neděle 13. ledna 2013

Směle vpřed

Dlouho jsme na tuhle chvíli čekali. A dočkali jsme se.

Amálka chodí! Respektive, konečně se o chůzi pokouší.

Naše patnáctiměsíční slečna dosud vyznávala originální styl vertikálního lezu. Tedy na kolenou, ale vzpřímeně. V případě nutnosti rychlého přesunu, pak volila klasický lez na všech čtyřech.

Ne, že by mi to vadilo. Ostatně nachodí se dost a dost. Ale přeci jen, chodící dítě vám v lecčems ulehčí práci a umožní realizování aktivit, které jsou pro lezce poněkud nepraktické. Jen ta možnost postavit dítko na zem a nemuset se příliš starat o čistotu povrchu, který je v případě lezce první věcí, na kterou se soustředíte. 

Do minulého týdne ovšem Amálka chůzi, jakožto možný způsob pohybu, zcela ignorovala. Občas se milostivě a s přemlouváním nechala odvést pár metrů za ruku. Ale k zemi ji to zřejmě táhlo víc. 

Jenže pak přišel osudný den.

Devátého ledna se Amálka náhle sama uprostřed obýváku zvedla a šla. Žádné nejisté krůčky a pády. Zkrátka si to zamířila rovnou k  televizi, před níž se postavila, a zaujatě sledovala Večerníček.

Muž, Matýsek a já jsme zůstali zírat s otevřenými ústy.

Následně si Amálka sama došla do pokojíčku. Zahrála si na honěnou s bráškou. A nakonec sama zamířila do postele.

Matýsek to přijal jako fakt a dál se nad tím moc nepozastavoval. My dospělí jsme se dlouho do noci nemohli vzpamatovat a udiveně diskutovali o nenadálém pokroku našeho potomka. 

Hned druhý den ovšem Amálka usoudila, že chůze bylo dost. A jala se nekompromisně předstírat, že na nohách nikdy v životě nestála. Naše snaživé „Amálko, ťap, ťap,“ tak bylo zatvrzele ignorováno, ba považováno přímo za nežádoucí týrání.

Dnes ovšem mohu s radostí konstatovat, že Amálka vzala chůzí zavděk a cílevědomě se v této těžké disciplíně zdokonaluje. A to dokonce tak vehementně, že i venku odmítá vozit své ctěné pozadí v kočárku a dožaduje se samostatného pohybu po dvou.

Pevně věřím a doufám, že ji to do zítra neomrzí a před námi se otevřou nové a netušené možnosti, včetně procházek bez kočárku.

9 komentářů:

  1. šikulka...a už ju môžeš naháňať, mám doma šestnásť- mesačného a zatiaľ von bez kočíka nechodíme :))))

    OdpovědětSmazat
  2. moc gratuluju..
    fotky jsou báječné, tak radostné a spontální :)

    OdpovědětSmazat
  3. Šikulka :-) Také máme doma patnáctiměsíční slečnu, sice chodí už čtyři měsíce, ale ten první měsíc nám jen ukázala, že to umí, ale kdykoliv se potřebovala někam přesunout, tak jedině po čtyřech. Po dvou to bylo na ní moc pomalu. Pak jsme oslavovali její první rok, všude rodina a madam se začala předvádět a všude chodila a ukazovala jak to umí. Od té doby naštěstí už jen chodí, v jejim případě běhá. A kočárek už využíváme také jen minimálně a to je ještě naštvaná a uraženě mlčí :-)

    OdpovědětSmazat
  4. Pěkné! Prostě si to dlouho připravovala :-)

    OdpovědětSmazat
  5. Gratuluji Amálce k prvním krůčkům! Dcerka začala chodit také nedávno a teď už doslova běhá a nejradši by stále chodila po svých :-)

    OdpovědětSmazat
  6. :)) super. Tak hlavně spoustu kilometrů bez úrazu

    OdpovědětSmazat
  7. Báro, úplně jsi mi připomněla našeho Matyáška. Ten do 15ti měsíců výhradně lezl - moc dobře chápu Tvůj komentář o ulehčení rodičovské role. Pak chodil dva měsíce za ruku - to bylo snad ještě horší, protože samozřejmě strasšně toužil pohybovat se z místa na místo, ale u toho mě nutně musel vláčet sebou. Což jemu sice nevadilo, zato mě to dohánělo k šílenství. No a v 17ti měsících se najednou rozhodl, že bude chodit a chodil. Žádná opilecká váhavá chůze, žádné padání. Prostě chodil a za dva dny už lítal po bytě jak vítr v bedně.
    Tak přejeme Amálce, ať vykračuje vždy pravou a jde jen po šťastných cestách ;).

    OdpovědětSmazat
  8. Moc děkuju za milé komentáře a gratulace k prvním krůčkům :-)
    Amálka už chůzi krásně piluje a za bráchou by šla světa kraj :-)

    OdpovědětSmazat

Děkuji za Váš komentář :-)