Dětská kreativita

Tvořivost dětí nezná hranice. Ovšem od toho tu máme strážce pořádku alias rodiče.

Kdo by neznal ty profláknuté hlášky o nevhodnosti malování na jiné plochy než ty k tomuto účelu určené. O stříhání pouze do speciálně vyčleněných materiálů, nikoliv triček a záclon. A další o lepení, vybarvování či hrátkách s jídlem.

Musím ovšem říct, že v tomhle směru jsou buď naše děti extrémně rozumné. A jejich kreativita se rozvíjí především v rámci povolených aktivit. Nebo jsme my, rodiče, příliš benevolentní a nějaká ta čára na stole nás nerozhází.

Tedy až na výjimky.

Matýskovo lepení kdejakého papírku na sestřina záda či snaha o obarvení psa vodovkami na modro není přijata ani mnou, jako vcelku tolerantní matkou. Stejně tak jsem rozhodně nejásala nadšením nad Amálčinými včerejšími uměleckými projevy.

Chudák holka. Snad poprvé se zabrala do kreslení tak intenzivně, že zvládla pokreslit celý papír, aniž by zhnuseně odhodila tužku po prvním tahu. Ale k mému bezmeznému zoufalství si k tomu vybrala papír s otázkami ke zkoušce, který jsem neprozřetelně nechala na stole. I s propiskou.

Specifickou kategorií dětských uměleckých projevů jsou originální básnické obraty či slovní spojení. Že nás Matýsek každou chvíli překvapí prozpěvováním písničky o níž se doteď tvářil, že ji snad ani neposlouchá, jsme si již zvykli. Ale jeho veršování nás pokaždé dostane.

Naposledy mě zaskočil vskutku povedený rým na téma: tyčka pička, který si náš tříletý synek recitoval celé odpoledne. A kterým přivítal i paní pošťačku. Její výraz napovídal, že nyní má v našich výchovných metodách jasno a rozhodně si o nich nemyslí nic dobrého.

Ještě téhož večera jsme pak s mužem dostali možnost něco se přiučit. Matýsek si opět zpíval a slova známých lidovek sem tam zaměnil za zcela inovované výrazy. Muž se proto u jednoho obzvláště povedeného slova neudržel a bezelstně se zeptal.

„Matýsku, co to znamená bleskáši?“

Oba jsme netrpělivě vyčkávali na odpověď. Matýsek se na nás blahosklonně podíval a obraceje se k muži, jehož vzhledem k dotazu zřejmě považoval za toho nevzdělanějšího, pravil.

„To neznáš tatínku. To je anglicky!“

Nu, co dodat. Ještě, že nám ty děti rozšiřují obzory.