pondělí 21. ledna 2013

Mám tě rád

Když mi Matýsek poprvé řekl „Mám tě lád, maminko,“ skoro mě to rozbrečelo. Byla jsem dojatá a šťastná a bylo mi celkem jedno, že u toho zrovna sedí na záchodě. Nutno podotknout, že cit pro vhodné chvíle k silným citovým výlevům a sdělením zdědil pravděpodobně po tatínkovi.

Slova mám tě rád, miluju tě, jsou jedny z nejsilnějších a nejkrásnějších. Jsou přímo kouzelná a mají velkou moc.

Vždyť kdo by odolal vyznání lásky? Málokdo. Vědí to i někteří muži, volící strategii „játětakmiluju“ na cestě do dámských kalhotek. Není to sice úplně košér, ale úspěchy to slaví veliké.

Snad za to může i naše vyhladovění po troše něhy a slovech lásky. Slýcháme-li je málo, okouzlení nad mužem dovedně manipulujícím s láskyplnými slovíčky se přímo nabízí. Co na tom, že ráno nebo možná jakmile si zapne poklopec, láska vyprchá a při troše štěstí zbyde jen „ozvu se". Což málokdy znamená, že se dotyčný skutečně ozve.

Někdy je zkrátka lákavější strávit pár chvil se zdánlivou láskou než čekat, až přijde nějaký milovník s pugétem růží a skutečně upřímným „miluju tě!“

A je to škoda. 

Je škoda, že si ta prostá slova říkáme tak málo. A ne jen ve vztazích mileneckých. Kdy jste naposledy řekli rodičům, sourozencům, dětem, prarodičům, že je máte rádi? Jen tak. Já si už ani nepamatuju. A přitom by bylo fajn odpovědět, že to bylo naposledy dnes ráno. Nejpozději včera večer.

Jenže je vždycky jednodušší pitvat se v tom, co je špatně, hledat chyby a kritizovat. Kdo na co zapomněl, kdo koho urazil, kdo kam přišel pozdě. 

Ale já se hodlám polepšit. Příště, i když muž dorazí z práce hodinu poté, co slíbil. Neřeknu uraženě „Jdeš pozdě!“ a nebudu si hrát na netýkavku. Ale raději to půjdu do koupelny rozdýchat a pak mu řeknu, že ho mám stejně ráda. Protože začít musíme u sebe. Jako obvykle.

Vyzývám tedy všechny muže a ženy: Říkejme si víc láskyplných slov! 

A ne jen v situacích kdy potřebujeme něco vyžehlit. („Lásko, miluju tě. A mimochodem nabourala jsem tvé auto.“) Nebo si zkrátit cestu do něčí postele. Ale zkrátka jen tak.


18 komentářů:

  1. ...a mám zamlženo... Baruš, co mi to děláš, z klávesnice mám černobílé čmouhy. Chodím se k Tobě dobíjet a ty takhle:-))
    Ťala si do živého. Rodičům to neříkám tak často přímo tou větou, ale často něco vyrobíme za překvápko a doneseme...od ségry to asi neuslyším nikdy, pominu, kolikrát jsem jim pomohla, ale nebylo to kvůli vděku - víš na čem ujíždím? Na lidech co se umí zaradovat. Kdyby se jen usmála a řekla:"Díky že tě mám" nebo tak...Chápu že to někdo říct neumí, ale ani objetí, nic...Nemám ráda jejího muže, to není partner ani táta, škoda slov...
    Když jsme s přítelem šli na Nový rok spát, nějak jsme zabrouzdali na téma city a já jen měla prosbu, ať mi to někdy řekne první, že to jeho "Já taky" někdy nestačí. Jsem se synem většinou sama a potřebuju nějak "nakopnout baterky", povzbudit...
    Ale nešlo se zlobit, když přitiskl hlavu na mé rameno a zkroušeně povídá:"Víš jaký jsem, ale moc si Tě vážím a mám vás oba moc rád" a já byla šťastná.
    A syn? Nevěřte že autisti neumí dát najevo city, jeho lístky s vyznáním mám všude po bytě, i v peněžence:-)
    Takže Baruško, přeju hodně vět:-))
    A dodatečně gratuluju k Amálce k novému úhlu pohledu na svět:-))
    Mája

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Májo, tak snad ses dobila i přes ty šmouhy :-)
      V rodině je to s těmi city někdy komlikovaný, vím o čem mluvíš. Ale o to víc to pak bolí...
      Mužovo vyznání je krásné. Mě právě přijde, že spousta lidí to ani snad říkat neumí...snad se jim to málo říkalo v dětství nebo se jim zdá, že ze sebe dělají měkoty. Každopádně usiluju o prevenci a dětem to říkám aspoň jednou denně ;-)
      A syn? To je kouzelný:-)
      Přeji krásný den, hodně láskyplných vyznání ze všech stran a děkuju za komentáře :-)Vždycky mě ty tvé dlouhé věty potěší :-)

      Smazat
  2. Jééé Baruš, můžu se pochlubit? U nás vychází takový regionální inzertní deník a já předloni na vánoce dostala nápad. Koupila jsem rodičům jeho předplatné (mohli pak vyhrát i dárek) a do inzerce objednala pár vět. A protože jsem se synem byla na vánoce sama, šli jsme k rodičům. Rozbalili to, byli moc rádi a já povídám:"No a hledejte, je tam něco speciálně pro vás"
    Hledali, našli. Taťka zvládl přečíst asi jednu větu, mamka taky, tak jsem to dočítala já. Že jim přejeme krásné svátky atd...a že jim děkujeme, za vše co pro nás dělají...podpis ségra s rodinou a já...No byl na nás pohled, všichni ubrečení:-))
    Ale namyšleně můžu říct, že jsem byla mooooc šťastná a ještě víc, když mi taťka povídá:"Tos vymyslela Ty, vi´d?"
    Můj táta je nádherný chlap! Vozil nás na zádech do postele, měnil hlasy na Fíka a Áju, pomáhá radí, má stejný smysl pro humor i přírodu, chtěla jsem si ho i vzít...
    Omlouvám se, neumím krátké věty:-)) Mája

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To byl krásný nápad, moc se mi líbí:)

      Smazat
    2. Souhlasím s Iri, krásný :-)
      A tatínka tiše závidím ;-) Ale já mám zase naprosto úžasnou maminku a tatínka nebio :-)

      Smazat
    3. Iri a Baru, děkuji!!!
      Můj tatínek...Baru můžu?...proč jsem od mala na fousaté chlapy? Tatínek byl u lesů a myslivec bez plnovousu? To je jak svíčková bez brusinek...Jak po letech dali druhou řadu Nemocnice na kraji města, tak mému taťkovi začali říkat Abrhám. Dokonalý dvojník!
      Jsme stejně ulítlí...mamka mě chtěla se sukýnkou, já lítala po lese a po tsťkovi zdědila toulavé boty...takže mamka šílela a taťka se ptal se, jaké skály jsem kde viděla...
      My máme rádi Horníčkovo Werichovo humor, Toulavou kameru....maminka nám tíhne k seriálům a telenovelám...s mamkou si moc nerozumím, jsme jiné už od pravěku...
      Od puberty mám i blok se jí nějak svěřovat s něčím hlubším...uměla to pak použít jako protiútok, což je jako kudla do zad...Jsem sama v práci, sama doma a když se chci třeba vypovíédat ségře, už vidím ty oči v sloup a jak neumím říkat krátké věty...
      Tak holt budu kandidátka na Thálii a budu hrát tu pohodářku.
      Musela jsem popustit ventil na papiňáku, nezlobte se:-)))

      Smazat
  3. Krásně napsané, ale já si zas na druhou stranu myslím, že s těmito slovy by se mělo šetřit. Díky tomu, že se používají tak vzácně, v silných chvílích, mají takovo váhu. Ale chovat se lépe ke svým blízkým, to je určitě skvělý základ pro lepší život. A to s tím pozdním příchodem a netykavou - vím úplně přesně, co máš na mysli:) (A taky vím, že tohle chování je k ničemu:)) Už jsem se poučila.)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Iri, to je fakt. Jenže i vzácná slova je občas třeba vypustit z pusy :-) A někomu to holt pře tu pusu nejde vůbec a to pak může být průšvih.
      Myslím, že netýkavku po pozdních příchodech dělají téměř všichni...a všichni vědí, že je to stejně k ničemu :-) Ale ovládnout se, to je ták těžký.
      Vždycky si vzpomenu na Cimrmanova schizofrenního Yetiho, odvozeného od JáTy :-)
      (ženská polovina: "Kolik bylo včera hodin, když si přišel domu?"
      mužská polovina: "Nevim, bylo ještě světlo."
      ženská polovina: "Světlo je pořád. Máme polární den. A ty kdo ví kde lítáš a mě z toho pak bolej nohy!" :-)

      Smazat
    2. Iri, pravda, souhlas.
      Asi by to nejlépe vystihl Werich :"PŘIMĚŘENĚ":-))
      Říkat to často, ztrácí to kouzlo hloubku grády, to mravenčení a přivřené oči, i když je nám 35 pryč...
      Jenže...když se vidíme třeba jen na dva dny ve třech týdnech...tak sakra chlapi, trochu tu fantazii rozviňte i na slovní úrovni:-))
      ALE VLASTNĚ DÁMY POZOR! Když tu Baru citovala mého milovaného Járu, já nadhodím další skvost, Šimka a Grossmanna - "Neřvi, je to pantomima".
      Chlap může lhát, může hrát, ale když mu vidíte výraz v očích při tom či při tamtom, řeč rukou, když vás přitiskne víc než jste zvyklé....I TO JE ŘEČ...

      Smazat
    3. To se nám tu rozvinula čilá debata :-)
      Je evidentní, že téma lásky je věčné a vděčné :-)

      Smazat
    4. Baruš, já měla takové rozladěné ráno a i díky Tobě je to veselejší:-))
      Zapoměla jsem napsat, že jsi správně trefila, že je i znát, když se to u někoho v rodině moc neříkalo, city se nedávaly moc najevo...přítelova rodina je důkaz.
      O to víc je mi záhadou, když o jednoho syna přišli, proč to nedají najevo druhému...vidím to i na Petrovo mamince, když ji při vínku obejmu a z legrace nadhodím:"Já nemít Vás, chytrá horákyně, tak jsem v pérdeli..."
      A "babi" je ráda (mimochodem, je stejná krevní skupina, při slově pérdel se nečervená), děda (její muž) na to vyjadřování citů není, pochválí jídlo atd, ale jinak...NIC...jasně, za někoho mluví gesta, pochvaly atd, ale ta slova NĚKDY ZAZNÍT MUSÍ!

      Smazat
  4. Bari ....moc krásně jsi to napsala a je v tom veliký kus pravdy ..... já svým dětem říkám, že je mám ráda každou chvilku a i tak si myslím, že je to málo .... muži to říkám ve chvilkách, kdy ho "vážně miluju" a cítím to tak ...... Marki

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Drze vlezu do odpovědi. Také to synovi říkám, že ho mám ráda, že jsem šťastná že ho mám, že jsem PYŠNÁ...A chodím ho objímat když spí, zvláště když slyším o nějaké další hrůze, co se stala někomu, kdo sotva začal vnímat že existuje...nejsem věřící ale hned si řeknu, snad je někde kde je mu líp a jdu si do pokoje přivonět k té lásce, co voní ještě temperama, pohladit ho, i když se hned otočí na bok a vystrčí zadek:-)
      S vyznáním chlapům je to jako s kořením, ve správném množství dokáže zázrak, ve špatném množství neplechu.

      Smazat
  5. Báro, děkuji za toto téma, které je u mnoooha lidí tabu!!! A co to nadělá nešťastných. Nejen v partnerských vztazích, ale i rodinách. Protože je mi o kapánek, ale jen o kapánek více, než vám:-), z vlastní zkušenosti říkám: "slyšet slovo miluji tě, nebo mám tě rád-a mami, tati se mi za xx let nikdy nepřejedlo a nestalo se mi banálním ani neztratilo svojí emoční sílu"!!! Dodnes nacházím tyto milé vzkazy po domě, nebo v mobilním tel. A přiznám se, že když, už jsou děti odrostlé, nedovedu si představit, když je vidím, že bych je nemohla pohladit, políbit a říci, jak je mám ráda:-)))! To samé platí k mému muži.
    Život je tak krátký a je pozdě, když tu, ti co milujeme, už nejsou a my se ocitneme s pocitem, že jsme jim to nikdy pořádně nedali najevo-neřekli.
    Musím, ještě dodat, že ani u mě v rodině, ani u manžela se nepěstovalo, dávat city ke svým nejbližším najevo tímto způsobem, ale asi doba byla jiná???
    Přeji Vám Báro, Iri,Májo krásný den plný lásky,
    vyslovené i té nevyslovené.
    Mám vás, za to že jste se takto otevřely ráda,
    protože můj den je hned jasnější:-)))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. ...a zase čb čmouhy...
      Lezarts, Bára, Iri...a spousta dalších...víte, co jsme?
      Člověk, kterého mi bylo ctí a národním svátkem objemout, to vystihl jedním slovem ve své sbírce.
      To slovo napsal jedinečný okouzlující milovaný Miloň Čepelka "NĚHYLAČNÉ"
      (mmch, v příštím životě budu chlap a budu svádět Markétu Žílovou:-)) Modří pochopili, modří vědí:-)).
      Jsme něhylačné hladové...

      Smazat
  6. Tahle malá a velká vyznání jsou krásná a dokážou zázračně zpohádkovět všední den. Ale musím se přiznat, že pro mě nejsou to nejdůležitější. Pro mě nejvíc znamená úsměv a čin. Když vidím někoho blízkého, který je očividně rád, že se vidíme, že se máme. Nebo když pro mě někdo něco udělá, klidně drobnost, ale je z ní vidět, že mu na mě záleží. Třeba když mě taťka každý týden oddaně vozí v posledního vlaku k nám na Vysočinu, i když přijíždím v 10 v noci do 12 kliometrů vzdáleného města. Nebo že mi mamka udělá k obědu něco jiného než ostatním, protože ví, že bych si na řízku s bramborovým salátem nepochutnala. Neříkají o tom nic, prostě udělají, co ví, že sice nemusí, ale že mi to udělá velkou radost. A já pak nešetřím díky, objetím a snažím se to stejné dělat pro ně :-).

    OdpovědětSmazat
  7. Hezky napsáno! Já si myslím, že by se s těmito slovy šetřit nemělo, naopak... také jsem je v dětství neslýchala, i když jsem cítila, že mě mají rádi... ale právě díky tomu nedokážu dneska rodičům tohle říct a moc ráda bych... a sestře, se kterou máme hezký vztah, jsem to řekla před měsícem poprvé a měla jsem z toho moc hezký pocit, byť vím, že ví, že ji mám ráda... takže se to také učím a doufám, že naučím, moje děti to umějí říkat, je zajímavé, že s nimi jsem od malinka problém neměla :-) Barunko, děkuji za tohle téma!

    OdpovědětSmazat
  8. Dámy, moc vám děkuju za to, že jste se všechny tak otevřely! :-)
    Otázka vyznání je hodně široká, ale stejně si myslím, že by se s nimi šetřit nemělo :-)
    Tak tedy, mám vás všechny ráda a děkuju za všechny milé komentáře, které mě po každém článku motivují o to víc k dalšímu a dalšímu psaní! :-)

    OdpovědětSmazat

Děkuji za Váš komentář :-)