Ne, že by u
nás běžně nebylo celkem veselo. Ale ty sváteční dny, kdy se nás sejde víc, to
je teprve vzrůšo. Jednomu z toho jde až hlava kolem.
Sestava
letošního Štědrého dne byla vydařená. My čtyři domácí a pes (ten zrovna odešel ze záběru, zbyl kus ocasu). Plus moji rodiče a
pes (ten se zrovna k záběru otočil zády).
Chyběl nám můj brácha, který si letos místo Ježíška užíval spíš Santa
Clause. Nutno podotknout, že v jeho přirozeném prostředí. Importovat
Ježíška do USA se totiž zatím moc nedaří.
Netřeba si
ale příliš zoufat, máme moderní technologie. A tak jsme si bráchu posadili do
čela stolu virtuálně a povečeřeli s ním přes skype. Chudák, při pohledu na
stůl sice trpěl a s mamkou se navzájem dojímali, ale večeře se vydařila.
Mamka se rozplakala jen jednou. A kost si do krku nikdo nezapíchl.
Následoval
proto přesun dětí do pokojíčku a vyhlížení Ježíška. Ještě, že jsem nemyla okna.
Po těch deseti minutách, kdy děti okno důkladně opatlaly, někteří též
oslintaly, v marné snaze spatřit onoho tajemného dopravce dárků, bych svou
zbytečnou práci stejně jen proklínala.
Mezitím se
naši muži potýkaly s prskavkami, které ne a ne prskat. Až ve chvíli, kdy
zazvonili fingovaným Ježíškozvonkem a domem se rozlehl Matýskův dusot,
zjistili, že nepodpalují prskavky, ale vonné tyčinky.
Dvě prskavky
nakonec stihli, tyčkami nás přiotrávili jen trochu a Matýsek měl stejně oči jen
pro tu kupu dárků.
Jeho údiv
dokonale ilustruje věta: „Ježkovi voči! To je dálků!“ Doprovázená patřičně
melodramatickými gesty. Zvolání „to je báječné!“ případně „to je úžasné“ nad
většinou, nejen vlastních, dárků, nás pak bavila celý večer.
Všem
Ježíškům, a že jich máme opravdu hodně, moc děkujeme za nadílku!
A já se
nemůžu dočkat doby, kdy si budu moct přečíst tu tunu knížek, kterou jsem pod
stromečkem našla. Naučit se šít na stroji, který se nacházel tamtéž. A vyrazit
na akci s názvem Obnova šatníku, která mi byla avizována krásnou poukázkou
od muže, ovšem umístěna taktéž pod smrk.
Díky moc,
rodino. A těšíme se na další!
Taky jsme na Štědrý den skypovali, pro změnu do Austrálie..Byl to ten nejlepší dárek, který jsem mohla dát a nestál mě ani kačku :)
OdpovědětVymazatA jinak si myslím, že Vánoce s dětmi dostávají úplně jiný rozměr než ty kde jsme všichni dospělí a tak trochu nudný :D
Souhlas, s dětmi na toho Ježíška věřím skoro taky :-) A to skypování je fajn, jak mi někdy ty technologie lezou na nervy, v tomhle směru jim blahořečím :-)
VymazatZdravím Báro, krásné fotky...vidím u vás na vánoce červená taky frčí:-))) Moc vám to všem sluší :-) Krásné dny!
OdpovědětVymazatLucie, děkujeme :-)
VymazatAno, červená je naše vánoční tradice, i když že se jí pod stromkem nakonec sejde tolik a v tolika věcech jsem si ani neuvědomila :-)
Moc vám to sluší! A taková kopa dárků :) No to jste všichni museli být hodní. Určitě byl váš Štědrý den bezvadný!
OdpovědětVymazatDulsi, děkujeme za kompliment. Každý rok si slibujeme, že letos už opravdu budou skromnější Vánoce. Pak to nanosíme pod stromeček a jsme v šoku, že to zas nikdo nedodržel :-)Asi jsme opravdu extrémně hodní :-)
VymazatAhoj Báro, moc hezký fotky :) Náš 2,5 letý měl podobná hesla: "Ježkovy..." a při pohledu na velikej stromek prohlásil: "Já polepšil." Ve smyslu, že se musel teda polepšit, když Ježíšek přinesl takový velký stromek. No občas jsem jiného názoru :)) Taky jsem našla pod stromečkem šicí stroj :), jen nevím, kdy se na něm naučím... M.
OdpovědětVymazatAno, dětské hlášky rozveselí každé Vánoce :-)
VymazatTaktéž mám ze stroje radost, ale postrádám čas k tréninku této nové dovednosti :-)
Ovšem mojí nejbližší metou jsou státnice. Pak sama sobě slibuju, že budu dělat úplně všechno, na co teď nezbývá čas. Utopie, já vím, ale aspoň je nač se těšit :-)
Moc krásné fotky!!!
OdpovědětVymazatJak se tak koukám, tak puntíkatého papíru měl Ježíšek zásobu :))
I u nás byl vidět.
Luci, děkuji :-)
VymazatAno, puntíky zvítězily, aneb ať žije Ikea se svou nekonečně dlouhou rolí papíru, která nás zřejmě bude provázet pár dalších let. Ale nevadí, puntíky milujeme :-)
Přesto, že se tu komentují vánoce, já bych chtěla ještě dodatečně poblahopřát, k Vánoční povídce. Přečetla jsem jí jedním dechem. A tak si říkám, že nám tu roste nadějná spisovatelka!!! Při čtení povídky, jsem měla stejně podobné pocity, jako když se začtu do knih od Khateriny Pancol.
OdpovědětVymazatDo roku 2013 přeji, ať máš hodně času, hlavně na psaní (šicí stroj počká)!!!
P.S.
balíčky pod stromečkem, jsou jako krásné mochomůrky, co čekají na ty dva roztomilé skřítky:-D
Lezarts, děkuju, ani nevíš jak :-)
VymazatJásám nad každým komentářem, který mi tu kdo zanechá, ale ty, které se dotýkají psaní a ještě k tomu v tak pozitivním duchu, z těch jsem v sedmém nebi :-)
A za tak milé přání jsem ráda, i když teď ten čas na psaní věnuju své bakalářce...a přitom mě tak svrbí prsty a tak ráda bych psala něco jiného než statě o domácím násilí...ale já se dočkám :-)
Ještě jednou díky!
Moc zdravím!Nádherné fotky.Je u vás veselo:-)Přeji pohodové dny.Věra
OdpovědětVymazatVěrko, díky! Ano, veselost si ordinujeme jako lék proti trudomyslnosti :-)
VymazatTy jo, docela mazec tenhle blog... Hele já ti nevím, sluníčkově optimistický lidi jsou vždycky strašně podezřelý a je jasný, že tenhle tvůj "nevyléčitelnej optimismus" má na druhý straně nějaký strašný tajemství (ehm), ale v tvým případě mi je vyloženě líto to v tom hledat. Protože tenhle blog je tak strašně kýčovitě roztomilej, že buď se z tej roztomilosti člověk pozvrací nebo si to tady zamiluje, jiná možnost asi není...
OdpovědětVymazatTak těžko říct, jestli to byl kompliment nebo výtka za to, že jsem u tebe vyvolala dávící reflex... Každopádně děkuju za rozbor a nezbývá mi než doufat, že jsem způsobila žaludeční nevolnost co nejmenšímu počtu jedinců :-)
VymazatSnažím se roztomilost a kýč vyvažovat ironií, ale asi bych měla přitvrdit. A o mém temném tajemství snad ani raději nechtěj vědět...strašily by tě pak noční můry :-)
No to není zdaleka jen o designu, to je prostě celý to "roztomilá holčička už je ve třiadvaceti vdaná, má dvě děti, studuje VŠ a je strašně happy" - to je prostě naprosto děsivý...
VymazatŘekla bych, že naše definice slova děsivý se poněkud rozcházejí...
Vymazatmoc se my líbilo všechno laděno do červena i oblečení. Krásná atmosféra..
OdpovědětVymazatVěru, díky :-) To ladění tak hezky vyšlo, ačkoliv to vlastně ani nebyl úmysl...
VymazatBaro,bylo u vas veselo, ale co teprve prijde v podobe hudebního vyjadreni tech tvých skritku ... to bude něco. Uz se tesim na podani tvými slovy.
OdpovědětVymazatMíšo, díky. Je fakt, že když oba spustí, člověka z toho brzy brní uši :-)
VymazatMiluju Puntíky a mám ráda tvé články. Moc vám to slušelo. Do nového roku vše nej nej nej.
OdpovědětVymazat