pondělí 31. prosince 2012

Matýsek


Bylo mi devatenáct a měla jsem spoustu plánů. Tím prvním bylo zdárně odmaturovat.
Jelikož těžce snáším stres, budila jsem se už dva týdny před maturitou s žaludkem na vodě. Takové pravidelně se opakující ranní nevolnosti. Začalo mě to zneklidňovat.
Rozhodla jsem se proto pro radikální krok a vyrazila do lékárny. S předstíraným sebevědomím a červenající se jako recitující školačka jsem lékárnici požádala o těhotenský test a s jistotou, že to nejhorší mám už určitě za sebou, vyrazila domů.

Zavřená na toaletě jsem si pak důkladně pročetla příbalový leták, usoudila, že na tom snad nemůžu nic zkazit a počůraný papírek položila na umyvadlo. Chtěla jsem být suverénní a přesvědčit sama sebe, že jsem vážně cvok a ztrácím tu drahocenný čas, který bych mohla věnovat epikurejcům, Čapkovi nebo třeba třicetileté válce. Ale stejně jako se na papírku čím dál zřetelněji rýsovala pověstná druhá čárka, mizel i můj sebevědomý úsměv.
Bylo na čase, přiznat si pravdu. Byla jsem těhotná.
Doktorka to den před posledním zvoněním potvrdila a nebylo nač čekat. Musel se to dozvědět přítel alias otec. Při nejbližší příležitosti jsem mu proto do ruky vrazila těhotenský test. Nejdřív nevěděl, ale je to koneckonců inženýr, takže brzy podstatu celého dvoučárkového poselství odhalil.
Dozvěděli se to také doma. I když ně díky mé iniciativě. To jen že jsem se pořád přiblble usmívala a maminku nenapadlo nic lepšího, než se u oběda zeptat: „To jsi těhotná nebo co?“ No, a bylo to venku.
Bratr a nebio otec propukli v smích a maminka se šla uklidnit ven. Trochu jsme trnuli, když se tak nebezpečně nakláněla a vydýchávala přes zábradlí balkónu. Ale matky sotva dospělých dcer mají pro její pocity zajisté pochopení.
Každopádně, i přes skutečnost, že většinu svaťáku jsem zírala spíš do záchodové mísy než do maturitních otázek, nakonec jsem bez problémů a s vyznamenáním odmaturovala. Mimo jiné za pomoci protinevolnostních lízátek, díky nimž jsem pravděpodobně působila spíš jako studentka pomocné školy než maturantka.
A pak nastal velký čas přehodnocování plánů, svatebních příprav. A hlavně ladění se na stejnou vlnu s tím několikabuněčným organismem v břiše, který dostal pracovní jméno Kulíšek.
Kulíšek se měl čile k světu, já jsem se s radostí a bez výčitek cpala a tak jsme se promeditovali až do devátého měsíce. Na jeho konci jsem v nemocnici na příjmu dostala k podpisu papír se slovy: Vzhledem k Vašemu zdravotnímu stavu a diagnóze doporučujeme tuto léčbu – Porod. I přes kontrakce jsem se musela smát.
A pak se rodilo a rodilo až se narodil krásný a zdravý kluk, který dostal jméno Matěj.
...
Dnes jsou to na minutu přesně tři roky, co se Matýsek narodil, a co pro mě Silvestr získal zcela nový rozměr.
Stala jsem se maminkou a průvodcem jedné úžasné bytosti, která mě každý den učí něco nového a díky níž jsem poznala tu neuvěřitelnou hloubku mateřské lásky.
Děkuju ti Matýsku. Nikdy jsem nelitovala a nelituju, že jsi mi změnil životní plány.
Mám tě moc ráda, chlapečku, a přeji ti všechno nejlepší k narozeninám!
Maminka.

23 komentářů:

  1. Matýskovi přeji vše nejlepší k narozeninám.Má úžasnou mámu!Věra

    OdpovědětSmazat
  2. To je krasny pribeh a s tak peknym koncem :).
    Matyskovi preju jen to nejlepsi!!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Luci, díky :-) Pěkné konce jsou nejlepší :-)

      Smazat
  3. Matýsku, všecko nej!
    Popisuješ to krásně vesele a s nadhledem, ale věřím tomu, že první okamžiky asi až tak lehké nebyly. Aspoň teda když si já sebe představím v téhle situaci, vyrazí mi z toho lehčí husina :D. A přítel tehdy ještě studoval a nebo už pracoval?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Lucko, za Matýska děkuji :-)
      No, byl to šok a nápor na nervy. Překvapilo mě,kolik mých spolužaček a známých mě považovalo za blázna, že si chci dítě nechat a zahodit studium a užívání si a volnost a kdo ví, co ještě...Ale zrovna ta varianta, že bych si miminko nenechala mě vůbec nenapadla, to si nějak neumím a ani nechci představit.
      No a muž tenkrát studoval doktorské studium a k tomu pracoval, takže to pro něj taková katastrofa a zásah do plánů nebyl...tedy prý :-)

      Smazat
    2. Je vidět, že si umíš dobře vybrat, takováhle velká životní změna se pak hned řeší lépe když víš, že se máš o koho opřít a že muž vám může poskytnout zázemí.
      A naprosto tě chápu, že jsi o jiném řešení ani neuvažovala, já sama jsem dítětem naprosto neplánovaným (ač chtěným), moje mamka zase promovala těhotná :-). A vůbec, to užívání si a volnost se přeceňuje (i když věřím, že bych chvílemi určitě ocenila dát si na pár dní pohov a jet si opravdu jen podle svého :D).

      Smazat
  4. Krásný...Pro mě je nepředstavitelná ta představa, že bych měla už dva roky mimčo..A pořád nemůžu uvěřit, když se dozvím, že moje spolužačky ze střední jsou těhotné, vdávají se...Pak si vždycky řeknu, holka, sakra stárneš, už jsi v tom věku kdy budeš dělat tetu a chodit po svatbách svých kamarádek...A přitom mám pocit, že pořád nevím co vlastně od života chci..

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak obdobný pocit mám taky a děti mám dvě :-) Asi to není ani o věku, ani o množství dětí...jen musí něco dozrát a přecvaknout :-)

      Smazat
  5. Všechno nejlepší Matýskovi, to je krásné datum, aspoň máte lepší důvod k oslavě než všichni okolo :-)

    OdpovědětSmazat
  6. všechno nejlepší tobě i mamince..:)

    OdpovědětSmazat
  7. To je bezvadná oslava konce roku a začátku nového. Všechno nejlepší Kulíškovi Matýskovi i tobě, skvělá maminko!

    OdpovědětSmazat
  8. Baruško, miluju příběhy se šťastným koncem .... a tenhle je nádherný .... Matýskovi všechno nej, nej a tobě krásný nový rok !!!! Marki

    OdpovědětSmazat
  9. Moc všem za sebe i Matýska děkujeme za gratulace i všechna milá slova :-)
    Marki, příběhy se šťastným koncem jsou zkrátka nej :-) Ráda je čtu a ještě raději prožívám :-)

    OdpovědětSmazat
  10. Dodatečně přeji i já vše krásbé Matýskovi k narozeninám:)

    A tebe Báro obdivuji, já bych to v devatenácti asi nezvládla, ale je fakt, že já jsem strašpytel....ale je to zajímavá představa, že bych teď měla třináctileté děcko:)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky :-)
      Též jsem strašpytel. Takže se té odvaze učím spolu s Matýskem :-)

      Smazat
  11. "Vzhledem k Vašemu zdravotnímu stavu a diagnóze doporučujeme tuto léčbu – Porod." Tak to mě vážně rozesmálo:-)))
    Matýskovi všechno nejlepší:-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jani, to mě těší. Já si tenkrát myslela, že to je nějaký vtip. A ono ne, bylo to důležité lejstro, bez jehož podpisu bych pravděpodobně neporodila :-)

      Smazat
  12. Krásné, Baru...
    Neuvěřitelné, jak ty naše děti za krátkou chvíli rychle vyrostou!

    Moc se mi líbí Tvůj nový design blogu.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Alenko, děkuju! :-)
      Rostou, někdy mi přijde, že až příliš rychle...

      Smazat
  13. Taky se (byt opozdene) pripojuji ke gratulantum a preji Matyskovi, aby byl zdravy se s vym zivotem spokojeny - alespon tak, jako jeho maminka;).

    OdpovědětSmazat
  14. To som sa Barunka zase pekne pobavila. Čítanie Tvojich riadkov je nesmierna zábava. I keď v reále to asi tak zábavné nebolo. Bolo to iste ťažké, ale tá radosť je obrovská. Všetko najlepšie prajem synčekovi. Andrea

    OdpovědětSmazat
  15. To je nádherně napsané. Narodilo se ti nádherné štěstí a za změnu plánů to jistě stálo. Mně protinevolnostní lízátka nepomáhala.

    OdpovědětSmazat

Děkuji za Váš komentář :-)