Na poslední chvíli

Přípravy gradují. Únava je značná. A Štědrý den je tu za pár hodin.

Každý rok si říkám, že letos začnu včas. Žádné hurá akce na poslední chvíli. Balení dárků třiadvacátého do dvou ráno. A zběsilé pobíhání s hadrem po všech nápadně zaprášených koutech.

Jenže mě se nejlépe a nejefektivněji pracuje pod tlakem. A přitom to tak nesnáším.

Učení na poslední chvíli, to už je taková klasika.

Vzhledem k momentálnímu stádiu, v němž se nachází má nebohá bakalářská práce, budu věrna svému „zasenaposledníchvíli“ stavu i v této věci. A to jsem sama sobě slibovala, že na tom začnu pracovat už v létě. Jak jsem byla naivní.

Co se dárků týče. Čekají pochopitelně stále ve skříni. Nezabalené.

Ještě, že jsme se včera s mužem vyhecovali a smontovali konečně dětskou kuchyňku. Vzhledem k tomu, že nám to trvalo celé Vykoupení z věznice Shawshank, včetně závěrečných titulků a následující reklamy, nechci si ani představovat, jak by to vypadalo, kdybychom si to nechali jako bonus pro dnešní noc.

Mimochodem, doporučuji při montážních aktivitách vybírat méně zajímavé a k přemýšlení podněcující filmy. Snadno se vám totiž v případě vypjatých a jinak emotivních scén může stát, že si šroubem provrtáte koberec nebo budete nuceni dosavadní dílo rozmontovat, abyste mohli převrátit prkno, které jste s pohledem upnutým k obrazovce našroubovali zcela opačně.

Nutno dodat, že muži jsou v tomto směru zřejmě naprosto imunní. A proto také mají jen pramalé pochopení pro ženu, která je v citovém pohnutí schopna použít šroubky z jiného kusu nábytku. Nebo v roztržitosti a přes slzy dojetí přehlédne kroky 4 a 5, aby se vrhla rovnou na krok číslo 6.

Další aktivitou, která se mi vloudila do předvánočního rozvrhu je psaní povídky pro malou literární soutěž U Margarety. Už v případě její letní soutěže jsem věrna svému nechtěnému a nenáviděnému zvyku psala povídku den před uzávěrkou. Tentokrát jsem na tom obdobně. Vím to už týden a začala jsem včera o půlnoci. Jsem nepoučitelná.

Ale jinak než na poslední chvíli to asi neumím.

Ovšem ta úleva, když se to stihne, odevzdá, zakončí a úspěšně zdolá, ta je naprosto dokonalá.

Věřím, že u nás se  úleva dostaví co nevidět a já si tu chvilku naplno užiju.

Stejně tak i vám přeju krásné Vánoce. Ať stres, pokud se kolem vás nějaký točí, brzy odezní. A vy si můžete s úlevou hodit nohy na stůl, zakousnout se do (třeba i neozdobených) perníčků a sjíždět jednu pohádku (nebo sjezdovku, jestli jste spíš na to aktivní trávení volného času) za druhou.