sobota 14. července 2012

Velký brácha

Sama jsem velká ségra. Tedy už pár let jsem, co do velikosti, rozhodně menší, ale ten rok a půl o který jsem na světě déle, mě zkrátka na velkou ségru tituluje. A přiznám se, že jsem nikdy po starším bráchovi netoužila. Ten mladší mi bohatě stačil.
Ale mám kolem sebe spoustu holek, které si vždycky staršího bráchu přály. A to hlavně v době, kdy se začínaly poohlížet po klucích. Zejména po těch starších, vyšších a nedosažitelnějších. V takovém romantickém rozpoložení byla představa, že díky staršímu bráchovi budou mít dveře do klučičího světa otevřené, víc než lákavá (a většinou taky naivní).
Mě to nijak moc netrápilo. Jednak mě v onom citlivém věku zajímaly většinou spíš knížky než kluci. A jednak můj mladší brácha hrající hokej měl kolem sebe dostatečné množství vysportovaných kluků různého věku, z nichž kamarádku naparující se starším bratrem braly mdloby. Neboť její bratr byl sice starší, ale byl to šachista a jeho brýlatí, hubení a bledí přátelé nechávali většinu dívčích srdcí zcela chladnou.
Až s vlastními dětmi jsem začala kouzlo staršího bráchy chápat.
Když totiž o svého malého sourozence pečuje starší sestřička, je to sice roztomilé, ale tak nějak přirozené. Když ale vidíte malého kluka, kterak vede mladší sestřičku za ruku a statečně od ní odhání nebezpečnou včelu, je v tom něco archetypálně rytířského a ženské srdce přitom taje.
Náš Matýsek Amálku sice ještě za ruku nevodí, neboť Amálka se zatím pouze plazí, přesto se zárodky velkého bráchovství začínají objevovat a já při pohledu na toho malého ochránce jihnu.
Ačkoliv většinu času se Matýsek snaží svou sestřičku ignorovat, případně, je-li rozladěn její vlezlostí a „nevhodným“ chováním, snaží se ji usměrňovat. Objevují se i chvíle, kdy Matýsek do Amálky nešťouchá, neodtahuje ji od svých mašinek ani se ji rázným „tíííchooo“ nepokouší zavřít pusu.
V takových chvílích si k ní sedne a s výrazem učitele ji za pomoci knížky poučuje, kde jezdí traktor a jak dělá kráva. Ochotně jí staví komíny z kostek, které Amálka do pěti vteřin s nadšeným smíchem bourá. Půjčí jí („ale jen na malou chvíli, Amí“) své oblíbené autíčko a sleduje ji pohledem pyšného rodiče.  Nebo mi hrdě hlásí, že Amálku hlídá a důležitě ji drží za triko, aby nevypadla z kočárku.
Optimisticky tedy doufám, že mu to vydrží co nejdéle a Amálka se bude moci pyšnit starším bráchou, kterého jí budou závidět všechny kamarádky. (Jen aby Matýsek nebyl šachistou.)



8 komentářů:

  1. Tak to je roztomilý, jak se o ní stará:-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Občas je vážně radost je pozorovat :-) Kéž by mu to vydrželo... :-)

      Smazat
  2. Velkobráchovství u nás v rodině máme taky... syn je o skorem devět let starší než dcera... jenže už nám to z roztomilosti přerostlo do pubertální roviny a to na obou frontách... staršímu táhne na třináct a mladší byly čtyři... takže pár let už mi oko nejihne, ale spíš se otevírá kuchyňské šuple s vařečkami... přeju vám, ať u vás idylka vydrží co nejdéle :o)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To věřím, že pubertálnímu synovi se od mrňavé a na nervy jdoucí sestry nechce hrdinsky odhánět včely ;-)

      U nás je ten věkový rozdíl malý, takže naši mrňousci zřejmě do puberty vletí najednou, už se nemůžu dočkat :-)

      Smazat
  3. Já mám taky staršího bráchu (o 9 let), ale bohužel u nás to nebylo tak idylické a trvá to do teď:-(...Proto všem, kteří mají sourozence a mají spolu "TEN SOUROZENECKÝ" vztah, hrozně závidím. Myslím, že sourozenec (v mých očích by to byla sestra), je to nejlepší co mohou rodiče svým dětem dát - nejlepší přítel na celý život a naprosto specifický vztah.
    Moc pěkně jsi to popsala, je to opravdu dojemné. Myslím, že pozorovat ty dva spolu, musí pro tebe být úžasné dobrodružství. Držím palce ať jim ten vztah vydrží napořád, ať už je z nich šachista a baletka, nebo fotbalista a sběratelka brouků:-))))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :-)
      My jsme z bráchou o rok a půl a byli jsme vždycky jako dvojčata (až na pubertu, samozřejmě, to jsme si lezli na nervy šíleně :-) Ale jinak se milujeme a jsme rádi, že se máme :-)
      Přála bych takové sourozenecké souznění i svým dětem :-)

      Smazat
  4. Krásný článek, Baru. A fotky mi vyloudily úsměv na tváři :)
    A ano, i já jsem si v dobách, kdy se mi začala zapalovat lýtka, přála staršího bratra. Právě kvůli výše zmíněnu v Tvém článku :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Ally :-)
      Zdá se, že na těch starších bratrech je opravdu něco lákavého :-) Ale o tom, že by si nejaký kluk přál mít starší sestru jsem ještě neslyšela :-)

      Smazat

Děkuji za Váš komentář :-)