S Karkulkou do Francie - Testujeme Dračí bojovku

Den osmý

Den nám začal trochu neslavně. Napršelo nám do snídaně, Matyho štípla vosa a v Karkulce došla voda.

Ještě, že na dnešek máme naplánováno testování Dračí bojovky, kterou jsem ve spolupráci se svým druhým tatínkem Adolfem Lachmanem, připravila (a vy ji seženete TADY).

Už včera jsme si přečetli úvodní legendu a když déšť trochu polevuje, vyrážejí děti hledat první zprávu s úkolem k rozluštění.

Se zprávou pak rovnou naskakujeme do Karkulky a za doprovodu deště bubnujícícho do střechy, vyrážíme po pobřeží dál.

Občas zastavíme a na každé takové čůrací, svačící nebo hrací zastávce nacházejí děti další úkol, jehož vyluštěním získávají písmeno dračího jména, nebo část zaklínadla.

Kromě toho si dáváme oběd na jednom z kouzelných piknikových stanovišť, kterých je ve Francii všude spousta, a po něm pár kol petanque, který si Maty koupil za přidělená eura.

Takhle nám naše odpolední cesta rychle uteče a k večeru už parkujeme na krásné vyhlídce u zálivu, v němž se nachází Mont-Saint-Michel, přílivový ostrov s klášterem, který je i spolu s celým zálivem zapsaný na seznamu Světového dědictví UNESCO.

A lepší kulisy pro bojovku jsme si nemohli přát.

Děti tu nacházejí poslední dvě zprávy a krásně nám to vyšlo, že jedna z nich, umístěná v trávě u vody, která díky přílivu rychle stoupá, je od jezerní panny 😊

Při západu slunce konečně zjišťujeme, jak zní drakovo jméno a skládáme zaklínadlo, kterým nakonec draka uspíme. Ale na to si počkáme do zítřka, protože začíná pršet a děti navíc usoudily, že Mont-Saint-Michel je právě TEN zámek z legendy a ostrůvek opodál je ve skutečnosti hlava obřího spícího draka, čímž samy sebe solidně vystrašily.

Zajímavé je, jak je jejich představivost velká a hranice mezi realitou a fantazií tenká.

Už od začátku vědí, že bojovku jsem vymyslela já a „děda Ádík“ k ní namaloval obrázky, ale stejně se během celého dne navzájem přesvědčují, že je to celé skutečné, že zprávy jim opravdu podstrkují čarodějové, víly, jednorožci a skřítkové.

Mysl je zkrátka mocná čarodějka.

Den devátý

Ráno, i když v našem případě to znamená spíš poledne, protože co jsme s Karkulkou vyjeli, chodí děti spát kolem jedenácté a vstávají mezi devátou a desátou (Ami cestou dokonce pokořila i svůj domácí chřipkový rekord, svým vyspáváním do půl dvanácté), dohráváme bojovku.

Na útesech nacházíme dračí podobiznu a o kus dál i Dračí past. Do ní umístíme zaklínadlo, obraz draka, chytneme se za ruce a za skučení větru, které děti přisuzují dračímu sténání, zaklínadlo třikrát zopakujeme…

V tu chvíli vítr prožene přes záliv a nad našimi hlavami obří černý mrak, v němž děti okamžitě vidí dračí duši letící do říše spánku.

A je to!

Bojovka dohrána, drak na dalších tisíc let uspán a já jsem přešťastná, že se bojovka líbila.

Za odměnu děti nalézají děkovný dopis od krále a k dotvoření i Řád spícího draka (což je součástí celé bojovky). Jako bonus je pak v dětském balíčku i hroznový cukr a pro každého sešit s luštěnkami, aby byl při přejezdech v Karkulce zase na chvíli klid.

Ale teď už je nejvyšší čas vydat se na lov něčeho k snědku, protože zásoby z posledního nákupu jsme dojedli už včera, a hladový Muž je silně nevrlý muž.

Chvíli zvažujeme, že už to vydržíme do kempu, který máme dnes v plánu, ale kemp je přeplněný, stejně jako všechna parkoviště u Mont-Saint-Michel a tak zase úplně měníme plány.

Na Mont-Saint-Michel si prozatím, než se do Francie zase vrátíme, uchováme vzpomínku jen zdálky a místo toho si dáme piknik, potkáme kouzelný větrný mlýn, kam si kluci skočí na prohlídku a my holky si zatím dáme holčičí chvilku s vitím věnečku, a nakonec popojedeme ještě kousek, čímž se ocitáme v Bretani, v městečku Cherrueix.

Tam nás sice v prvním kempu odmítají pro plnou obsazenost, ale v druhém nalézáme útulné útočiště se zázemím ve starém kamenném zámečku, a dokonce i s bazénem!

A tak jdeme zase po dlouhé době spát pěkně čisťoučcí, voňavoučcí a dokonce s příslibem, že ráno si budeme moct na recepci vyzvednout čerstvé bagety a croissanty. Hotová slast…

Je zajímavé, jaké běžné maličkosti najednou člověku přijdou vzácné a milé a taky s jak málo věcmi si vlastně vystačí.

Putování v Karkulce je zkrátka obohacující na mnoha úrovních.

Předchozí část deníčku: S Karkulkou do Francie - Vylodění v Normandii

Následující část deníčku: S Karkulkou do Francie - Melancholická Bretaň