Cesta do středověku aneb hravá škola v přírodě

Týden bez signálu, bez sociálních sítí, bez spojení s okolním světem a bez odpočinku.

Ale taky týden se školáky, se spoustou her, příběhů, povídání (upřímně řečeno, často jsem začala mluvit kolem sedmé ráno a skončila dlouho po půlnoci…) a s dobrým pocitem z toho, že děti i mě to baví.

I tak by se dala shrnout naše škola v přírodě.

Ale taky by se o ní dalo říct spoustu jiných věcí.

Tak třeba…

První den jsme našli zprávu na propáleném „pergamenu“ od středověké princezny Krasomily z Krasnice, sestavili stroj času a odcestovali do roku 1018, abychom zde osvobodili krasnické království od nadvlády hrůzu nahánějícího Drakodlaka, čaroděje měnícího svou podobu (chvíli drak, chvíli vlkodlak).

Hledali jsme kousky mapy, abychom odhalili místo, kde se čaroděj ukrývá, přišli jsme o Kačku, naši asistentku, která druhý den zmizela a my museli kromě princezny pátrat ještě po ní, luštili jsme zprávy, chodili na výpravy, poznávali stromy, stavěli skřítčí domečky, kreslili draky, vyráběli meče, pořádali rytířské souboje a plnili rytířské „bobříky“.

Na závěr jsme si uspořádali středověký bál, sestavili mapu, zneškodnili Drakodlaka, zachránili Kačku, získali odměnu v podobě pokladu a těsně před odjezdem jsme se ještě díky stroji času vrátili zpátky do roku 2018.

Bylo to intenzivních pět dní, ve kterých jsem hodně těžila z báječných letních táborů v Prorubkách u Starého mlýna, kam jsem patnáct let jako dítě i praktikantka jezdila, a ve kterých jsem se zase přesvědčila o tom, jaký způsob trávení času s dětmi, ale také „vzdělávání“, dává mně osobně obrovský smysl.

Líbilo se mi, jak se v našem komorním počtu můžeme večer slézt na jednom pokoji a číst dětem pohádku, že každý tu má prostor vyjádřit se, že mezi námi panuje skoro rodinná atmosféra, kdy nás děti oslovují jménem a často se přijdou svěřit s trápením i radostí.

A i když bych se moooc ráda obešla bez nočních překvápek jako je třeba pozvracená postel, chodba i koupelna, jsem za prožití uplynulého týdne vděčná a navzdory nemalé únavě jsem si ho skvěle užila.

Je povznášející kamarádit se s dětmi 😊

Praktické inspirační okénko:

Letos jsem pro bojovky s dětmi začala využívat jednu skvělou věc, aplikaci na telefonu měnící hlas. Stáhla jsem si první, na kterou jsem narazila, ale jsem s ní zatím nadmíru spokojená.

Jedná se o Modifikátor hlasu.

Člověk díky tomu nemusí na všechno psát pro děti zdlouhavé zprávy nebo je jen suše informovat, ale může zapojit hlas skřítků, víl nebo robotický hlas, kupříkladu pro palubní počítač ve stroji času. Zprávu člověk může nahrát na poslední chvíli a využít tak aktuálního dění a děti to nesmírně baví, i když valná většina tuhle hru samozřejmě záhy prokoukne 😉

...

A když už jsme u toho, napadlo mě, zda byste třeba na léto ocenili nějakou inspiraci na hravou bojovku pro děti, s „legendou“ a tipy na zprávy, šifry a podobně? Pokud ano, budu ráda, když mi dáte vědět do komentářů.