Tři příznaky blížících se Vánoc

Vánoční koncert, vánoční stromeček a vánoční večírek. Tři příznaky nezadržitelně se blížících svátků vánočních.

Často mi až díky těmhle každoročním tradicím dochází, že Vánoce jsou už opravdu zase tady.

Vánoční koncert

Moje maminka zpívá ve sboru, který pořádá každoroční vánoční koncert na pardubickém zámku. Tuhle akci mám vážně ráda, jednak mi každý rok konečně navodí tu správnou sváteční náladu a jednak za námi po každém koncertě už sedm let chodí v průměru tak šest sboristek (a letos i dva sboristi!), aby nám sdělili, jak máme úžasné děti, jak se celý koncert vzorně chovaly a jak jim tam v té první řadě zvedaly náladu.

A na to já každý rok čekám!

Protože i kdybych si celých dvanáct měsíců připadala neschopná a naše děti bych připodobňovala k nezvedené zvěři, tak na maminčině koncertě dostane mé mateřské sebevědomí takovou injekci chvály, že mám pocit, že z ní budu žít aspoň do léta.

Bohužel, dnes mě zachvátila žaludeční viróza, děti se od rána hádaly při zdobení vánočního stromečku, systematicky ničily jednu památeční ozdobu za druhou a já už se zase pomalu uchylovala k těšení se na příští vánoční koncert, kde alespoň desetkrát za večer uslyším: "Vy máte tak neskutečně hodný děti!"

Vánoční stromeček

S dětmi a kárkou si pro něj už pár let jezdíme k nedalekým sousedům.

Děti se obvykle nadšeně vrhnou na jeho zdobení, roztřískají pár skleněných koulí, naštvou se, protože jim „nedovolím“ pověsit na stromeček půlku krabice s hračkami, a tak po deseti minutách je to zdobení přestane bavit.

Ale letos! Se děti vrhly na zdobení, roztřískaly pár skleněných koulí, NEchtěly na něj navěsit půlku krabice s hračkami, a dokonce jeho zdobení dotáhly až do zdárného finále. Je vidět, že mi ta omladina roste a moudří a stromeček je rok od roku osobitější 😉

Vánoční večírek

Půlku noci jsme strávila s hlavou v záchodě, dopoledne vyčerpaně prospala a svátečně nedělní oběd nechala v mužově režii (byly zapečené tousty).

Takový start dne nevyzníval právě příznivě pro účast na tradičním rodinném večírku a já už začínala propadat chmurám, že zatímco já se budu vinout k míse toaletní, zbytek rodiny se bude vrhat k mísám s cukrovím.

Naštěstí, žaludeční virózy na mě většinou rychle udeří a rychle zmizí, a tak jsme i třetí vánoční tradici dostáli.

Bylo to veselé a hlučné. Byla tam spoustu jídla i příbuzných. A nechyběl ani zpěv koled za zvuku houslí, kytary, piana a bubnů.

Byl to zkrátka rodinný vánoční večírek se vším všudy a na mě už to konečně jde… To pozvolné těšení se, lechtivé očekávání a sváteční nálada.

Protože jak by řekla naše pytlíčky na adventním kalendáři každodenně odpočítávající Amálka: „Už jen sedmkrát se vyspíme a přijde Ježíšek!“ 😊