pátek 21. dubna 2017

Je agrese OK? A co s ní?


Bitkáááá! Ozve se čas od času ve škole a děti se do sebe pustí v lepším případě polštáři...
Co s tím? Zakazovat úplně jsme nechtěli. A tak nám skoro dřív než řád školní visel ve škole řád bitevní. Ale stejně si s občasnými projevy (přirozené) agrese ne vždy víme rady.
Jak s ní pracovat? Jak ji kultivovat? Jak z ní neudělat děsivého strašáka, ale naši přirozenou součást, kterou dokážeme třeba v případě ohrožení použít?
A doma? No, ne že by se naše děti rvaly furt, ale tak, ze tří potomků jsou dva kluci... To by mohlo mluvit za vše.
Dnes se agresivních projevů až hystericky bojíme. U dětí je potlačujeme, protože řešit něco násilím, to se přece nesmí!!! Jistě, nemělo by se. Ale je správně odsunout agresi do zóny tabu?
Myslím, že ideální to není...
A tak se už těším na prožitkový seminář s provokativním názvem Agrese je OK: Naučte se zacházet s agresí u dětí! na který zvu i vás.
Dnes uzavíráme přihlášky, ale třeba se někomu z Pardubic a okolí trefím do noty...
A co vy, jak se na tohle téma díváte?






3 komentáře:

  1. Skvělé, že se to téma otevírá. Zrovna dnes jsem měla s kamarádkou rozhovor nad naší vnitřní bojovnou silou, která je přirozená. Děti nám většinou jen zrcadlí její potlačení. Když byl syn mladší, často se vztekal, tak že to bylo slyšet na míle daleko. Zklidnil se teprve až já jsem začala pracovat sama na sobě.

    OdpovědětSmazat
  2. Další z témat o kterém si nevím rady, co se výchovy týče, v podstatě jde o potlačování emocí, což způsobuje různá onemocnění. Je třeba naučit děti míře agrese, vědět co už může ublížit....ale je to těžký.

    OdpovědětSmazat
  3. Zajímavé na přemýšlení:-)

    OdpovědětSmazat

Děkuji za Váš komentář :-)