úterý 4. dubna 2017

Okouzleny kouzelníkem se slovy


V sobotu večer jsem na optimistický facebook napsala:

„Tak jsme s mamkou doklusaly domů z Kluse a nevím jestli usnem... Jsme děsně nabitý a nadšený a vysmátý a vděčný a šťastný :-)
Fantastický zážitek to byl!
A promiň můj drahý a milovaný muži, ale asi mám nový idol. V pubertě mě to minulo, ale dneska mám chuť nalepit si Kluse nad postel ;-) “



A proč tolik povyku?

S mamkou jsme pod vánočním stromečkem našly společný dárek. Lístky na Recyklus. Turné Tomáše Kluse.

Jako správná sluníčkářka Kluse samozřejmě miluju, ale naživo jsem ho poprvé slyšela až teď.

A opravdu to stálo za to!

Ten kluk (nějak se mi příčí psát chlap…promiň Tomáši) fakt svítí. Šíří kolem sebe vlny pozitivní energie, na které si můžete skoro sáhnout. Zpívá tak, že při některých jeho písničkách až mrazí. A jeho improvizované zpěvy jsou (stejně jako jeho písničky) plné kouzelných hrátek se slovy.



Věřím, že pro spoustu lidí, musí být s tím svým úsměvem učiněnou provokací, ale mě se jeho pohled na život nesmírně líbí.

Jen víc takových lidí, kteří na férovku davu lidí řeknou, že tvůrci vlastních životů jsme my sami, že každý z nás je jedinečný a úžasný, nebo že nebrat se tak hrozně vážně je obrovská úleva a skvělá věc.

Žiju si tak trochu v bublině, v níž tyhle věci většina lidí pokládá za samozřejmost. Jenže občas vykouknu ven a zjišťuju, že ono to tak v naší společnosti vlastně vůbec není!

Že se pořád bojíme sami sobě nahlas smát, abychom neztratili něco ze své egem střežené důstojnosti. Že svá malá i velká neštěstí hrozně rádi svádíme na politiky, sousedy nebo špatný počasí. A že svoji jedinečnost zavíráme pod pokličku, jen abychom se mohli pohodlně uvelebit v tom unifikovaném společenském stádečku.

Takže jen víc provokativních Klusů!

Třeba nás jednou z té naší podivné letargie pošťouchnou ven a se světem se pak začnou dít divy ;-)


10 komentářů:

  1. Byla jsem už několikrát a vždy okouzlena! A cítila se pak jako puberťačka co šílí ;). Chápu a s textem níže tolik souhlasím! I když mně samotné to taky dělá problémy..

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, milá Len, že v tom nejsem sama! :-) My s mamkou pištěly jak puberťačky obě ;-)
      A myslím, že výše zmíněné bývá výzva pro nás všechny...je to zkrátka běh na dlouhou trať. Ale tak hlavně, že už jsme na ni vyběhli :-)

      Smazat
  2. Divy se už dějí, jen jak se měníme, tak nám nepřijde, že by se měnili i ostatní :-)

    OdpovědětSmazat
  3. No já teda nevím....

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Je skvělé, když si člověk umí přiznat ono sokratovské "vím, že nic nevím" ;-)

      Smazat
  4. Baru, vím přesně, co cítíš. Mám to naprosto stejně.
    Texty, hudba, slovo, improvizace, vyzařování... jedna báseň, neskutečně silný prožitek a zážitek... pro toho, kdo je "otevřen".
    Ať ti tento skvělý pocit přetrvává ještě hodně dlouho.
    K.

    OdpovědětSmazat
  5. To muselo být super :-) Taky jsme přemýšleli, že vyrazíme a tak cítím, že bychom opravdu měli :-) Mějte se krásně.

    OdpovědětSmazat
  6. Písničky T. Kluse mám také moc ráda, kolik je v nich pravdy a moudra. A ten hlas k tomu. Úžasnej kluk, jak píšete. Naživo jsem ho ale neviděla, asi to budu muset v budoucnu napravit. :O)
    Hezké dny.

    OdpovědětSmazat
  7. Na koncertě jsem nikdy nebyla, ale musí to být naprosto perfektní a energické. Vždycky si aspoň zesílím rádio na plný pecky, když hraje :)

    OdpovědětSmazat

Děkuji za Váš komentář :-)