Jak to funguje v klasické škole si všichni představit umíme. Její
absolvování máme koneckonců (s různými výsledky i emocemi za sebou), ale jak to
chodí na tzv. alternativách, to už je trochu větší záhada…
Obecně vám toho o takových školách moc nepovím, ale jestli chcete, pozvu
vás na jeden povedený den do té naší.
Co třeba minulá středa?
To máme na začátek jeden ranní kroužek, blok s češtinou, která je
nutná, ale nemusí být nudná a po svačině vyprávění o Kryštofu Kolumbovi,
objevení Ameriky a indiánech, kterým navazujeme na včerejší písmeno i.
Nebudu zastírat, že tohle je moje nejoblíbenější část „výuky“. Povídání s dětmi,
vyprávění příběhů, listování v atlasech či encyklopediích. Všechno to
vypadá jen jako „zábava“ a přitom na pozadí probíhá neutuchající proces učení.
Nicméně, má to svá rizika.
To se třeba člověk dokonale vžije do mořeplavecké role, vleže na zemi s dětmi
nadšeně brázdí vody oceánu na glóbusu, když tu náhle mu před nosem přistane Velká
školní encyklopedie.
„Koukej, Báro, co jsem našel! Co to je?“
A tam v rohu, s dojemně pitomým popiskem, se skví „Pohlavní styk v podélném řezu“.
Ano, věděla jsem, že to jednou přijde. Ale proč to musím vychytat zrovna
já?
Kolumbus byl samozřejmě zapomenut a všichni se shlukli nad „průřezem“.
„Co to jako je?“
„Takhle se dělaj děti? To nechápu. To jsou do sebe jako zaseknutý
loktama? Nebo kolenama?“
„Né, to je přeci penis a kačena!“ osvětlí ostatním jeden z kluků,
načež sbírám odvahu a vstupuju do hry.
Za chvíli už se nám vedle Kolumbova jména skví na tabuli i vajíčko s rojem
spermií a já si tak v duchu říkám, že tohle mě u nás ve škole vlastně baví
nejvíc.
Nemusím tu nikoho okřikovat, že tohle je v osnovách až pro pátou
třídu nebo že tohle se učí až na střední. Můžeme to s dětmi probrat hned.
V takové míře, v jaké je to právě teď zajímá. (Ať už je to magnetismus, neurony nebo sex.)
A ono je to vlastně v těch sedmi letech zase až tak moc nebere a tak
se od rozmnožování zase plynule přesouváme k indiánům a vrháme se na
výrobu čelenek a totemů.
Následuje indiánská bitva o území, to už zcela v dětské režii,
přesun na oběd, kde si vyžumráme trochu cukru na odpolední experiment a pak už
valíme ven do sněhu.
Co napadl sníh, je družina vlastně trochu monotematická. (A já se chtě
nechtě otužuju.) Ale i tak se občas objeví něco, co děti od bobování a
koulování odláká.
Třeba experimentální výroba zmrzliny, přímo venku, na zamrzlé Chrudimce.
Což je věc, kterou doporučuju k vyzkoušení všem! Přičemž zamrzlá
řeka slouží vlastně jen pro efekt, ale rozhodně není podmínkou.
Potřebujete jen dvě mísy (malou a velkou), smetanu, cukr, sůl, sníh a
něco na zamíchání.
Poté už se jen můžete, jako my s dětmi, přesvědčit, že přidáme-li do
sněhu sůl, jeho teplota prudce klesne (asi na -15 °C), čehož se dá využít
kupříkladu tak, že do mísy s osoleným sněhem vložíme misku s (pro změnu) oslazenou smetanou a mícháme tak dlouho
(cca 10 minut) dokud nám nevznikne nefalšovaná smetanová zmrzlina!
(Chcete-li znát odbornější názvosloví a taky
důvod, proč se v zimě solí silnice, doporučuji toto polopatické video pro
badatele začátečníky.)
Experiment se vydařil, zmrzlina zmizela rychlostí blesku a my se vydali
na cestu zpět.
Školní den se chýlí ke konci.
Ve třídě a družině rozvěšujeme mokré svršky po topení, děti luxují poslední zbytky
ze svačinových krabiček a já jsem prostě a nefalšovaně spokojená.
K tomu sice i unavená, zmrzlá, umluvená a toužící alespoň po deseti
minutách hrobového ticha, ale i to k „práci“ ve škole zkrátka patří.
Důležité pro mě je, že mě moje práce baví a dává mi smysl.
A moc bych si přála, aby to stejně vnímaly i děti...
PS: Posílám virtuální poděkování Davidu Pixovi, neznámému kolemjedoucímu
bruslaři, který se s námi dal na Chrudimce do řeči a jen tak mimochodem
nám udělal pár krásných fotek. Děkujem!
Ste skvelá, skvelí...badatelnu si ukladám, pre môjho autíka!
OdpovědětVymazatVypadá to v té vaší škole absolutně báječně. Věřím, že do ní se žáčci těší. A to by mělo být to nejdůležitější! Přeji spoustu nezapomenutelných a jedinečných chvil s dětmi :).
OdpovědětVymazatKrasny! Moc si preju pro svou holcicku takovou skvelou pani ucitelku :)! Vic vas takovych!
OdpovědětVymazatjééé, to je paráda... já bych taky chtěla chodit do takové školy... my jsme museli sedět s rukama za zády... bavilo by mě si povídat a tak zkoumat celý svět... :)
OdpovědětVymazatMějte pěkné dny, Peťka :)
Jsem docela překvapená. Učím v normální škole a když se v 6. třídě organizovala přednáška na téma dospívání, někteří rodiče nejenom věřící) si nepřáli, aby se jí jejich děti zúčastnily. Živě vidím ty stížnosti, kdyby si p. učitelka dovolila u prvňáků při probírání I přejít na sex. Závidím Vám školu s osvícenými rodiči, kteří učiteli důvěřují. Svoje děti jsem také tak vychovávala, ale ve škole.
OdpovědětVymazat