neděle 1. listopadu 2015

Z letargie ke slunci

Moje sluníčkovost dostává na podzim pořádně zabrat.
Brzká tma, málo tepla a podivný příkrov melancholie mě uvádí do stavů mírné letargie, rýmy a zpruzenosti.
Nicméně slunečný víkend mě trochu probral a alespoň na chvíli zapudil mé touhy zalézt si do peřin a probudit se až na jaře.
Jo, to slunce dělá vážně divy.



A tak jsme vyrazili na výlet. Pouštět draky. Brouzdat lesem. Kochat se podzimním barevným aranžmá. Na Babiččině dvorečku opéct buřty…
Byla to paráda.
Pomineme-li fakt, že Ami si hned zkraje výletu šlápla v poli do močůvky. A Maty zanedlouho následoval jejího příkladu a smočil se pro změnu v řece.
(Vili naštěstí nezahučel nikam, ač se o to s úsilím sobě vlastním pokoušel, neb byl po zkušenosti se staršími sourozenci bedlivě střežen.)









Závěrem snad jen ještě malá poznámka.
Ačkoli se sama sobě jevím podzimně depresivní, v porovnání s mužem na tom zjevně budu vždycky mnohem "sluníčkověji". Tuto skutečnost lze názorně ilustrovat na našem povýletním počínání, kdy jsme se oba rozhodli jednu z pořízených fotek použít jako profilový obrázek...


Inu zdá se, že protiklady se skutečně přitahují ;-)

2 komentáře:

  1. Barunko,konečně zase u Tebe..stále tak teplo,milo,veselo a podzimně barevně..nádhera..a to štěstí a radost,která z vás sálá,je fakt nakažlivá..mějte se rádi a zase brzy nakouknu,jak vám to všem pěkně jde..Bi

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář :-)