O konferenci a jednom zákulisním postřehu

Když jsem v pátek usedla v kině BIO OKO do pohodlného křesla, které se mi podařilo ukořistit díky pro mě nezvykle včasnému příchodu, byla jsem natěšená, ale vlastně jsem se snažila nemít od konference s názvem Svobodné vzdělávání žádná očekávání.

Snad proto mě nemohla zklamat a já si domů přivezla zápisník plný těsnopisných a leckdy nerozluštitelných poznámek a zesílený pocit, že to všechno má smysl. 

Že má smysl usilovat o změnu vzdělávacího paradigmatu. O to, aby se naše děti mohly vzdělávat svobodně. O to, aby se věcné argumenty stavící se proti systému tradičního školství dostávaly mezi co nejvíce lidí. 

A hlavně, že má smysl zakládat školy a snažit se začít u sebe.

Podrobněji si o některých řečnících a především myšlenkách, které mě oslovily, můžete přečíst v článku Výběr z konference Svobodné vzdělávání 2015.

Zde snad už jen malá perlička ze zákulisí.

Jelikož jsem si sebou nevzala žádného konverzačního parťáka, většinu přestávkového času jsem strávila drzým posloucháním rozhovorů ostatních, což v mých očích dodalo celé akci další neočekávaný rozměr. 

Jako milovnici a pozorovatelce mezilidských vztahů (zejména těch mužsko-ženských) mi rozhodně nemohla uniknout fascinace některých dam z publika (a možná všech, jen ty introvertnější o tom mlčely) moderátorem celé akce.

Ve frontě na dámských záchodech se probírala jeho tělesná stavba. U vchodu do sálu jsem zaznamenala stížnosti na jeho rozptylující přítomnost na kraji pódia, kde svým … charismatem údajně zastiňoval většinu řečníků. A při aukci knihy Svoboda učení dokonce z publika zazněl hlas navrhující, zda by součástí odměny nemohla být i večeře s moderátorem.

O svém osobním názoru raději pomlčím, neboť můj blog čte i můj muž.

Nicméně, celou akci to pro mě hned posunulo do lidštější roviny. 

Přesně tam, kde by se mělo pohybovat i ono diskutované vzdělávání ;-)