středa 2. září 2015

Kterak Maty (ne)začal hrát rugby


Na letošním Oblaka festu Matýska, který si běžně plete fotbal s hokejem a sportovnímu úboru říká dresink, okouzlil  zde prezentovaný sport.
Rugby.
Od té doby o něm občas mluvil a prohlašoval, že by ho rád hrál.
Přes prázdniny jsem tomu nechala volný průběh. Když však ani prvního září Mates název sportu nezkomolil a zapamatoval si i skutečnost, že ke hře se využívá míč a nikoli puk, zhodnotila jsem jeho zájem jako vážný a domluvila účast na prvním tréninku.
Dnem D se stal hned den dnešní.
Maty ho od rána trávil vcelku nevzrušeně (na rozdíl ode mě, která měla včera v noci „geniální“ nápad, pustit si pár ragbyových videí, z nichž si pamatuju jen spoustu pádů, nárazů a dost krve), pouze každému na potkání mazácky hlásil, že dnes jde hrát rugby.
Když se tímto prezentoval před „naší“ paní zmrzlinářkou, byla ta dobrá žena téměř v šoku.
„No vidíte, mladá pani, a mně vždycky připadalo, že z něj bude nějakej neurovědec nebo tak něco. Nechtěl by von hrát radši třeba šachy?“
Ačkoli mě ta nedůvěra v Matesovu fyzickou zdatnost lehce pobouřila, musela jsem jí dát vskrytu duše za pravdu. Taky bych si nikdy nemyslela, že právě Matýska jednou povezu na rugbyový trénink.
Nicméně stalo se a my byli v 17:00 nastoupeni u hřiště.
A představte si, že první kdo mě oslovil, byl neznámý muž se slovy: „Nejste vy náhodou Nevyléčitelná optimistka?“
Ukázalo se, že to není nikdo jiný než pořadatel osudného Oblaka festu, který ve mně poznal svou nadšenou recenzentku a přišel mi poděkovat. Mé srdce zaplesalo a nebýt nutnosti obrátit svou pozornost k malému ragbistovi, vznáším se radostí a pýchou někde nad Přeloučí ještě teď.
Ovšem zpět k tématu a nebudeme to protahovat.



Maty chvíli okukoval přetlačující se kluky, pak si ho sympatický trenér odvedl, aby ho zapojil do „hry“ a o pět minut náš „možnábyradějimělhrátšachy“ přiběhl s pláčem.
Nepodařilo se mu pochopit na první pokus, co se po něm chce, a to ho tak rozhodilo, že se odmítl zbytku tréninku účastnit.
Měla jsem za to, že máme vyřešeno a příští týden zajdem raději na dětskou jógu.
Maty se však mužem, jehož přítomnost jsem si na tomto testosterony okupovaném místě vyžádala, nechal vtáhnout zpět na hřiště. S otcem za zády potrénoval přetlačování, házení a chytání míče. A k mému neskonalému údivu prohlásil, že na páteční trénink je odhodlán dorazit znovu. Dokonce se prý i samostatně zapojí!
Tak vám nevím, jestli se mám radovat, ale jsem odhodlaná našeho potenciálního rugbistu podpořit. 
Jen si musím dát zaracha na ta šílená bitkařká videa ;-)


1 komentář:

  1. Moc vtipně napsáno! A přiléhavě, u svých chlapců si vybavuji podobný průběh u fotbalu, jeden vydržel a dodnes je vášnivý fotbalista a profesí fotbalový novinář (29 let) a druhý přešel na atletiku (6 let). Tak uvidíte, jak se to vyvine. A't se daří! Ráda Vás čtu. Hezký večer, Martina ze Sušice

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář :-)