Kterak Maty (ne)začal hrát rugby

Na letošním Oblaka festu Matýska, který si běžně plete fotbal s hokejem a sportovnímu úboru říká dresink, okouzlil  zde prezentovaný sport.

Rugby.

Od té doby o něm občas mluvil a prohlašoval, že by ho rád hrál.

Přes prázdniny jsem tomu nechala volný průběh. Když však ani prvního září Mates název sportu nezkomolil a zapamatoval si i skutečnost, že ke hře se využívá míč a nikoli puk, zhodnotila jsem jeho zájem jako vážný a domluvila účast na prvním tréninku.

Dnem D se stal hned den dnešní.

Maty ho od rána trávil vcelku nevzrušeně (na rozdíl ode mě, která měla včera v noci „geniální“ nápad, pustit si pár ragbyových videí, z nichž si pamatuju jen spoustu pádů, nárazů a dost krve), pouze každému na potkání mazácky hlásil, že dnes jde hrát rugby.

Když se tímto prezentoval před „naší“ paní zmrzlinářkou, byla ta dobrá žena téměř v šoku.

„No vidíte, mladá pani, a mně vždycky připadalo, že z něj bude nějakej neurovědec nebo tak něco. Nechtěl by von hrát radši třeba šachy?“

Ačkoli mě ta nedůvěra v Matesovu fyzickou zdatnost lehce pobouřila, musela jsem jí dát vskrytu duše za pravdu. Taky bych si nikdy nemyslela, že právě Matýska jednou povezu na rugbyový trénink.

Nicméně stalo se a my byli v 17:00 nastoupeni u hřiště.

A představte si, že první kdo mě oslovil, byl neznámý muž se slovy: „Nejste vy náhodou Nevyléčitelná optimistka?“

Ukázalo se, že to není nikdo jiný než pořadatel osudného Oblaka festu, který ve mně poznal svou nadšenou recenzentku a přišel mi poděkovat. Mé srdce zaplesalo a nebýt nutnosti obrátit svou pozornost k malému ragbistovi, vznáším se radostí a pýchou někde nad Přeloučí ještě teď.

Ovšem zpět k tématu a nebudeme to protahovat.

Maty chvíli okukoval přetlačující se kluky, pak si ho sympatický trenér odvedl, aby ho zapojil do „hry“ a o pět minut náš „možnábyradějimělhrátšachy“ přiběhl s pláčem.

Nepodařilo se mu pochopit na první pokus, co se po něm chce, a to ho tak rozhodilo, že se odmítl zbytku tréninku účastnit.

Měla jsem za to, že máme vyřešeno a příští týden zajdem raději na dětskou jógu.

Maty se však mužem, jehož přítomnost jsem si na tomto testosterony okupovaném místě vyžádala, nechal vtáhnout zpět na hřiště. S otcem za zády potrénoval přetlačování, házení a chytání míče. A k mému neskonalému údivu prohlásil, že na páteční trénink je odhodlán dorazit znovu. Dokonce se prý i samostatně zapojí!

Tak vám nevím, jestli se mám radovat, ale jsem odhodlaná našeho potenciálního rugbistu podpořit. 

Jen si musím dát zaracha na ta šílená bitkařká videa ;-)