Naše rodinná, počátečně prázdninová dovolená se stala již
milou tradicí. Dokonce tak milou a populární, že nás jezdí rok od roku víc. Letos
jsme se vyšplhali na číslo 24.
17 dospělých.
7 dětí.
Což je skvělá konstelace, neboť dospěláci mají stále silnou
početní převahu, a tak se i vícenásobné matky mají velkou šanci kupříkladu v klidu
a obouruč najíst.
Pro vysoký počet nemluvňat jsme letos zvolili místo varianty
cyklistické, variantu chodeckou. A usídlili se pěkně v Krkonoších (pro žadatele
o tip na skvělý, k dětem přátelský hotel, kde dobře vaří, dodávám, že se
jednalo o Friesovy boudy).
Naše rodinná jednotka dorazila na místo jako první. Svůj den
navíc jsme využili k absolvování horské minitúry. Posloužila jako zkouška
výdrže dětí a trpělivosti rodičů.
Ve výsledku jsme ušli 6 km. Rychlost byla z velké části
neurčitelná, neboť ji mužův chytrý telefon nebyl schopen zachytit. Bohužel ne
proto, že bychom byli tak rychlí… Zato jsme se za každý kilometr odměňovali
svačinou, obhlídli kdejakou díru a přelezli kdejaký pařez.
Dne následujícího, již v plném počtu, jsme vyrazili
tempem o něco ostřejším. Výsledkem bylo 14 km. Ale jen díky tomu, že neplnoletá
část skupiny byla poponášena a popovážena. Chvíli na zádech, chvíli v kočáru,
chvíli v šátku. Zkrátka dle potřeby, váhy a preferencí. Tímto stylem jsme
došli na Luční boudu, slíbili si, že za rok už zdoláme i tu Sněžku, a vrátili
se zpět.
Jelikož túra všechny zmohla, další den se konala jen menší
procházka okolo hotelu. Nutno podotknout, že rychlost byla určována dětmi,
tudíž nám dvoukilometrová procházka ve stopách Friesových skřítků stejně
zabrala půl dne.
Stejně tak, jako když jsme na cestě domů navštívili ještě
Špindlerův mlýn. Tam už se ani o postupu mluvit nedalo. Bylo to spíš postávání místy
přerušované pozvolnými přesuny.
Výsledek ovšem zdá se všechny uspokojil a tak už se
svorně těšíme na další ročník :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš komentář :-)