Dámskodětská jízda

Začínám být silně monotematická. Ale co mi zbývá, když jsme se už zase vrátili z Krkonoš?

Tentokráte z chalupy drahých příbuzných, jimž patří náš nehynoucí vděk. A v sestavě naprosto odlišné. 

Zatímco před pár týdny jsem si užívala komfortu, který skýtá značné množství na děti natěšených příbuzných versus několik málo dětí. V uplynulých dnech jsem si vyzkoušela situaci odlišnou.

Pět dětí na pouhé dvě matky.

Potomstvo tedy mělo značnou přesilovku, nicméně matky se nenechaly zdeptat a ustály nejeden výlet, jízdu lanovkou, nepočítaně odřených kolen, jedno vosí bodnutí a spoustu kňourání i slz.

Ve výsledku se ovšem jednalo o několik skvělých dní, v nichž se potvrdilo, že důležitější než svačina (která je hned na druhém místě) je při výletě s dětmi trpělivost. Která se ovšem vyplatila, neboť všechny děti (tedy ty chodící), předvedly krásné turistické výkony a ačkoli se to neobešlo bez pár drobných kriziček ve stylu „já už nemůžu!“ nebo „mě už bolí nožičky!“ či všemi oblíbené „a kdy už tam budem?“, nakonec dokončila celá sestava veškeré výlety po svých.

Takže, bylo to super! Ale stejně se těším, že zas strávím nějaký ten čas v nížině :-)