Ve čtvrtek slavily svátek všechny Amálky.
Pro tu naši jsem k svátku vymyslela pohádku. Ušitou přesně na míru.
Měla úspěch, děti si ji žádají stále dokola.
A tak ji přináším i vám. Sice s dvoudenním zpožděním, ale znáte to, matka míní, děti mění... Třeba udělá radost i jiným malým cácorkám :-)
...
Amálka a slunečnicový skřítek
Byl krásný letní den. V poli slunečnic bzučely včely a
hned vedle toho velikého pole bydlela malá zvědavá holčička jménem Amálka.
Amálka i její starší bráška Matýsek už od rána pobíhali
venku, chytali luční kobylky, pozorovali motýly a uzobávali z malinových keřů.
A taky si hráli. Nejraději na schovávanou.
Dnes se Matýsek schovával jako první. Tiše vylezl na strom a
Amálka ho ne a ne najít. Když už si začínala zoufat, přestalo to Matýska v třešňových
větvích bavit a seskočil dolů. Přímo za Amálku.
„Baf!“ vykřikl a Amálka se leknutím svalila do trávy.
Umínila si, že to Matýskovi nedaruje. Schová se tentokrát
tak dobře, že ji nikdy nenajde!
Matýsek začal počítat a Amálka se rozběhla ke slunečnicovému
poli. Na jeho kraji trochu zaváhala, ale pak se rychle schovala mezi vysoké květiny.
Matýskův hlas pomalu slábl a za chvíli už Amálka neslyšela nic jiného než bzučení
včel a svoje kroky.
Zastavila se. Najednou se začala bát. Vůbec nevěděla, odkud
přišla.
A jako by nestačilo, že je dočista ztracená, začaly se na
nebi honit veliké šedivé mraky. Pak zahřmělo.
Amálka se dala do běhu. Běžela pořád dál a dál, ale slunečnice
místo aby prořídly, rostly stále těsněji u sebe a byly vyšší. Amálka měla slzy
na krajíčku. Sedla si na zem a položila si hlavu na kolena. Vysoko na nebi se
rozpoutala bouřka a začalo pršet.
Amálka už už chtěla začít plakat, když tu se nad ní ozval
jemný hlásek.
„Neboj se, Amálko, my ti pomůžeme!“
V tu samou chvíli se květy slunečnic sklonily a utvořily nad
Amálkou veliký žlutý deštník. Na okraji každého z květů seděl malinkatý
panáček s čepičkou ze slunečnicových lístečků, houpal nohama a usmíval se.
„My jsme slunečnicoví skřítci,“ představil sebe a své
kamarády žlutý panáček, který seděl nejblíž u Amálky a smekl svou slunečnicovou
čepičku.
Amálka se nejprve trochu vylekala. Maminka jí sice o
květinových skřítcích vyprávěla, ale ona ještě nikdy žádného neviděla. A
najednou byli všude kolem.
V každé slunečnici bydlel jeden. Někteří si Amálku
zvědavě prohlíželi, jiní vesele tancovali v dešťových kapkách a další ve
svých slunečnicových postýlkách spali a o Amálku nebo déšť se vůbec nezajímali.
Ale ten, který ji jako první pozdravil, se s ní dal
hned do řeči a Amálka brzy zapomněla, že je vlastně ztracená uprostřed velkého
slunečnicového pole.
Skřítek jí vyprávěl o své důležité práci. Jak musí každé
ráno slunečnicový květ pěkně otevřít a po noci vyvětrat. Jaká je to dřina, celý
den otáčet slunečnicí za sluníčkem. Jak je potřeba pečlivě dohlížet na včelky,
aby květ pěkně opilovaly. A jak je nakonec důležité ohlídat, aby všechna
slunečnicová semínka správně a včas dozrála.
Amálka byla skřítkem se žlutou čepičkou tak okouzlená, že si
ani nevšimla, když přestalo pršet a sluníčko se vykulilo z mraků, aby před
spaním zemi trochu osušilo.
Ale byl nejvyšší čas, vrátit se domů.
Amálčin nový žlutý kamarád přeskočil na vedlejší květ a
zavolal: „Tak pojď, ukážu ti cestu!“
Pak přeskočil na další. A znovu. A zase. Skákal tak rychle,
že mu Amálka sotva stačila a někteří skřítci jejímu průvodci dokonce hrozili
malými pěstičkami, protože jim u domečků pocuchal okvětní plátky.
Netrvalo to dlouho a slunečnice se před Amálkou nadobro
rozestoupily. Byla venku.
„Maminko!“ zvolala, když uviděla ustaranou maminku a
rozběhla se k ní. Maminka ji vzala do náruče, políbila ji do vlasů a byla
šťastná, že má svou malou holčičku zase u sebe.
Amálka se ohlédla. Malý skřítek na nedaleké slunečnici
smekl svou žlutou čepičku a zamával. Pak zapískal na včelku, co právě letěla kolem, usadil se jí mezi křidélka a vrátil se ke své květině uprostřed slunečnicového
pole.
„Děkuju,“ zašeptala Amálka a spolu s maminkou se vydala k domovu.
Krásná pohádka, přečtu ji dcerce až se vrátí od babičky :-)
OdpovědětVymazatKrásný víkend
Věrka
Krásná pohádka Baru
OdpovědětVymazatPrečítala som to s otvorenými ústami.Je to krásne,mala by ste písať pre detičky.Máte krásnu rodinku...majte pekné leto.:)E.
OdpovědětVymazatkrásně to dopadlo..))
OdpovědětVymazat