čtvrtek 5. června 2014

První úsměv

Zítra je našemu benjamínkovi měsíc a mně se povedl mistrovský kousek. Ulovila jsem Vilíkův první úsměv! I když jak na to tak koukám, je to možná spíše série fotek, při jejichž pořizování se Vilík sem tam usmál. Ovšem zpravidla těsně před tím či poté, co jsem stiskla spoušť. 

První úsměvy a s ním spojené broukání mají své úžasné kouzlo. Jeden by si z toho málem ucvrknul štěstím. Je to první neklamná známka komunikace, která není už jen záležitostí specifické symbiózy mezi maminkou a miminkem, ale je viditelná i pro okolí. 

A dělá z lidí tak trochu pitomečky.

Přiznejme si to, ve snaze vyčarovat na tváři našich malých andílků úsměv se často uchylujeme k projevům hodných chovanců psychiatrických léčeben. Ztrácíme schopnost sofistikované mluvy a ještě k tomu leckdy šišláme.

Raději nepřemýšlím nad tím, co si o mně mé potomstvo v takových chvílích myslelo a myslí. Možná bych došla k nepříliš lichotivým závěrům.

Nicméně je to asi záležitost přirozená a vrozená, neboť Amálka s Matýskem už se nad Vilíkem pitvoří taky.

Ono to totiž jinak ani nejde. Aspoň u nás.

Plotože on je pšeci tak loztomilej! :-)









8 komentářů:

  1. Nádhera. Tieto okamžiky sú najkrajšie. Takže kľudne sa aj opičme. Andrea

    OdpovědětSmazat
  2. Je prostě báječnej :) Při lovení takových úsměvů je nejlepší mít zapnuté sériové snímání fotek, pokud tím Tvůj foťák oplývá. To cvaká pak jeden snímek za druhým raketovou rychlostí.
    A zahrnuj nás velkým množstvím fotek, ať se máme taky nad čím pitvořit :)

    OdpovědětSmazat
  3. Vy budete úžasně vysmátá rodinka ;)

    OdpovědětSmazat
  4. jéé, ten se rychle mění! Moc hezkej, těšíme se, až ho uvidíme, jsme asi poslední. Baru, psala jsem ti, šťouchla, stále nic, čteš vzkazy na FB? Zdravím, Hanka

    OdpovědětSmazat
  5. Vau, Vilík je úplně jiný!!!!!!
    Baru, přesně takhle na délce stehen jsem vždy mívala po ranním probuzení synátora i já a říkávala jsem:"Vidíš, i prsa mají obličej!":-))
    To letí, že už je mu měsíc! A jak jste se sžili, to je paráda.
    A co se týče pitomečkovského syndromu - tak se mi vždy vybaví prostestnísong od božské Jitky Molavcové, kdy ji navlékli do kanýrového čepce, vrazili dudel a v obr kočáru zpívala: JÁ NEPAPÁM - JÁ JÍM, JÁ NEHAJÁM - JÁ SPÍM!!!!!
    nevzpomene si na to někdo?
    Na koho se tam Vilík chechtá, když kouká někam do pryč?
    Moc vás zdravím!
    Mája

    OdpovědětSmazat
  6. Projevy nefalšované lásky a oproštění od toho co by tomu někdo řekl...:-)))
    Tak častěji a houštěji si to užívej. Já ještě dnes zabloudím do podobných projevů a to jsou i včetně psa, všichni už dospělí:-D Krásné momenty, lehkosti bytí!!!

    OdpovědětSmazat
  7. Jedna z nejkrásnějších věcí na světě :-) Nádhera.

    OdpovědětSmazat

Děkuji za Váš komentář :-)