Jak vypadá mateřská relaxace

Minulý týden jsem si vysnila, kterak budu ve dnech následujících relaxovat, užívat si euforie z odevzdání a podnikat s dětmi spoustu zajímavých věcí, na které pro samou školu nebyl čas. 

Jenže matka míní a děti mění.

Místo zaslouženého odpočinku a relaxování běhám kolem dvou marodů, kteří střídavě kašlou, smrkají a zmítají se v horečkách. Nepřerušovaný, ideálně osmihodinový spánek, který byl v mých idealistických představách prodchnut letními sny plnými jednorožců, duhy a jiných kýčovitě optimistických atributů, se nekoná. Místo toho bdím tu u jedné, tu u druhé malé postýlky, a podávám čaje, kapesníky, či poskytuji ruce ke žmoulání.

Stejně tak euforie byla jaksi odsunuta obavami o zdraví  potomků do pozadí. Protože zatímco v případě nemoci mužů, máme my ženy tendenci hledět na mužské rýmičky se shovívavým úsměvem. Oceňujíc tak maximálně herecké úsilí, které muži při ostenativním osahávaní čela, v touze demonstrovat, že jejich tělesná teplota překročila kritických 37,1 ˚C, vynakládají. V případě nemocí dětí, včetně malých „mužů“, takového nadhledu zpravidla schopny nejsme.

Pokud jde o zajímavé aktivity, jsou naše možnosti značně omezeny. Ačkoli je totiž kreslení, malování, modelovaní, koukání na pohádky nebo hra na indiány fajn, po pár dnech opakování omrzí. Aquapark, objíždění babiček a dobrodružné lesní výpravy jsou však bohužel odsunuty na neurčito. 

Chci-li zůstat pozitivní, řeknu jen: alespoň se máme na co těšit.

S marnou nadějí také každý den vytahuju jednu z andělských karet, které mi neúnavně sdělují, že bych měla jít meditovat do lesa, relaxovat, věnovat se sama sobě a odpočívat. Snad brzy, říkám si, a karty raději ukládám do police. Tyhle výzvy jsou za stávající situace deprimující.

S nadějí však vzhlížím ke světlejším zítřkům, jarnímu počasí a bezbacilovému ovzduší. 

Nyní mě však omluvte, jdu vymýšlet program pro marody a zkontrolovat rozpálená čela.

Dobrou noc!