Po dnešku mohu konečně, s klidným srdcem, upustit od
užívání slova bakalářka v každé druhé větě. Mohu na ní přestat myslet. A
snad se dočkám i dne, kdy se mi o ní přestane zdát.
Ano, mí drazí přátelé, dnes byl den B. Dnes jsem odevzdala
svou Bakalářskou práci.
V poslední možný den, v poslední možnou hodinu.
Má bakalářka je pomníkem nekonečným probdělým nocím,
prolitým slzám, tekoucím nervům i nové vrásce na čele, kterou umně schovávám
pod ofinou. Krásně to dnes vystihla spolužačka, s níž jsme se při
odevzdávání potkali: „Hele, Baru, ty vůbec nevypadáš dobře!“
No, nebyla to věta právě nejdiplomatičtější. Obzvláště
vezmeme-li v úvahu, že v touze nevypadat jako zombie jsem ráno
strávila před zrcadlem o celých deset minut delší dobu než obvykle. Ale měla
pravdu.
Vůbec by mě nepřekvapilo, kdybych si po tomhle týdnu našla
první šediny. Protože nejen, že jsem žila v hrůze, že nestíhám a kolem
čtvrté ráno usínala s klávesnicí otisknutou na tváři. Mě pronásledovala
ještě jedna kolize za druhou.
Začalo to hned v pondělí, kdy jsem dětem, jsoucí po
dvou hodinách spánku téměř v komatu, pustila v posteli na notebooku
pohádku. Za pět minut pronikl do mého utlumeného vědomí povyk nevěstící nic
dobrého. V domnění, že jeden z těch opyžamovaných zlosynů zmáčkl i
přes výslovný zákaz tlačítko Off, jsem se notebook pokusila zapnout.
Nic.
Trochu mě to probralo a zapojila jsem notebook do zásuvky.
Zase nic. Jen ticho a černá obrazovka.
V duchu jsem si přehrála poslední noční scénu. Uléhám do postele s příjemným vědomím,
že jsem napsala dalších pět stran textu, když v tom si vzpomenu, že jsem už
pár dní nezálohovala. Vzápětí nad tím mávnu rukou a do vteřiny usínám. Udělám
to zítra.
Snažím se ovládnout a volám, kam se dá. Muž radí dlouze
podržet tlačítko na zapínání. Nejsem blbá, to už jsem udělala stokrát a stále
nic. Tak radí vyndat a zandat baterku. Opět nic.
Volám tedy mamince, zda mohu dorazit do firmy. Plno chlapů,
plno počítačů. Tam mi určitě poradí.
Rozmrzelé děti navlékám do kombinéz a jedeme. Maminčin
dobrosrdečný kolega se ujímá mě i Oktobriany III (její milosti notebooku) a já
v duchu přemýšlím nad tím, že jestli o ta data přijdu, tak na školu kašlu.
Končím. Už to znovu nepíšu.
Vtom se ozve známé Octobrianino mručení. Jsem zachráněna!
Úleva však netrvá dlouho. Druhý den se chystám zadat si tisk
desek, abych měla náskok. Text dodám později. Od chytřejších spolužáků se
dozvídám, že je třeba mít na hřbetu fakultou přidělené číslo. Fajn, proklikám
se spletitým systémem k eDokumentům a v seznamu pátrám po svém jméně
a čísle.
Nic. Nejsem tam. Bečvářová a její bakalářka v systému neexistují.
Konspirační teorie o tom, že jsem si celé studium vysoké
školy vybájila ve svém chorém mozku, střídají úvahy racionálnější. Volám na
sekretariát. Nikdo to nebere. Do rána si přivodím cosi podobného žaludečním
vředům. Nejsem v systému, nemám číslo, nemůžu nechat tisknout desky,
nestihnu odevzdat bakalářku, nedodělám školu...
Ráno mi milá referenkta katedry odvalí obří kámen ze srdce.
Došlo k chybě v Matrixu. Dostávám číslo. Tisknu desky.
Další drobnější nepříjemnosti netřeba popisovat. Stačí mi
vzpomenout na tyhle a rosí se mi čelo.
Bakalářku (v rozsahu bakalářek tří) jsem nakonec dopsala,
zdárně odevzdala a nyní se odebírám k odpočinku, který být po mém, trvá
zhruba tak měsíc. Prosím, vzbuďte mě až na státnice.
Dobrou noc :-)
To jsem se pobavila! Zasloužíš si pořádný odpočinek, všechno další už krásně zvládneš. Hlavně v klidu :)
OdpovědětVymazatIvet, děkuju. Při pohledu zpět už se taky jen směju :-)
Vymazatuff, teda napjaté to bylo velmi..
OdpovědětVymazatLuci, to bylo... do poslední chvíle :-)
VymazatBáro, jestli ty tu bakalářku neobhájíš..., tak snad nikdo! Pracovala jsi, jako opravdový "hrdina", aby málem skončil v "komiksu". Bohužel podobné situace znám a vím, že to jednoho dokáže odrovnat do kómatu:-)
OdpovědětVymazatTak si to Baru, teď zaslouženě vynahraď odpočinkem někde, ...no,jak asi maminka v domácnosti může:-D!
Hrdina? No to se poslouchátak pěkně :-) Ale když to tak vezmu, byla to vlastně celorodinná práce. Muž pomáhal s formátováním, babičky s hlídáním. Jo, nebýt jich, hrdina skončí na poslední stránce s bublinou obsahující jedno velké Bůůů, škyt! :-)
VymazatTy od bakalářky upouštíš, já s ní začínám :D Fakt už se těším na podobné stavy...Užij si zasloužený odpočinek a věnuj se dětičkám :)
OdpovědětVymazatNezávidím... Ale přeju hodně štěstí a pevné nervy! A doporučuju, nenechávat na poslední chvíli :-D (To se mi to radí :-)
VymazatPáni, to muselo být nervů! Ale krásně si o tom napsala a popsala své pocity. Hlavně ať to vše dopadne dobře :) Hodně štěstí!
OdpovědětVymazatDulsi, děkuju. Teď už to snad jinak než dobře dopadnout nemůže :-) A díky za pozvání, mrknu se :-)
VymazatJinak pokud jsem to ještě neudělala, tak bych tě ráda pozvala na soutěž ke mě na blog :)
OdpovědětVymazatOno je to i takový zákon schválnosti,že se kumulují problémy právě do našeho stresového období.Ale tedˇ máš oddechové období,tak si ho užívej,zasloužíš si to.
OdpovědětVymazatHeli, děkuju :-) Ano, kumulace schválností je ve stresu opravdu neuvěřitelná, lepší se nestresovat ;-)
VymazatTo teď bylo i v Ulici, ne? Matka, dítě, bakalářka, katastrofa na pc...
OdpovědětVymazatLenka
Leni, tak to nevím, na Ulici nekoukám. Ale evidentně to není ojedinělý motiv, když je to už i v seriálu :-)
VymazatBaru, jsi super hrdina ..... dokazala jsi to a ted uz jen zaslouzeny odpocinek. A co bude nekdy priste? Ja si myslim, ze nekdy urcite.
OdpovědětVymazatUž zase označení hrdina, to mi nedělejte, dámy, budu se červenat :-)
VymazatKaždopádně děkuju, Míšo :-) Na žádné příště raději zatím nemyslím... :-)
Baru, to jsou nervy..... máš můj obdiv, já bych ječela, brečela a hroutila se .... jsi můj "borec nakonec" ..... držím ti palečky u státnic .... Marki
OdpovědětVymazatMarki, kdo říká, že já neječele, nebrečela a nehroutila se ;-) Ale děkuju, je to moc milé :-)
VymazatBároooo, ty jsi vážně hrdinka, úžasná, statečná, co se nikdy nevzdá a nakonec zvládne cokoli a přemůže jakékoli nesnáze. Smekám ... hluboce smekám. Zasloužíš si pořádný odpočinek, tak si ho krásně užij.
OdpovědětVymazatAli, to je zase tak krásný komentář. Moc děkuju a rozpaky zalézám pod deku :-)
VymazatSmekám a obdivuji! Mimochodem se s dovolením připojuji k pravidelným čtenářům tohoto blogu a držím pěsti u státnic.
OdpovědětVymazatBarborko, děkuju :-) A za přízeň v podobě připojení se k mým čtenářům obzvláště :-)
VymazatJsem ráda, že se vše nakonec zdařilo. Teď budu držet palce ;-)
OdpovědětVymazatRadu, děkuju :-)
VymazatPalce budou potřeba :-)
Ahoj Baru, tak moc gratuluju, že už je bakalářka z domu. Jo, studia dokáží pořádně potrápit. I já se někdy budím ze spánku zpocená, naštěstí už je to všecko za mnou a vrací se jen ve snu. :o) Doufám, že brzy načerpáš nové síly.
OdpovědětVymazatPohodové dny, J.=)
Jitu, děkuju!
VymazatDoufám, že ty sny mě brzy opustí. I když pomalu se přesouvám od bakalářky ke státnicím, včera jsem k nim ve snu přišla oblečená ve spodním prádle... Ale pana docenta to potěšilo :-)
Jestli tohle není dobrý nápad! ;-) Báří, pevné nervy!
VymazatBaru, moc moc gratuluju! Jsi strašně statečná, že jsi to takhle zvládla, já jen na bakalářku pomyslím a pokouší se o mě mdloby, natož ještě takové nepříjemnosti u toho. Doufám, že si po zásluze odpočineš - kolik máš vlastně času do státnic? Držím palce, ať vše dobře dopadne! :-)
OdpovědětVymazatLuci, děkuji! :-)
VymazatS odpočinkem to nebude snadné, Matýsek marodí a já noci trávím přinášením čajů, měřením teploty a spánek opět nikde. Budu si ten čas pro sebe muset někde urvat :-)
No, obhajoby začínají na konci dubna, státnice pak přelom května a června... Zatím jsem tedy v klidu :-) I když bych asi měla spíš pomalu začít s učením :-)
No teda...to sis zažila.) Strašně moc gratuluju a závidím současnou lehkost bytí, kterou teď určitě prožíváš.) Já odevzdávala bakalářku ještě bezdětná, tak si z té doby pamatuju hlavně bolest hlavy:)
OdpovědětVymazatIri, já zase strašně moc děkuju! :-) Bolest hlavy mou euforii taky ohrožuje, tak snad to brzy přejde :-)
VymazatGratuluji Ti! Obdivuji Tě, že jsi to v tak závratném tempu zvládla. A přeji, ať si odpočineš, děti jsou brzo zdravé a s lehkostí se naučíš na státnice. K.
OdpovědětVymazatMoc děkuju :-)
VymazatPevně věřím, že se tvé přání vyplní :-)
Brrr, představa, jak píšu bakalářku já se třemi dětmi - tak mám místo v psychiatrické léčebně jisté. Skvěle napsané.
OdpovědětVymazatAmelko, děkuju :-)
VymazatVšak ty nervy co máš denně ty, tě jistě zocelily. Já naopak být na tvém místě, asi brzy zešílím :-) Patří ti můj velký obdiv!
Dobře....klobouk dolů, s dětmi napsat bakalářku..jsi dobrá!
OdpovědětVymazatJani, děkuju :-)
VymazatTolik chvály a poklon...aby to mé ego ve zdraví přežilo :-)
Baru gratuluji,
OdpovědětVymazatdej sem odkaz kde si tvou práci taky můžeme přečíst.
Moc děkuju :-)
VymazatZatím práce není obhájená ani zhodnocená, tak ji nikam veřejně nevystavuju. Ale má-li někdo neutuchající zájem o problematiku domácího násilí, ráda svůj skromný dílek k tomuto tématu pošlu mailem :)
Tak si říkám, že ta moje bakalářka byla ještě relativně v klídku. :)
OdpovědětVymazatIvet, každý si stejně ty nervy kolem musí absolvovat a v tu chvíli mu to šílení kolem připadá jako to nejhorší na světě :-)
VymazatBáro, moc gratuluji! Teda scény u vás doma by se daly použít na scénář filmu, netřeba nic vymýšlet, u vás je to na film jako dělané :-)
OdpovědětVymazatKivi, to by bylo drámo :-)
VymazatNa to bych snad ani neměla žaludek koukat :-)
Báro no schuti som sa nasmiala, ale verím, že ti muselo byť hrozne. Ja som si to totiž prežila podobne, ale až pri diplomovke (bakalarka bolo v pohode). Tiež som bola v zúfalom stave "končím, kašlem nato" a pod. slová. Našťastie ma podporila rodina a najmä deti. Vieš ono to tak býva u väčšiny študentov. Neboj, ani sa nenazdáš a budeš sa usmievať aj ty. Nič netrvá na večnosť. Držím palčeky a nastavujem ten pomyselný budíček na deň Š-štátnice. Tak pekné sny Lenka.
OdpovědětVymazatLeni,
Vymazatděkuju. Však já pevně věřím, že už to nějak doklepu. A ty prázdniny potom si užiju naplno a se spoustou oslav :-)
Gratualce k odevzdané práci...i když to asi muselo být o nervy:-))
OdpovědětVymazat