čtvrtek 10. května 2012

Radosti zahradnického začátečníka

Dnes jsme s Matýskem ochutnali naše první letošní ředkvičky. Matýsek sice prskal, že to pálí, ale já jsem na své ředkvičkové dětičky pyšná.


Jsem totiž zahradník teoretik a začátečník.
Stejně jako u všeho, do čeho se pouštím, i u zahradničení začínám v knihovně a knihkupectví. Právě ta přípravná fáze je snad nejvíc vzrušující. Je to tak trochu jako když vám je sedm a nemůžete se dočkat Štědrého dne, který když přijde je super, ale znamená to, že ten další bude až za rok.
Vždycky když se do něčeho zapálím, ať už se jedná o chov křečků nebo přirozený porod, začnu po informacích pátrat v literatuře. A tak naše obří knihovna obsahuje kromě beletrie také poličku zvířecí, kde je kromě křeččí literatury i místo pro publikace morčecí, akvaristické, králičí a psí. Poličku psychologickou a pedagogickou. Poličku tvůrčího psaní. Poličku porodní. Poličku věnovanou výchově dětí. A relativně nová řada knih je na téma zahradničení.
A tak když jsem nasála zahradnického ducha z četby, přišel čas konečně přiložit ruku k hlíně.


Přiznám se, že první rok, nic moc. Skoro všechno padlo za oběť slizkým hnědým obyvatelům mé staronové zahrady. (Do poličky přibyla kniha Jak zatočit se slimáky). Jen ředkvičky se ubránily, pár rajčat taky přežilo a dýně hokkaido se nevzdala, hrdě plodila a dýňovou polévku z jejích hokaiďat vařím ještě teď.
Letos už ve staronovém domě bydlíme, zahradu tedy střežím a slimáci zatím nikde. Tiše doufám, že zmrzli a přeji jim šťastnou reinkarnaci v něco méně odpudivého. Ředkvičky tedy vesele bují, jahody kvetou, hrášky už taky vykoukly a to ostatní je zatím ve stádiu nerozeznatelnosti, jelikož si jako správný chaotik nejsem jistá, co jsem kam zasela.
Všem spoluzahradníkům tedy přeji bohatou úrodu a absenci slimáčích konzumentů!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Váš komentář :-)