Taky vás občas některá, byť
banální, rozhodnutí paralyzují natolik, že pak raději neděláte nic?
Já poslední týdny laboruju nad tím,
co dál s blogem…
Jako pravá Váha váhám a váhám, ale pomyslné
ručičky se přiklánějí k rozhodnutí, a tak to jdu konečně rozseknout.
Nevyléčitelnou optimistku píšu
skoro osm let a mám tenhle svůj virtuální koutek, ve kterém jsou uložené
vzpomínky na moje mateřské začátky i pokroky, nesmírně ráda.
Jenže časem jsem spoustu svých
krátkých postřehů, dojmů a myšlenek přelila na Facebook a Instagram, protože to
bývá jednodušší a pro čtenáře přístupnější, zatímco blog se stal občasníkem a
nostalgickým deníkem.
K tomu jsem si vytvořila
webové stánky s doménou nesoucí mé vlastní jméno a na ní začala prodávat Bojovky s příběhem, umístila tam pár článků a zůstala nerozhodně stát před výše
zmíněným rozhodnutím.
Udržovat a psát na obě domény?
Nějak to celé sloučit? Psát na každou něco jiného? Strčit hlavu do písku a
nedělat nic? :-D
Až jsem se rozhodla, že se přesunu
jen na jedno místo a to na www.barborabecvarova.cz
a Nevyléčitelnou optimistku pomalu nechám usnout.
Neznamená to tedy, že bych končila
s psaním, na to jsem s ním až příliš srostlá, ale nedokážu sedět na
dvou židlích najednou a jelikož jsem se pomalu přesunula do fáze, kdy právě
bojovky jsou mým zaměstnáním, ráda bych s nimi víc propojila i to své
blogování a dělala to pěkně pohodlně na jednom písečku.
Pokud sledujete moje sociální sítě,
nic moc se pro vás nemění, stačí vždycky kliknout na sdílený odkaz a vy se
zkrátka dostanete na nejnovější článek, pokud o to budete stát.
Pokud jste byli zvyklí nakukovat
sem jen tak nahodile… Pokusím se sem dávat nějaký čas případné odkazy na nové články
a budu doufat, že pokud vás baví „mě“ číst, najdete si mě i jinde.
Pro zaryté fanoušky, jako třeba
moji maminku :-), tu mám ale ještě jednu možnost.
Vyplníte-li svůj mail ve formuláři
na konci stránky, budou vám nové články chodit přímo do mailové schránky.
V každém případě vám moc děkuji
za přízeň, komentáře, zprávy a váš laskavý přístup, díky kterému jsem měla
vždycky pocit, že čtenáři Nevyléčitelné optimistky jsou ti nejlepší čtenáři na
světě, protože nehejtují, jsou podporující, když se mnou nesouhlasí, dokáží to
napsat slušně a já si vás nesmírně vážím a DĚKUJU!
Báro, jsem ráda, že úplně nekončíš. Přeji klidné a pohodové dny.
OdpovědětVymazat