pondělí 4. června 2018

Karkulka: Dodávka, svoboda a první výlet


Svoboda je pocit, možnost, nastavení, způsob života a myšlení, nad kterým v posledních měsících přemýšlím čím dál intenzivněji. A protože já přemýšlím a sním prakticky pořád, ale s realitou mám někdy trochu potíže, byl mi zřejmě shůry seslán dokonale praktický protějšek.



Já jsem u nás doma tedy od toho, abych stavěla vzdušné zámky a muž mi je buď boří, přestavuje, případně, mám-li štěstí, je zkrátka rovnou realizuje.
A tak mi před dvěma týdny v pondělí dopoledne zavolal, že domů sice bohužel dorazí až v noci, ale pokud to klapne, nedorazí sám…
A nedorazil. Přijel totiž s Karkulkou, dodávkou, o které jsme už nějaký čas hypoteticky mluvili, ale kterou jsem tak trochu pokládala za další ze svých „zámků“.
Jenže tentokrát jsme se do toho zámku bláznivě zamilovali oba, nakazily jsme tímhle poblázněním i děti a muž se po hlavě vrhl do práce.
Tímto mu veřejně skládám poklonu, protože to, co za týden v naší Karkulce vykouzlil, jsem vlastně ani nečekala.
Představovala jsem si, že na první výlet pojedeme s několika matračkami naházenými v zádní části auta a na vaření použijeme stanovací propriety. Muž namísto toho stihl po nocích položit na zem „podlahu“ (chybí už jen vrchní vrstva lina), vyhrát si s kuchyňkou do níž koupil i luxusní dvouplotýnkový vařič, a hlavně dát do kupy komfortní dvoupatrové ležení pro celý náš rodinný gang!



Sám ještě zdaleka není spokojen (to on se svým puntičkářským přístupem bývá málokdy), ale zbytek posádky, tedy děti a já, jsme z Karkulčiny přestavby v sedmém nebi.
Co se týče mého aktivního zapojení do kutilských prací, měla jsem jeden zásadní úkol: nepřekážet! Ukázalo se totiž, že daleko praktičtějším pomocníkem je pro muže náš osmiletý Mates, který na rozdíl ode mě pozná i nářadí, jehož název bych si já musela vygooglit, a kupříkladu na to, jak se sklápí sedačky, přišel dokonce dřív než muž.
Ale teď už se zase vracím zpátky k oné svobodě z prvních řádků.
Právě větší míru svobody, minimálně na poli cestovatelském a dobrodružném, si totiž od Karkulky slibujeme a po prvním testovacím výletě můžeme zvolat jen: jooo, to je ono!
V sobotu odpoledne, po posledních Karkulčiných úpravách, jsme si na google mapách píchli prst do mapy u rybníka poblíž Opočna a vyrazili jsme. Vpředu muž a já, vzadu děti a pes a po počáteční fázi „on mě provokuje!“, „ona mi sahá na sedačku!“, „on mi drká do pití!“, „ona se mi posmívá!“, „on se na mě dívá!“, kdy jsme v rámci pudu sebezáchovy udělali někde u pole první zastávku a nechali potomstvo řádně vylítat, už nám v Karkulce panovala jen báječná pohoda.






Prostě jsme jeli, občas zastavili, vyběhli na kopec, porozhlédli se u rybníka, a nakonec jsme kvůli komárům u vody popojeli kousek dál, k lesu. Záhy se sice ukázalo, že, co se komárů týče, moc jsme si nepomohli, čehož budiž důkazem fakt, že moje nohy ještě teď vypadají jako při brutálních neštovicích, ale i tak to bylo ideální místo pro naši zátěžovou testovací první noc.
Obhlédli jsme okolí, dali si večeři, vyčistili zuby, přečetli pohádku, uspali děti a pak jsme si s mužem rozdělali víno, lehli si na deku, koukali na hvězdy a odháněli komáry. Zkrátka idylka.




Jen z toho spaní jsem měla trochu obavy.
Netrpím sice klaustrofobií, zato jsem si po povídkách E. A. Poea prošla pubertálním obdobím hrůzy z pohřbení za živa a, ač to muž jen nerad slyší, naše „palanda“ takovou útulnou širokou rakvičku za tmy trochu připomíná…
Ovšem jen na první pohled. Po vyzkoušení musím konstatovat, že místa kolem i nad sebou máme my dole i děti nahoře dosatatek, Vili s Amálkou se na horní posteli dokonce posadí, takže až pořešíme lepší matrace, než jsou naše stanovací samonafukovačky, nebude mi v noci ke štěstí chybět vlastně nic. Možná jen ty zatemňovací záclonky, kvůli kterým se snad začnu učit šít 😉



Nicméně i bez matrací jsme se vyspali do růžova, dali si velkou snídani s kafem do plecháčků, ze kterých mi chutná vždycky o moc líp a po ranní hygieně u kanystru s vodou jsme se ještě pocourali kolem, složili postele a vyrazili do Opočna. Na zmrzlinu, do parku a kolem zámku.













Když začalo pršet, zabalili jsme to a popojeli někam dál, kde panovalo slunečno, uvařili si oběd, pojedli v „restauraci U bezu“, na zbytek odpoledne se uklidili k rybníku a domů se nikomu z nás vlastně ještě vůbec nechtělo.





Ovšem, shrnuto a podtrženo, muž byl rád, že jsme za dva dny utratili jen 180 korun za zmrzlinu v Opočně a nanuky u rybníka (ne, že by byl takový škrt, ale vidina lowcost cestování ho velice láká :-D ), já byla nadšená z toho pomalého tempa a společného času a děti?
Děti, jak jsme si už tolikrát ověřily, jsou spokojené prakticky kdekoli. Ze všeho si vezmou to nejlepší, všude najdou něco, čím se zabaví a když jsme při tom ještě navíc pohromadě, je to podle mě vlastně to nejlepší na celé téhle Karkulkovské vizi.
Někdy se totiž vlivem všech těch každodenních faktorů jeden druhému vzdalujeme, ztrácíme se „v překladu“, neposloucháme se a jsme vlastně jen nepřítomně vedle sebe, ale málokdy opravdu spolu.
A právě s tímhle by nám Karkulka mohla pomáhat.
Když se začneme ztrácet a povinnosti, starosti a hádky nás začnou až příliš pohlcovat, zabalíme tašku oblečení, přepravku jídla, naházíme do Karkulky deky a polštáře a vyrazíme. Možná jen o pár kilometrů dál nebo třeba až k oceánu. Ale budeme při tom spolu, a i tu svobodu si nasejeme do zásoby.



K praktickým otázkám:
Protože fotky trochu zkreslují a já navíc nejsem kovaná ve všech těch zdokonaleních, která pro nás muž do Karkulky vymyslel, říkala jsem si, že bych vám, kteří jste se mě na celou dosavadní přestavbu a její výsledek ptali, natočila raději video, takovou virtuální prohlídku… Uvítali byste ji? 😉


13 komentářů:

  1. to je skvělý! taky toužím po autě, kde by se dalo spát...

    OdpovědětVymazat
  2. Super,video!!Sleduji Vás i na Instagramu a moc Vám fandím!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Luxus,šikovný muž...Auto jedna bâseň....Ila

    OdpovědětVymazat
  4. Tohle prostě děti musí milovat. Spolu s rodiči prožít báječné dobrodružství uprostřed rybníku, luk, na okraji lesa, bez hluku velkoměst, zábavních parků nahuštěných lidmi, kteří neustále jenom někam spěchají s mobilem v ruce. Super počin Báro.
    Užívejte si společný čas.
    Ála

    OdpovědětVymazat
  5. Moc Vám fandím, bavíte mě děsně moc. Závidím šikovného manžela. Máte jedničku s hvězdičkou, není nic lepšího než si v klidu a pohodě pocestovat. Děsně mi to připomíná dětství a že je to už stráááášně dávno co jsem lítala po louce a koupala v rybníku u lesa. Určitě natočte video. Baru ať se daří a krásné prázdniny!!!!! pa Alena

    OdpovědětVymazat
  6. Video mne zajima, konkretne, kdyz delate spani, co se udela se sedackaMA DETI..

    OdpovědětVymazat
  7. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  8. co tomate ze podlahu co davate natravu kdyz stolujete?

    OdpovědětVymazat
  9. Baru,
    Karkulka vypadá suprově :-)
    Myslím, že i ty jsi holka do nepohody !
    patrové spaní na pohled luxusní, ale nevím, nevím, jestli bych dala ten omezený prostor ? ;-)
    asi bych si raději ustlala pod širákem a celou noc držela hlídku ;-)
    Video, sem s ním!

    OdpovědětVymazat
  10. Vy jste čísla! Já vás miluju.
    My jsme za totáče spávali v autě, procestovali republiku, ale tohle! Já večer zavřela dveře a v noci zjistila, že muž má dveře otevřené dokořán!
    Dnes bych do toho nešla.
    Ale bydlík, to je jiná.
    Baru, skvělé! Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  11. Prosím o video, nějak si tu přestavbu na postele neumím představit. Jinak parádní nápad. Díky, Olga

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář :-)