Na kole za vnitřní spokojeností

Příští víkend nebudu doma, jelikož se budu nacházet na dosud neodtajněné dámské jízdě, na což se nesmírně těším, ale taky mě v důsledku toho popadla nesmírná touha intenzivně se družit s mužem a dětmi, a to i navzdory skutečnosti, že ze všeho nejraději bych víkend strávila v leže, s cucacími pastilkami proti bolení v krku a v ideálním případě třeba i s knížkou.

Namísto toho jsme Matymu kupovali větší kolo, testovali kolo, opékali buřty a v neděli jsme rovnou na to kolo vyrazili na celý den.

Jako musím hned v úvodu podotknout (to kdybyste si to nedomysleli v průběhu čtení sami…), že jsme vážně borci 😉

Všichni, kromě Viliho, který se vozil za mými zády a většinu času mě kibicoval, že jedu pomalu, nadšeně a vytrvale šlapali navzdory všem překážkám. Jmenovitě například vyvráceným stromům, kamení, kořenům, bažinám, pískům, mrtvým žábám, nesjízdným cestám a naprosto neprůjezdným zkratkám.

Bez fňukání a stížností, i přes několik drobných pádů a jedno krvavé koleno, statečně vláčeli kola vodou a tlačili je do lesních svahů.

Neukamenovali jistého člena výpravy (jmenovitě mě), který si nezkontroloval uzavření cyklobrašničky a neznámo kde z ní vytrousil mobil.

Ba právě naopak, děti mě utěšovaly, že mi případně z kapesného přispějí na nový, muž obětavě vyrazil na cestu v protisměru, aby mohl prohledávat příkopy, a celá mobilní adrenalinová vsuvka dopadla happyendem, neboť muž můj telefon skutečně na jedné z polních cest našel.

Poslední úsek cesty jsme ujeli téměř za tmy, lehce vyhladovělí a těžce unavení, ačkoli doma se ukázalo, jak už to tak bývá, že únava obestírá vlastně jen muže a mě, neboť děti během koupele dokonale zregenerovaly.

Ale právě teď je něco po půlnoci, děti i muž spí a já jsem propadla chuti celý dnešní den si alespoň virtuálně zakonzervovat a uchovat, protože právě teď se cítím být nesmírně vděčná, vyrovnaná a spokojeně šťastná.

Ani ne tak pro těch 26 najetých kilometrů a nespočet překonaných překážek.

Ale hlavně pro to, s jakým naladěním jsme schopní všechna ta drobná výletní martýria podstupovat. Pro ten smích, legraci, nadhled…zkrátka pro ten náš rodinný optimismus.

Kéž by nám všem vydržel…nejlíp napořád 😊