pondělí 16. dubna 2018

Na kole za vnitřní spokojeností


Příští víkend nebudu doma, jelikož se budu nacházet na dosud neodtajněné dámské jízdě, na což se nesmírně těším, ale taky mě v důsledku toho popadla nesmírná touha intenzivně se družit s mužem a dětmi, a to i navzdory skutečnosti, že ze všeho nejraději bych víkend strávila v leže, s cucacími pastilkami proti bolení v krku a v ideálním případě třeba i s knížkou.


Namísto toho jsme Matymu kupovali větší kolo, testovali kolo, opékali buřty a v neděli jsme rovnou na to kolo vyrazili na celý den.
Jako musím hned v úvodu podotknout (to kdybyste si to nedomysleli v průběhu čtení sami…), že jsme vážně borci 😉
Všichni, kromě Viliho, který se vozil za mými zády a většinu času mě kibicoval, že jedu pomalu, nadšeně a vytrvale šlapali navzdory všem překážkám. Jmenovitě například vyvráceným stromům, kamení, kořenům, bažinám, pískům, mrtvým žábám, nesjízdným cestám a naprosto neprůjezdným zkratkám.







Bez fňukání a stížností, i přes několik drobných pádů a jedno krvavé koleno, statečně vláčeli kola vodou a tlačili je do lesních svahů.
Neukamenovali jistého člena výpravy (jmenovitě mě), který si nezkontroloval uzavření cyklobrašničky a neznámo kde z ní vytrousil mobil.
Ba právě naopak, děti mě utěšovaly, že mi případně z kapesného přispějí na nový, muž obětavě vyrazil na cestu v protisměru, aby mohl prohledávat příkopy, a celá mobilní adrenalinová vsuvka dopadla happyendem, neboť muž můj telefon skutečně na jedné z polních cest našel.
Poslední úsek cesty jsme ujeli téměř za tmy, lehce vyhladovělí a těžce unavení, ačkoli doma se ukázalo, jak už to tak bývá, že únava obestírá vlastně jen muže a mě, neboť děti během koupele dokonale zregenerovaly.



Ale právě teď je něco po půlnoci, děti i muž spí a já jsem propadla chuti celý dnešní den si alespoň virtuálně zakonzervovat a uchovat, protože právě teď se cítím být nesmírně vděčná, vyrovnaná a spokojeně šťastná.
Ani ne tak pro těch 26 najetých kilometrů a nespočet překonaných překážek.
Ale hlavně pro to, s jakým naladěním jsme schopní všechna ta drobná výletní martýria podstupovat. Pro ten smích, legraci, nadhled…zkrátka pro ten náš rodinný optimismus.
Kéž by nám všem vydržel…nejlíp napořád 😊




3 komentáře:

  1. Baro, A. uz jezdi s prehazovackou?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Míšo,
      Ami právě včera nadšeně osedlala větší kolo po Matesovi a jezdí tím pádem s přehazovačkou :-)
      Zpočátku jsme museli pod kopcem zastavovat a přehazoval jí Jarda, protože jí to za jízdy úplně nešlo...ale na konci výletu byla s přehazovačkou už suverénní kamoška :-)

      Vymazat
  2. Barunko, uvítala bych - kde jste to kolovali? alespoň přibližně.
    Jste dobří a líbí se mi, jak jezdíte všichni.Já s mým kolem momentálně nic, mám zdravotní problémy ( sakra ) a jsem ,,zralá hruška,,.
    Nemůžu ani na pěší tůru sama.
    Jiřina z N.
    trvalkadahlia.blog.cz

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář :-)