úterý 20. března 2018

Nechci být dokonalá, stačí mi být šťastná


Jako máma vůbec nejsem dokonalá.
Občas (někdy i dost často) ječím, navzdory všem dobrým předmateřským přesvědčením nechávám děti jíst hranolky a brambůrky, Vilimu, který si své „úspory“ ještě neumí přepočítat, kradu drobáky z pokladničky a v premenstruační fázi hystericky a s černým pytlem v ruce vyhrožuju, že jim všechny ty hračky, kterých si evidentně vůbec neváží, a navíc si s nima ani nehrajou, protože jinak by se nemohly povalovat po celém obýváku, chodbě a dokonce i koupelně, vyházím, pokud si je okamžitě, ale okamžitě (!), neuklidí.
Ale mám své světlé chvilky a doufám, že jich bude po mé osobní době temna jen přibývat.


Po tom, co jsem se rozhodla, že změna v mém (našem) životě je opravdu nutná, se mi nesmírně ulevilo. Jako by se ze mě odvalil obří balvan pochybností, obav, stresu, pocitu selhání a odpovědnosti, hlavně za školu, školáky, rodiče školáků a div ne i za jejich prarodiče a tetičky, namísto primární odpovědnosti za sebe a pohodu naší rodiny.
Přitom ve vnějším světě se nic nezměnilo. Pořád budu ještě minimálně do konce školního roku trávit dost času ve škole, papírovat, vyhodnocovat plány pedagogické podpory a pravděpodobně se i rozčilovat, že je celý tenhle systém na houby.
Ale uvnitř mě se po dlouhé době rozlil vzácný pocit klidu a „správnosti“.
Právě teď se cítím v pohodě, jako už dlouho ne.
A ten odraz na kvalitě našeho společného času s dětmi je takřka okamžitý!
I přesto, že všichni posmrkáváme, Vili začal řápat jak tuberák a starší děti svorně bolí v krku, jsem už dlouho nezažila tak pohodovou atmosféru, tolik smíchu, povídání, škádlení, vymýšlení, plánování čtení a prostého spolubytí.
Jistě, lehce jsem se rozčílila kvůli legovému praseti zapíchnutému do chodidla a Viliho předstírání, že si neumí obléknout tričko natož boty, mě taky již tradičně podráždilo, ale ten vnitřní klid a znovuobjevená radost jako by i všechny tyhle scénky, hádky a rozbroje podbarvoval teplým světlem pohody.
Zase začínám nacházet svůj střed, rovnováhu a sebejistotu.
Zase si čas s dětmi užívám.
Zase píšu.
A tak i když jsem jako máma nikdy nebyla a zajisté ani nikdy nebudu bezchybná, znovu, a tentokrát skutečně důkladně, se přesvědčuju, že dětem a našemu vzájemnému vztahu nejvíc svědčí ne dokonalá, ale šťastná máma.
Tak se dělejme šťastné, holky, ženy, matky, ať nám ta mateřská rovnice pěkně funguje, protože

   ❤ ŠŤASTNÁ MÁMA = ŠŤASTNÉ DÍTĚ  




4 komentáře:

  1. Milá Báro, krásně se mi Tvé řádky čtou a tak s Tebou souzním co se týče školského systému i roli matky, jen to neumím tak krásně sepsat jako Ty.
    Já dnes např. navzdory svému přesvědčení o soutěžení, bodování, srovnávání a celostátních tabulkách musím děti otestovat, jak si na tom stojí s matematikou oproti jiným školám.
    Držme se. Je těžké být v systému zaměřenému na výkon a rozum, když vnímám více srdcem a intuicí.
    Krásné dny♥

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dámy, vy dvě jste prostě úžasné a já vás nesmírně obdivuji. Než jsem měla dítko, vzala jsem si za úkol "bojovat" proti tomuto systému jiným přístupem k žákům i ostatním, navíc žáky podporovat a vysvětlovat... Teď, po nástupu do zaměstnání po rodičovské dovolené, se cítím v systému úplně ztracená...
      Krásné jarní dny! ❤️��

      Smazat
  2. Báro, moc pěkný článek. Jo četla jsem i ten druhý a naprosto rozumím. Ta rovnice je naprosto pravdivá. A k mámě patří i to rozčilování, zvyšování hlasu a vyházení neklizených věcí z okna (udělala jsem to našim dětem v pubertálním věku), občas pochybení. Dnes už můžu říct i přes to všechno neovládání se, jsem vychovala tři úžasné a úspěšné děti. Myslím, že jsi moc dobrá máma.

    OdpovědětSmazat
  3. Tak krásné počteníčko, jak článku, tak příspěvků. Mám chmurné dny /mráz tomu jěště více přikládá/ ale vy jste mi rozsvítily den, všechny!!! Děkuji, je to milé. děkuji zdraví AlenaP

    OdpovědětSmazat

Děkuji za Váš komentář :-)