Nechci být dokonalá, stačí mi být šťastná

Jako máma vůbec nejsem dokonalá.

Občas (někdy i dost často) ječím, navzdory všem dobrým předmateřským přesvědčením nechávám děti jíst hranolky a brambůrky, Vilimu, který si své „úspory“ ještě neumí přepočítat, kradu drobáky z pokladničky a v premenstruační fázi hystericky a s černým pytlem v ruce vyhrožuju, že jim všechny ty hračky, kterých si evidentně vůbec neváží, a navíc si s nima ani nehrajou, protože jinak by se nemohly povalovat po celém obýváku, chodbě a dokonce i koupelně, vyházím, pokud si je okamžitě, ale okamžitě (!), neuklidí.

Ale mám své světlé chvilky a doufám, že jich bude po mé osobní době temna jen přibývat.

Po tom, co jsem se rozhodla, že změna v mém (našem) životě je opravdu nutná, se mi nesmírně ulevilo. Jako by se ze mě odvalil obří balvan pochybností, obav, stresu, pocitu selhání a odpovědnosti, hlavně za školu, školáky, rodiče školáků a div ne i za jejich prarodiče a tetičky, namísto primární odpovědnosti za sebe a pohodu naší rodiny.

Přitom ve vnějším světě se nic nezměnilo. Pořád budu ještě minimálně do konce školního roku trávit dost času ve škole, papírovat, vyhodnocovat plány pedagogické podpory a pravděpodobně se i rozčilovat, že je celý tenhle systém na houby.

Ale uvnitř mě se po dlouhé době rozlil vzácný pocit klidu a „správnosti“.

Právě teď se cítím v pohodě, jako už dlouho ne.

A ten odraz na kvalitě našeho společného času s dětmi je takřka okamžitý!

I přesto, že všichni posmrkáváme, Vili začal řápat jak tuberák a starší děti svorně bolí v krku, jsem už dlouho nezažila tak pohodovou atmosféru, tolik smíchu, povídání, škádlení, vymýšlení, plánování čtení a prostého spolubytí.

Jistě, lehce jsem se rozčílila kvůli legovému praseti zapíchnutému do chodidla a Viliho předstírání, že si neumí obléknout tričko natož boty, mě taky již tradičně podráždilo, ale ten vnitřní klid a znovuobjevená radost jako by i všechny tyhle scénky, hádky a rozbroje podbarvoval teplým světlem pohody.

Zase začínám nacházet svůj střed, rovnováhu a sebejistotu.

Zase si čas s dětmi užívám.

Zase píšu.

A tak i když jsem jako máma nikdy nebyla a zajisté ani nikdy nebudu bezchybná, znovu, a tentokrát skutečně důkladně, se přesvědčuju, že dětem a našemu vzájemnému vztahu nejvíc svědčí ne dokonalá, ale šťastná máma.

Tak se dělejme šťastné, holky, ženy, matky, ať nám ta mateřská rovnice pěkně funguje, protože

   ❤ ŠŤASTNÁ MÁMA = ŠŤASTNÉ DÍTĚ  ❤❤