čtvrtek 22. února 2018

K čemu je dobrý školní stres? K ničemu


Před třemi lety, kdy vznikl tento článek, jsem byla v mnoha věcech týkajících se školy a vzdělávání lehce naivní, naše Základní škola V Pohybu teprve vznikala a já toho měla spoustu načteno, na vlastních dětech a sobě samé ozkoušeno, ale ve školní praxi naprosto neověřeno. 
Dnes musím konstatovat, že ač mě spousta věcí ve školní realitě překvapila a možná i zklamala, s tím, co jsem napsala o školním stresu, naprosto a beze zbytku souhlasím:
K čemu je dobrý školní stres? K ničemu!
Škola bez známek, zkoušení, písemek a domácích úkolů? Proboha proč? Nepřeskočilo vám? Jo vy je nechcete stresovat! Ale to se přece musí! Jak jinak by si na stres zvykli? V životě na ně přeci nějaký ohledy nikdo brát nebude! Otužovat se musej už odmala!




Výše uvedenou litanii slýchám ve chvílích, kdy se řeč stočí na projekt naší školy V Pohybu, poměrně často.
Stává se vám to taky? A chybí vám palebná síla v podobě vědecky podložené argumentace?
Tak právě pro vás (a pro sebe jako tahák na příští slovní přestřelku) jsem napsala tento článek.
A začneme pěkně zeširoka, abychom si ujasnili pojmy.
Co je to stres?
Stres je stav, kterým jedinec reaguje na nadměrnou zátěž. Výsledkem stresu je pak tzv. stresová reakce, vyvolávající v těle psychické i fyziologické změny.
Jen si představte, jak stojíte před tabulí nebo před šéfem, cítíte se pod tlakem, začínají se vám potit dlaně, rudnout uši a co se znalostí týče, máte najednou totální okno.
Je tohle ideální podhoubí pro proces učení? Dle mého naivního, přecitlivělého názoru, není.
Co není stres?
Abychom si tu ale nehráli na to, že z dětí chceme dělat skleníkové květinky, je třeba podotknout, že přiměřená (školní) zátěž není stres. Dostatek podnětů, mezi nimiž jsou leckdy i ty nepříjemné, naopak děti motivuje. Tyto podněty však zpravidla přirozeně vyplývají z běžného života, a není třeba je uměle vytvářet.
Míněn je zde například přiměřený přísun informací, potřeba naučit se fungovat v kolektivu různorodých povah a temperamentů, nutnost komunikovat i s lidmi, kteří nám nejsou úplně sympatičtí…


Když se propojí učení se stresem
Příroda proces učení podmínila klidem, příjemnými pocity a hravostí.
Stresovou reakci naopak vytvořila proto, aby byl živočich schopen útěku či boje a myšlení, které by ho vlastně jen zdržovalo, příroda v takové chvíli raději zablokovala.
My lidé jsme si to však ve škole trochu zvrhle propojili.
Nutíme děti do učení, stresujeme je známkami, vyvíjíme tlak na výkon…
Problémem je, že když se u dětí stres s procesem učení trvaleji propojí (což ve škole plné písemek, zkoušení, pětiminutovek a přemíry nevstřebatelných informací nemusí trvat dlouho), spustí se vlastně stresová reakce pokaždé, jakmile mozek jen zavětří, že by se musel učit.
Děti tak postupem času školní učení nejenže nebaví, ale často k němu pociťují přímo odpor.
Pracovní versus školní stres
Obhájci školního stresu často operují také tím, že v práci budou děti taky jednou ve stresu. Opomenut je tu ovšem fakt, že mezi učením se něčemu novému (ve škole) a prováděním v podstatě naučených úkonů (v práci) je značný rozdíl.
Při učení se totiž tvoří v mozku zcela nové spoje, zatímco při práci jde o využívání spojů již vytvořených. A tak zatímco vliv stresu při práci tak fatální důsledky nemá, pro učení se je vysloveně škodlivý.



Proč má tedy stres ve školách stále své pevné místo?
Je to smutné, ale zdá se, že pedagogika, jakožto věda, nám trošku usnula na vavřínech.
Dle slov Karla Rýdla, prorektora Univerzity Pardubice, který se výzkumem alternativního vzdělávání zabývá od 90. let., se klasické školství novými poznatky o způsobu učení, kupříkladu z oboru psychologie či neurovědy, neřídí.
I přesto, že dnes už lépe rozumíme tomu, jak lidský mozek funguje, a že se lépe a mnohem efektivněji učí v příjemném prostředí bez stresů než pod tlakem, pedagogika to ve svých teoretických východiscích dosud nezohlednila.
A právě proto vzniká tolik „alternativních“, často rodiči iniciovaných, škol.
Jak ustát školní stres?
Asi se všichni shodneme na tom, že chceme-li eliminovat stres, jakým někdy vzdělávací instituce na děti působí, je značně kontraproduktivní nervovat děti školou ještě doma.
V ideálním případě bychom tedy neměli tlačit děti k excelentním školním výkonům, vyžadovat jedničky a trestat za pětky, dvacet tisíckrát za odpoledne připomínat domácí úkoly nebo se dokonce vysmívat dětským školním útrapám.
Když už bezpečné prostředí pro vstřebávání nových informací nevytváří škola, měly by děti nacházet pocit bezpečí alespoň doma.
A to bez obav, že dostanou výprask za poznámku. Že budou nuceni opět si vyslechnout monolog o tom, kterak skončí u lopaty, jestliže si tu známku z matiky nezlepší. Případně že jim bude zakázáno jít ven, dívat se na pohádku či hrát na počítači, jakmile se v žákovské objeví nepřijatelná číslovka.
To všechno dětskou motivaci k učení a vztah ke škole jen zhoršuje. A navyšuje míru stresu, s níž se děti potýkají.
Buďme raději rodiči, kteří mají pro děti pochopení, uvědomují si, že děti by se neměly učit pro známky, a že chyby nejsou zlo, ale ideální způsob, kterak se poučit pro příště. Rodiči, kterým děti důvěřují a před nimiž mohou odhalit své obavy. Rodiči, které bychom sami chtěli mít.




16 komentářů:

  1. Dobry den,jak se tedy postavit k linemu,nezodpovednemu pubertakovi?Konstatovat,ze se nic nedeje,ze si nesplni sny ,ktere ma...Ze nevadi,ze do skoly obcas nezajde,ze i tak dostane kapesne,nove pate rifle....Mejte se sedmikrasne. Ps.bez unudenych pubertaku JP

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. S puberťáky zatím zkušenost nemám ☺ Ale sama bych šla asi cestou dohody a přirozeného důsledku, tak aby v té dohodě byli pokud možno ok rodiče i puberťák �� Ale pokud puberťák svou stranu dohody nedodržuje, má to své důsledky o kterých předem ví...pak bych se nestresovala tím, že mu ubližuju třeba nevydáním kapesného... ☺
      Ale jak říkám, jen teoretizuju a sama jsem zvědavá,jak na tom budou s vnitřní motivací naši školáci, kteří procházejí výukou bez stresu atd... ☺

      Smazat
    2. Ježiš, musím se fakt smát..... i v práci se bude nováček učit novým věcem a většinou pod takovým tlakem, že jedinec, který tento druh stresu v životě nezažil, protože se na něj ve škole jen usmívali a chválili ho, tak je najednou z toho v šoku, co se to okolo něj najednou děje.
      Báro vy jste asi nikdy do "normální" práce nechodila, že jo ?

      Smazat
    3. Takhle nejspíš reaguje dlouhodobě frustrovaný člověk, který pak dále přenáší svoje problémy na okolí. Já jsem se v "normální" práci setkal se vstřícnými kolegy od kterých jsem se mohl učit. Vše je o lidech.

      Smazat
    4. Mám za to, že všichni zažíváme v běžném životě stresu poměrně dost, a to už od dětství, nebo minimálně v dospívání, a nemyslím si, že ho musíme ještě uměle vytvářet ve škole :-) A sice, netuším, co se myslí pojmem "normální" práce, ale sama dávám přednost práci, která mě stresuje v únosné míře, jinak mi to totiž nedělá dobře na žaludek ;-) Naštěstí má každý z nás na výběr...

      Smazat
    5. Žijeme v době, kdy většina naší "vyspělé společnosti" považuje za normální vykonávat práci, která je stresuje a to je smutné. "Jaké si to uděláš, takové to máš". Mně nikdy moje práce nestresovala, maximálně mi sem tam způsobila "těšostrach" a ten je zdravý. :) Stres by neměl být běžnou součástí našich životů a už vůbec ne na tento stav připravovat děti!

      Smazat
  2. Ja uz to mam s pubertakem za sebou...jen jsem chtela naznacit me zkusenosti...Ja jsem se nestresovala ,ze mu cosi zakazuji.Jen jsem chtela poukazat,ze i toto muze nastat.JP

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tím líp pro vás ;-)
      Každopádně jsem sama zvědavá, jak to ustojím s vlastními dětmi :-D

      Smazat
    2. Ne kazdy pubertak je nezodpovedny,ne kazdy je lajdak...Ja jsem se ucila rada nejen na zakladce,jedno z mych deti tez...druhe na zabiti.Prezili jsme to oba.

      Smazat
  3. Báro, jak Ti rozumím a mám to nastavené stejně, ač učitelka v klasické státní škole. Co já si už vyslechla od kolegyň! Teď mám třeťáky a umluvila jsem spolu s rodiči u vedení ještě čtvrtou třídu bez známek, i když vím, že bez nich by bylo všem lépe na všech úrovních. Děti a studenti by si měli uvědomit, že oni jsou zodpovědni za své učení a výsledky, né učitel a škola.
    Děkuji Ti za tento článek. Hodně sil a energie♥

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Moni, děkuju!
      Už dlouho Tě obdivuju a mám za to, že kdyby bylo víc učitelů na klasických školách jako ty, vlastně by ty "alternativní" skoro vznikat nemusely :-) Ale jsme zase u toho, že všechno je to o lidech, a to nejen ve vedení škol a učitelích, ale i o rodičích... Není to lehká práce, ale určitě to má smysl! Děkuju a měj se krásně! Bára

      Smazat
  4. Krásný článek. Děkuji za něj. Pracuji ve státní škole, kde se tradičně hodnotí klasifikací. "Některým" rodičů i kantorům to ne/vyhovuje. Já jsem v souladu s článkem. Jediné současné východisko vidím v rozvoji sebehodnocení a sebereflexi žáků. Odpoutání pozornosti od známky k vlastním vědomostem, schopnostem a vědomostem. Naučit se oceňovat vlastní pokrok, úspěch a unést neúspěch. Záleží na podání hodnocení učitelem a přístupu ke klasifikaci rodičů. Vysvětlit pripcipy hodnocení a vést žáky k učení se z chyb. Samozřejmě velmi soucítím s plachými žáčky při zkoušení před tabulí, avšak v bezpečném a přívětivém školní klima se dá překonat ba dokonce odbourat i stydlivosti. Tzn. že ze samotného známkování bych strašáka nedělala. HODNĚ DŮLEŽITÉ je TŘÍDNÍ KLIMA. Je-li dítě v bezpečí (včasně oznámené zkoušky přiměřené věku, individuální přístup ad. atributy) lze proces učení příjemně prožít i ve státní škole.
    Pozn. Děti mohou být stresováni různými faktory. Vždyť často, co dělají, dělají mnohdy poprvé, protože se tomu teprve učí či zkouší něco nového. Ocitne-li se dítě ve stresové situaci, pak nápomocnou ruku podávají rodiče, ti nejbližší. Společně to zvládnou.

    OdpovědětSmazat
  5. Ahoj Báro, prosím tě, jak je to s tvým pedagogickým vzděláním? Je ZŠ v pohybu tvoje první "učitelská" zkušenost? Díky za odpověď, Monika

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Moniko, ano, naše škola je moje první zkušenost a mám bakalářský titul ze sociální pedagogiky, právě proto u nás nejsem zaměstnaná jako učitelka, ale jako asistentka pedagoga :-)

      Smazat
    2. Děkuju za odpověď, Báro :) Máte tedy zatím jen jednu učitelku v ZŠ v pohybu?

      Smazat
  6. Dobrý den, úplně s vámi souhlasím. Není důvod být nepříjemný na děti, kolegy, spoluobčany... A je smutné, když to vnímáme jako normu. Mám v práci spoustu nováčků a vůbec nechci aby byli stresovaní, právě proto, že ve stresu se dělá více chyb a v nepříjemnému prostředí se chyby zatloukají. Doufám, že malé ostrůvky osvícených učitelů se rozrostou a časem přerostou tu velmi škodlivou mentalitu,že povinnosti musí být nepříjemné.
    Vendula

    OdpovědětSmazat

Děkuji za Váš komentář :-)