Okouzlující Paddington aneb s dětmi v kině

Byl slunečný sobotní den, ideální k vyvenčení celé rodinné smečky.

Ale mělo to jeden háček!

Večer předtím jsme si s dětmi při rodinné předvíkendového plánovací poradě odhlasovali, že se půjde do kina. Na Paddingtona 2.

Naše chyba. Příště se před poradou mrkneme na předpověď počasí. Ale protože sliby se mají plnit i po Vánocích, tak jsme vyrazili místo do lesa do města.

Děti natěšené, rodiče lehce zpruzení, zdálo se, že pro jednou jsme si vyměnili role…

Každopádně, trochu slunce jsme pochytali cestou od auta do multikina (taky se vám někdy stýská po těch klasických jednosálových kinech bez popkornu a zvuku brček naprázdno sajících poslední zbytky coly?), koupili lístky, pohádali se o to, jestli ten popkorn taky koupíme (ano, přiznávám, děti vyhrály…) a vydali se k sálu č.5, k němuž se, stejně jako k těm ostatním, váže má nedlouhá brigádnická minulost coby trhačky vstupenek a zametačky onoho prokletého popkornu.

Nakonec se ovšem ukázalo, že Paddington nám chybějící slunce dokázal slušně vynahradit. Byl milý, okouzlující, roztomilý, vtipný a naivně dobrosrdečný. Stejně jako poprvé a možná dokonce ještě víc. Tenhle medvídek v Londýně je zkrátka už od prvního filmu naše rodinná srdcovka.

Hledáte-li opravdu milý rodinný film při kterém si nad trapností dialogů či zápletky nebudete mít tendenci rvát hrůzou vlasy nebo alespoň zalézt pod sedadlo a tiše doufat v závěrečné titulky, a který se zároveň bude líbit dětem, Paddington je skvělá volba 😉

Roztomilý medvěd, který v prvním díle přicestoval do Londýna až z nejtemnějšího Peru, zásoben jen svým dobrým vychováním a srdcem a několika sklenicemi pomerančové marmelády, se tentokrát potýká se záporákem v podání šarmantního a (ne)stárnoucího Hugha Granta. Ten v závěrečných titulcích oděn do růžového vězeňského oblečku okouzlil naši Amálku natolik, že tuto scénu považuje za nejlepší z celého filmu. Já sice mezi své favority řadím spíše záběry, na nichž Grant nevypadá jako homosexuální plameňák, nicméně film vám rozhodně doporučuju! (I když trochu s křížkem po funuse, neb v kinech už to tenhle medvěd pomalu balí.)

My jsme si ho nakonec užili dokonale. A to i navzdory skutečnosti, že se Vilda v zápalu boje o Paddingtonovu záchranu z vězení počůral a Amálka cestou z toalety zabloudila do vedlejšího sálu, načež jsem ji uplakanou našla v předsálí, kde mi chuděrka v slzách začala líčit, jak vlezla do sálu a tam byla nějaká kráva!

Nejdřív jsem se vyděsila, že tam Ami narazila na nějakou nerudnou uvaděčku, co mi to mé ubohé dítko tak krutě vyděsila, ale vzápětí se ukázalo, že krávou byl myšlen býk Ferdinand, kterého promítali hned vedle…

V každém případě jsme z kina odcházeli v náladě povznesené a veskrze pozitivní a jako bonus nám na procházku směrem k babičce posvítilo i to zapadající slunce.