úterý 7. března 2017

Sezóna rodinných výletů zahájena: Kuks



Se zimou mám jeden problém. Strašně se mi nechce ven a moje fyziologie jako by se spíš podobala medvědům. Jednak si míň holím nohy a hlavně, víc se mi chce spát, pelešit se s knížkou a na bílou zimu se koukat tak maximálně z okna.
Takový luxus mi ale dopřáván není a já jsem nucena i přes zimu vyvíjet větší než malou aktivitu. (Třeba hory rodinné a školní…)
Ale jakmile vzduch provoní mokrá hlína, vykouknou sněženky a slunce začne mít tu správnou sílu, ožívám ze zimní letargie a dostanu chuť migrovat po světě.
Muž ovšem preferuje migraci pouze po krásách okolních, a tak jsme si vyrazili na nefalšovaný rodinný, nedělní, jarní výlet alespoň na Kuks.
Naše „nové“ sedmimístné auto (v němž si já připadám jako královna silnic a které zhodnotil můj nebiotatínek slovy: „hmm, rodinný auto, no…“!), jsme zanechali v obci zvané Žireč a vystoupali k Braunovu Betlému.






Tam jsme odlovili první jarní kešku, dali si první jarní piknik a vydali sena první jarní „tůru“ ke Kuksu.





Naše průměrná rychlost byla dle mužovi chytré aplikace nižší než 2 km za hodinu, jelikož přesně to je minimální rychlost, kterou ona aplikace ještě registruje…a tu naši vůbec v potaz nebrala. Sladěné potomstvo v čapkách a bundičkách den předtím zakoupených se naproti tomu zvládlo zprasit rychlostí blesku. A já si při jediném rychlém pohybu, tedy běhu z kopce, zvrtla kotník a ještě jsem si to zvládla natočit…



Nicméně do Kuksu jsem dopajdala (lehce popuzená tím, jak málo mě zbytek rodiny lituje a za mou výdrž obdivuje) a v cíli jsme se hromadně odměnily výbornou večeří v restauraci Baroque.


Nakonec už zbývalo jen dokulhat k vlaku, za čtyři minuty urazit tu jednu zastávku, co jsme šli celé odpoledne, znaveně se zhroutit do autosedaček a vyrazit k domovu.
"Ty jo, to byl teda výlet! Skvělej, ale náročnej! Asi si budu muset dát zejtra po ránu jógu. Nebo možná spíš meditaci..." zhodnotil naši jarní premiéru osmi kilásky zmožený Mates.
A to chudák ještě netuší, že na příště nám muž plánuje třídenní dobývání Sněžky!
Tedy, až mi splaskne ten kotník, samozřejmě 😉


4 komentáře:

  1. Krásný den, Báro,
    Kuks je nádherný, pro nás tedy hodně z ruky, bohužel. Ale už se těším, až jednou vyrazíme na delší výlet a navštívíme jej... :)
    Ať se Vám kotník brzy uzdraví, já s Vámi na dálku soucítím! :)
    Pěkné jarní dny přeje Peťka :)
    PS: Nedávno jsem četla Vaši knihu, je super... Jak jsem psala v nějaké své recenzi, už se těším na nějaké to pokračování... :)

    OdpovědětSmazat
  2. Paráda! A jak za nima Vilík už pěkně metoší! 😉 Líbí se mi, že se s mužem nebojite výletovat ani se třemi dětmi. No a na pokračování knížky se už taky tesim 😁 Jana

    OdpovědětSmazat
  3. Milá Báro, moc se omlouvám, ale úplně tu slzím (od smíchu). Samozřejmě přeji, ať je noha brzo v pořádku, ale to jsem celá já ... před rokem a půl se mi stalo to samé (a to jsem také jen běžela za dětma :)). ... No a Matýskovo zhodnocení dne je naprosto perfektní! Tak krásné jarní dny přeji! Andrea

    OdpovědětSmazat
  4. Mám to úplně stejně, jsem v zimě jak medvěd v brlohu zalezlá, co nejvíc to jde. Ale občas je nějakého toho dobrodružství třeba :-)

    OdpovědětSmazat

Děkuji za Váš komentář :-)