Je zvláštní a zároveň uklidňující, že svět se i po smutných věcech točí pořád úplně stejně.
Nic se nezastaví ani nezpomalí, děti se vztekají i smějí úplně stejně jako dřív a člověku se do života zase vplíží nezkalená radost. Někomu dřív, někomu později, ale je tam.
Třeba taková obyčejná, z kávy z plynového vařiče u stanu. Z rozcuchaných hlav vykukujících ze spacáku. Nebo z bosých nohou v mokré trávě.
Život je prostě, zcela pateticky řečeno, krásný. Aspoň většinou a když mu jde člověk trochu naproti ;-)
Moje řeč, optimistko :) !
OdpovědětVymazatužívej léta, Pavel
Baru, chtela jsem ti jeste k predchozimu prispevku (klasicky) opozdene psat, ze posilam spoustu pozitivni energie. Ale jak vidim, je to (skoro) zbytecne. Skoro jsem zapomnela, ze jsi ta Nevylecitelna optimistka;). Drzte se, ono zase bude lip (zazili jsme si to same pred dvema lety a i kdyz je jeste porad nekdy smutno), uz je to takove hezke smutno. Smirene a skoro az prijemne. Myslim na vas.
OdpovědětVymazat