Skanzen v Krňovicích

Poslední týdny mám dojem, že žijeme v poklusu a tak pro nás uplynulé čtyři dny volna byly přímo požehnáním. 

Nikde jsme nemuseli být na čas, nic jsme nemuseli v termínu odevzdávat a jediným stresem tak místy bylo, udržet střemhlavého Viliho při životě.

Zejména včera, kdy jsme si udělali výlet do Podorlického skanzenu Krňovice.

Všechno se zdálo být ideální. Slunce svítilo, potomstvo se prohánělo mezi domky a zkoumalo starou zemědělskou techniku, když tu se najednou ozval řev.

Vili, který jen pět minut před tím vypadl z kočárku, to tentokrát narval v běhu hlavou do vystaveného pluhu.

Pláč, krev a obavy o benjamínkův zrak naštěstí během dvou minut vystřídala úleva. Jakmile totiž Vilík zmerčil, že Maty leze na starý vůz, rozseknutý koutek byl zapomenut a náš malý nebojsa už se hrnul do výšek za bratrem...

Tímto uzavírám dnešní úrazové okénko a jdu vám k návštěvě doporučit samotný skanzen ;-)

V Krňovicích jsme byli poprvé, ale mám dojem, že určitě ne naposled.

Místo je to malebné, v roubené chalupě tam pečou chleba a množství rezavých strojů, oracích zařízení a ozubených kol uspokojí i technicky založené nadšence jako je náš Matýsek, kterého nazdobené světničky moc neberou.

Amálka si zase přišla na své v připravených velikonočních dílničkách a u ohrady s ovcemi a koňmi.

Skanzen je opravdu maličký (v porovnání například s Veselým kopcem, který je naší výletní stálicí), a když budete spěchat, proletíte ho za pět minut (my tam přesto strávili zhruba tři hodiny). Ale jako další milý cíl pro rodinný výlet je ideální. A pro ty, kteří do tmy nebudou sedět na břehu slepého ramene Orlice jako my, je okolí ideální i k pěším toulkám.

A jakým výletem jste slunečné počasí oslavili vy? :-)