pondělí 18. ledna 2016

Mistr vzteklina

Odborná literatura, populárně naučné rodičovské příručky i mé zápisky z vývojové psychologie hovoří jasně. Období vzdoru je něco naprosto přirozeného a není třeba si zoufat, promění-li se naše andělské dítko kolem druhého až třetího roku v uvztekaného raracha.
Matýsek proplul tímto období vcelku lehce.
Výraznější scénu ztropil v podstatě jen jednou, kdy se během večeře zcela nečekaně proměnil v pištící příšerku, která sice neví, co chce, ale je odhodlaná nepřestat vřískat, dokud to nedostane.
Trvalo to dvě hodiny vyplněné požadavky na jiné pyžamo, které si vzápětí odmítl obléci, pití, které rozlil, ukolébavku, kvůli níž mi zacpal pusu, tatínka, kterého vzápětí vyhodil… Když už nevěděl co by měl chtít či odmítat, zlostně konstatoval, že chce dnes spát na stropě.
Na mou prostou poznámku, že to nejde, pak reagoval rozkazem, abych tedy obrátila dům vzhůru nohama!
A zatímco já nevěděla co na to říct, muž se tetelil blahem, že náš tříletý syn už pochopil zákony gravitace.

S Amálkou tato první puberta cloumala trochu víc.
Především v době, kdy extrémně toužila po tom, dělat všechno, co dělá starší brácha. Dokud byla překážkou jen má mateřská nevole, ještě to šlo. Ale když nastoupily limity fyziologické, Amálčin hněv neznal hranic.
Zejména její touha čůrat do záchodu ve stoje si vybrala svou daň v podobě několika šedin na mé vynervované hlavě.

S Vilíkem jsme ale všichni poznali, co to skutečně znamená mít dítě se sklony ke vztekání. A to ještě nedospělo ani do oficiálně vzdorného věku.
Malým mužům prý však kolem roku stoupá hladina testosteronu, což se může (a nemusí, že Maty) projevit na chování.
U Viliho úderem roku nastala skoro děsivá změna osobnosti. Z pohodáře se stal mistr vzteklina.
Sílu jeho hněvu poznala už nejedna sklenička, několik talířů a dokonce i Viliho tělesná schránka. V podstatě jakýkoli šlinc, boule, či modřina je následkem Vilíkova vzteku, při němž se s řevem vrhá k zemi, kde setrvá, dokud není zvednut či ho nezaujme kupříkladu kolem letící motýl.
Z našeho třetího potomka za odměnu se zkrátka stává svérázná osobnost, která odmítá zůstávat pozadu a zdá se, že je jen otázkou času, kdy si vydupe v království dětského pokoje hlavní slovo.



Pozorujete mezi svými dětmi velké rozdíly? Nebo patříte mezi rodiče s dětmi nekolísavé kvality? ;-)

13 komentářů:

  1. Velmi trefné :o)
    První syn byl úžasné mimino, které téměř neplakalo, s každým rádo posedělo. V roce a půl kdy začal mít nějaké snahy o větší slovní projev začal mít i lehké záchvěvy vzteku, když jsme mu nerozumněli. Utěšovali jsme se tím, že až se naučí mluvit dobře, tak to odezní. Cho jak jsme se pletli. S narůstající slovní zásobou ještě květnatěji vylíčil své stavy vzteku, světové nespravedlivosti, nemožnosti okolí a celkového příkoří. Jeho vzteklinovství v podstatě do dnes nezmizelo a bude mu teď osm let. Jen je naštěstí méně časté a kvůli jiným věcem. :oD
    Druhý syn. Pohodář. Jeho vztekání v období vzdoru se projevovalo tím, že řekl: "Tak holt nic!" práskl dveřmi a za pět minut přišel s dobrou náladou zpátky. Případně opět pronesl "holt nic" a trvalo to dalších pět minut než přišel zpět. Taky ho tahle forma drží do dneška, jen ten interval návratu zpátky je někdy delší - je mu šest. :o)
    A třetí princezna hérečka - čtyřletá, ta nám ukázala, že udělat z komára velblouda není nic těžkého, že slzy jako hrachy se dají ronit i v případě, že jí vysvětlujeme, že na fotce novorozeného bráchy nemůže být ona, protože ještě nebyla na světě a ona prostě tam být chce a tak pláče. :o) Navíc jako to třetí dítko za odměnu má nejsilnější hlas a dovede nás postavit do lati všechny. :o)
    Je to velká škola, tyhle naše dítka. :o) Ale kdo by se někdy nevztekal, že? :oD

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasný, taky někdy propadám zoufalství a vztekám se...nejčastěji spolu s dětmi :-)
      Ale vaše nejmladší a scéna kvůli fotce mě pobavila :-D

      Vymazat
  2. Opět moc krásné čtení a moje zděšení ak jsem mohla na toto vzdorovité období zapomenout?První syn momentálně 6ti letý na to jak je klidný takový pohodář,tak vztekací obodbí měl a to pořádné.Naštěstí doma a tady po okolí nemám zkušenost v obchodech kdyby si vynucoval cokoliv...asi to je tím, že jsem raděj nakupovala sama:-) A druhá dcerka 3,5 ano o 100% povaha jiná a vlastně to vzteklé období mi přijdě že na ni leze teď a napodobovat bráchu ano snaží se,naštěstí ne tedy ve všem viz. WC to mě tedy pobavilo.No kdo ví třeba na to ještě dojde:-)Ráda bych třetí ratolest abych si připomněla všechny ty fáze,kterými děti procházejí.U Anežky mi přijde, že jsem je tak trošku prošvihla a brala ji už jako že starší.Hezké zimní dny všem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky si někdy postesknu, že jsem, hlavně u Ami, spoustu období nějak rychle profrčela a nestihla si je vychutnat...asi úděl mladších sourozenců...a zejména těch prostředních. Na druhou stranu, stýskat si nad tím, že jsem si užila málo vztekacích scén, určitě nebudu :-)

      Vymazat
  3. Každé dítě je úplně jiné...

    OdpovědětVymazat
  4. oooo jeje. nedávno jsem vyprávěla, jaký jsme měli štěstí, že naše děti nedělaly vztekací scény s ječením a válením se po zemi. a co myslíte že dneska? a to od nejpohodovějšího dětátka, který nikdy nepláče a pořád má dobrou nálaldu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mi povídej! A já měla za to, že je to mou skvělou výchovou... A ono ne, bylo to skvělými dětmi a ten poslední mi přišel dát za vyučenou ;-)

      Vymazat
  5. Pěkné :-) U nás se první dvě vztekaly dost, i když každé jiným způsobem a třetí se zatím zdá, že bude větší kliďas (klepu).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je ta odměna na konec... Nebo vás má přesvědčit, že střihnout si ještě nějakého toho sourozenečka není špatný nápad ;-)

      Vymazat
  6. Ač se snažím nesrovnávat, vnímám ty rozdíly dennodenně:) A jsem moc zvědavá, jak se budou jejich povahy dál vyvíjet...

    OdpovědětVymazat
  7. Každé dítě je individualita a vzdor jsem u svých tří dětí brala jako tvorbu vlastních názorů důležitých pro tvorbu osobnosti, ale přiznávám, že jsem někdy šedivěla taky. A dnes jsem se u článku bavila. Díky.

    OdpovědětVymazat
  8. Jejda-období vzdoru jsem popisovala na blogu zrovna minulý týden.
    http://atakseptam.blogspot.cz/2016/01/jake-je-obdobi-vzdoru.html
    Naštěstí se mě tato příšerná životní kapitola týká jen vzdáleně, jako babičku. Pobavila jsi mě!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář :-)