Po nedělní účasti na představení Jaroslava Duška Čtyři
dohody jsem měla v úmyslu napsat nějaký povznášející, duchaplný článek
s hlubokomyslným poselstvím.
Místo toho od včerejška zápolím se zpomaleným vědomím, které
se courá pár vteřin za zbytkem těla, a při pohledu na teploměr se ujišťuju, že
ke své neskonalé úlevě nejsem hypochondr. S teplotou blížící se
devětatřiceti mám nárok cítit se mizerně.
Jediná věc mě na tom štve.
Že jsem si to zase přivolala sama.
A při tom na počátku bylo jen nevinné přání unavené matky
strávit jeden den povalováním v posteli. Bez dětského štěbetání za zády.
A tak se tedy povaluju a děti ode mne v uctivé vzdálenosti
udržuje muž na střídačku s babičkou.
Bohužel jsem k přání zapomněla připojit doušku upřesňující
okolnosti mého relaxu.
A tak místo čtení, psaní či sledování filmů skuhrám, potím
se a už nevím, jak si lehnout.
A mé duchaplné poselství na závěr?
Dejte si bacha na to, co si přejete. Mohlo by se vám to totiž
splnit ;-)
Ať je ti brzy lépe! U nás si to nějak předáváme všici, tak snad už nám to brzy skončí a vám nezačne!
OdpovědětVymazatBaru, hezky napsané, pod to se mohu podepsat. Pozor na to, co si přejeme, myšlenka je opravdu mocná! Na Čtyři dohody už dlouho s mužem chceme (tak snad jednou, až nebudu kojit/rodit anebo přežívat závěrečné fáze těhotenství;)). Jardu Duška máme moc rádi. Krásné dny a přeji Ti, ať jsi brzy zase fit, Veronika. :)
OdpovědětVymazatPravdu dis ;). Tak to koukej aspon poradne vylezet. Ne, ze za dva dny nastupujes zpatky do kolotoce! At je brzy lip! Zdravime!
OdpovědětVymazat