pondělí 21. září 2015

Rugby versus výtvarka

Čekali jsme to, nepřekvapilo nás to, leč otevřela se před námi otázka, kam s ním?

Mluvím o našem Matýskovi a jeho touze po ragbyovém vyžití. Po prvnímtréninku se ukázalo, že tento sport pro našeho hloubavého a neprůbojného potomka opravdu nebude tím pravým ořechovým. A na trénink druhý už jsme se ani nedostali.
Vzhledem k tomu, že školku letos máme pouze dvakrát týdně, usoudili jsme ovšem s Matym, že nějaké to další vyžití by mohlo být fajn.
Po rugby tedy přišel další návrh. Judo.
Je to individuální, Mates by se trochu otužil, naučil se padat… Jevilo se to ideálně, dokud se Maty nezačal pídit po tom, kdo by měl tréninky vést.
Ukázalo se, že dvě velmi sympatické trenérky.
Maty však z nějakého záhadného důvodu usoudil, že sportovní kroužky můžou vést pouze chlapi a chodit na judo k trenérkám odmítl.
Tím jsme nápady ohledně sportů vyčerpali a museli si přiznat, že aby náš syn přičichl k nějakému sportu, byla především rodičovská touha podpořená genderovým stereotypem.
Takže jsme rodičovská očekávání hodili za hlavu a probrali s Matym všechny možnosti. Ne jen ty, na první pohled ryze klučičí. A výsledek nás trochu překvapil.
Favoritem se stala výtvarka.
Mates je tam nadmíru spokojený, zklamalo ho, že tam nemůže chodit denně a zainteresovaně nás doma poučuje o existenci slzných kanálků, kteréžto studovali v rámci kresby obličeje.
Opět se nám tedy potvrdilo, že děti mají zkrátka vlastní cestu, vlastní názory a vlastní preference a my rodiče je můžeme na té cestě tak akorát provázet :-)


A jak je to s kroužky u vás? Snažíte se potomky někam více či méně nápadně směrovat nebo jim necháváte zcela volné pole působnosti? :-)

10 komentářů:

  1. Zdravím, se sporty jsme taky u syna neuspěli, asi bude po nás :-). Ale chodí už druhým rokem na vaření ...a dcera mojí kamarádky chodí na box, takže výtvarka je celkem v pohodě :-). Mějte se krásně !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky si říkám, že je asi po mě...jelikož mě při rozdávání sportovního nadšení nějak minuli :-) A na výtvarku jsem aky chodila.
      Vaření, to je super! Z boxu už bych měla radost menší... :-)

      Vymazat
  2. Tříletý byl v pátek poprvé na hudebním kroužku. Vede ho muž mé kamarádky, hraje na kytaru, dětem rozdal ozvučná dřívka a tamburiny, zpívají a blbnou u toho. Prcek nadšen.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To věřím, to by se líbilo i mně :-)
      Amálka by taky ráda nějaké tancování a zpívání...ale ne beze mě :-) Tak uvidíme na co narazíme :-)

      Vymazat
  3. Klasika, člověk míní a děti mění :-D
    Já nechtěla taxikářit a honit sebe i děti z kroužku na kroužek... A holky samy chtějí tolik kroužků, že není ani tolik dní v týdnu ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. JJ, člověk se v dobré víře rozhodne je nepřehlcovat, co, a oni si na just vyberou milion věcí, které nutně musí dělat :-) Když ta nabídka je dneska tak pestrá... :-)

      Vymazat
  4. My zatím uspokojujem rodicicovské touhy, ale uz se stanzim tatínka brzdit. Videla jsem to u bratra, jeho deti, kazdý rok neco jiného, ve školce tenis, zpěv, tancování, aerobic, zumba, atletika, vzdy se nakoupilo co bylo treba a za rok tam uz nechteli. ve finále se stalo to nejhorsí, cca od 13 let nic nedělají, nic je nebaví, nemají konícky, nic....

    OdpovědětVymazat
  5. U nás je to jeden sportovní (chce tatínek) a jeden "intelektuální" (chce maminka). Takže Pikolína chodí na cvíčotančení a angličtinu. Chtěla jsem i výtvarku, ta by ji taky bavila, ale tři kroužky pro čtyřleté dítě se mi zdá už moc.

    OdpovědětVymazat
  6. Mně přijde, že za nás (je mi 36), se do kroužků chodilo až od základky. a mám pocit, že to bylo dostatečné. vždyť má být dítě s rodičem! občas mi přijde, že se děti zbytečně přetěžují a nemají čas si hrát.... Moje čtyřletá dcera chodí na plavání - ale je to spíše o tom, že jsem nejprve plavali společně od pěti měsíců až do tří let, a pak plynule přešla do plavacího kroužku už bez mámy, ale pořád se tam pohybují stejní instruktoři. zatím další mimoškolkové aktivity neplánujeme. Markéta

    OdpovědětVymazat
  7. naše tři děti si vybírali cestu svých zájmů samy a my jsme je nechali i za cenu ztráty finančních prostředků, protože někdy byl zaplacen celý semestr, ale přestalo nás to bavit po měsíci. Ale dnes, kdy jsou dospělé, vidím, že to byla správná cesta. Všechno je nějakým způsobem obohatilo a rozvinulo a důležité bylo, že to byla jejich volba.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář :-)