neděle 21. prosince 2014

Mezinárodní večírek a horská oslava

Mít velkou rodinu má své výhody, ale o svátcích aby se člověk rozkrájel.

Jako na potvoru vyšly na poslední předvánoční víkend hned dvě velké rodinné akce zároveň. Z mužovy strany horská narozeninová oslava strýčků. Z mé strany tetin tradiční vánoční večírek.

Dlouze jsme se radili, až jsme se nakonec spolu s dětmi usnesli na elegantním rozdělení úkolů. Velcí kluci, tedy muž s Matym, vyrazili hájit naše barvy na hory. A já s Ami a rýmou postiženým Vilíkem zůstala v nížině a reprezentovala rodinu na vánočním večírku, který zároveň suploval i malou svatební oslavu.

Jeden z bratránků se nám totiž oženil. S milou slečnou z Ruska. A tak byla rodinná sešlost, už tak zpravidla početná, rozšířena ještě o zahraniční sekci.

K mému nemalému zděšení přišla hned při představování na přetřes informace o tom, že jsem na gymplu měla co dočinění s ruštinou, a tak jsem párkrát padla do zajetí babiččiny touhy po rozmluvě s ruskými protějšky. Naše ruštinářka by tomu zajisté odmítala uvěřit, ale v těchto rozhovorech jsem figurovala coby tlumočnice. 

Dokud se hovor točil kolem prostých sdělení o počtu, věku, pohlaví a jménech vnoučat, vcelku to šlo. Ale když se babička vytasila s větami jako „ale pořád lepší, když nám přibejvaj, než kdyby nám ubejvali, Barunko, přelož to,“ zamumlala jsem něco jako „charašó kagdá nás mnógo“ a pod záminkou obstarávání vlastního potomstva se raději vypařila. Babičce a ruské ťótě jsem se po zbytek večírku raději vyhýbala.

Nicméně mezinárodní družba byla vskutku vydařená, a když nás na závěr bratránkova tchýně pozvala do Petrohradu, začala jsem v duchu spřádat plány, kterak Matymu konečně dopřejeme pohled na pravé vesmírné rakety, jejichž nejbližší muzeum jsem objevila právě v Rusku.

Tradiční pění koled, letos obohacené o Kaťušu :-)

Co se týče druhé poloviny, muž s Matýskem se měli prý taky dobře. Dokonce i sníh si osahali a po chlapsku se pobavili. Což jim ze srdce přeju, jen doufám, že ne každá jejich pánská jízda bude končit tím, že se Máťa odplouží do postele s horečkou.

I když, možná je to příprava na dobu, kdy se mi budou domů vracet s kocovinou. 

Tak já jdu trénovat podávání chladivých obkladů a doufat, že jejich chlapské zážitky zůstanou ještě nějakou dobu nevinné :-)


2 komentáře:

  1. Barunko,
    krásně jste si to všichni užili ....... přeji tobě i celé tvé rodině " красивые рождественские и cчастливый Новы год" :o):o):o) ....pa, pa Marki

    OdpovědětVymazat
  2. Jé, sníh! Uvažuji, že letos vyjedeme na hory, aby taky mladší z dětí vidělo, jak doopravdy vypadá sníh...
    Parádní sešlost se zahraniční sekcí :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář :-)