úterý 28. října 2014

Tři děti v praxi



Spánek. Nikdy by mě nenapadlo, že se pro mě stane největším pokladem a zároveň nejhůře uspokojitelnou potřebou.

S jedním dítětem, dobrý. Co člověk nenaspí v noci, může občas dohnat přes den. Jedno dítko se vcelku dobře udává na hlídání. A když ho člověk nechá batolit kolem, moc škody většinou nenapáchá.

Dvě děti. To už je horší. Noční bdění se zpravidla zdvojnásobí, neb potomci se pochopitelně budí nesynchronizovaně. Hlídání už je taky obtížnější, protože jedno se rozběhne napravo, druhé nalevo a co s tím nebohý hlídač! A pokud jde o ponechání svému osudu? Tak jasně, člověk to risknout může, ale kooperace dvou potomků jdoucích za stejným cílem, bývá ničivá. Co nevymyslí jeden, vymyslí druhý. Kam nedosáhne jeden, dosáhne druhý, a nebo si společnými silami přivlečou štafle. Nehledě na to, co všechno se může stát, když spojenectví selže a místo soudružné jednotky tu máme dva rozlícené soky.

Tři děti. Tak pokud nejsou opravdu spavé, na spánek, obzvláště ten vydatný a nerušený může člověk rovnou zapomenout. Minimálně na rok, dva. Hlídání, to je skoro sci-fi, protože tři ruce nemá nikdo. A ponecháváním o samotě si člověk koleduje o takové lahůdky, jako je benjamínek zastrčený pod gaučem, protože ti starší dva organizují hru na schovku, nebo benjamínek s plnou pusou povidlové buchty, jelikož na ni prý měl chuť.

Tři děti zkrátka představují situaci, kdy i když jsou přítomni oba rodiče, má potomstvo přesilu. Kdy lze jen těžko uspokojit požadavky všech zúčastněných. A když už konečně všichni usnou, je to zpravidla ve velké posteli a rodičovstvo aby se šlo mačkat na gauč.

Mít tři děti prostě znamená, že se člověk musí naučit žít se značným spánkovým deficitem, permanentní bolestí hlavy z neúnavného štěbetání a obří láskou, která se s počtem dětí nedělí, nýbrž násobí :-)


8 komentářů:

  1. Baru, zatím jsme sice u čísla dva...ale rozumím. A stopro souhlasím. Máš krásný děti!

    OdpovědětSmazat
  2. A co teprve, Barus, az budou ctyri :-D
    Z pobrezi zdravi Terka

    OdpovědětSmazat
  3. My každým dnem čekáme na třetí přírůstek, takže díky za nastineni budoucí situace:-) Na spankovou deprivaci uz jsem snad zvykla, jen myslím, ze se budu bát i jít na záchod, když s nima budu sama doma:-)

    OdpovědětSmazat
  4. Uf. Chápu. Naprosto. Já se nevyspala pořádně už dva roky (a to jsou jen dva). A o to hlídání se taky už nikdo tak nějak nehlásí...Je to náročný povolání co:)? Ale zase tak moc krásný. Fotka parádní:).
    Takže hodně sil přeji!!!

    OdpovědětSmazat
  5. Baru, mas muj obdiv, ze i s tim deficitemzvladas porad tak vtipne a mile prispevky na blog :).

    OdpovědětSmazat
  6. Baro, moc pekne. Pro me prispely tyto argumenty nakonec k tomu, proc mame deti "jen" dve. A musim priznat, ze nekdy tohoto rozhodnuti malicko lituji. A ti lezici, spici jsou uzasni!

    OdpovědětSmazat
  7. Báro, děkuji za příspěvek. Posledních pár dnů právě na toto myslím ... obě děti nemocné, Tadeášovi navíc rostou zuby a prožívá to mnohem víc než tenkrát Emma. A já si říkám, opravdu bychom časem chtěli ještě třetí :)?!?

    OdpovědětSmazat
  8. říkám si úplně přesně to co Andrea :-) s tím, že jak mi opadlo mléko z mozku, tak se přistihuju u pocitů ne nepodobných chtění. Jenže... pak jsou tam ještě jiné věci :-(. Parádní fotka a všechny články, díky!

    OdpovědětSmazat

Děkuji za Váš komentář :-)