Spánek. Nikdy by mě nenapadlo, že
se pro mě stane největším pokladem a zároveň nejhůře uspokojitelnou potřebou.
S jedním dítětem, dobrý. Co
člověk nenaspí v noci, může občas dohnat přes den. Jedno dítko se vcelku
dobře udává na hlídání. A když ho člověk nechá batolit kolem, moc škody
většinou nenapáchá.
Dvě děti. To už je horší. Noční
bdění se zpravidla zdvojnásobí, neb potomci se pochopitelně budí
nesynchronizovaně. Hlídání už je taky obtížnější, protože jedno se rozběhne
napravo, druhé nalevo a co s tím nebohý hlídač! A pokud jde o ponechání
svému osudu? Tak jasně, člověk to risknout může, ale kooperace dvou potomků
jdoucích za stejným cílem, bývá ničivá. Co nevymyslí jeden, vymyslí druhý. Kam
nedosáhne jeden, dosáhne druhý, a nebo si společnými silami přivlečou štafle.
Nehledě na to, co všechno se může stát, když spojenectví selže a místo
soudružné jednotky tu máme dva rozlícené soky.
Tři děti. Tak pokud nejsou
opravdu spavé, na spánek, obzvláště ten vydatný a nerušený může člověk rovnou
zapomenout. Minimálně na rok, dva. Hlídání, to je skoro sci-fi, protože tři
ruce nemá nikdo. A ponecháváním o samotě si člověk koleduje o takové lahůdky,
jako je benjamínek zastrčený pod gaučem, protože ti starší dva organizují hru
na schovku, nebo benjamínek s plnou pusou povidlové buchty, jelikož na ni
prý měl chuť.
Tři děti zkrátka představují
situaci, kdy i když jsou přítomni oba rodiče, má potomstvo přesilu. Kdy lze jen
těžko uspokojit požadavky všech zúčastněných. A když už konečně všichni usnou,
je to zpravidla ve velké posteli a rodičovstvo aby se šlo mačkat na gauč.
Mít tři děti prostě znamená, že
se člověk musí naučit žít se značným spánkovým deficitem, permanentní bolestí
hlavy z neúnavného štěbetání a obří láskou, která se s počtem dětí
nedělí, nýbrž násobí :-)
Baru, zatím jsme sice u čísla dva...ale rozumím. A stopro souhlasím. Máš krásný děti!
OdpovědětVymazatA co teprve, Barus, az budou ctyri :-D
OdpovědětVymazatZ pobrezi zdravi Terka
My každým dnem čekáme na třetí přírůstek, takže díky za nastineni budoucí situace:-) Na spankovou deprivaci uz jsem snad zvykla, jen myslím, ze se budu bát i jít na záchod, když s nima budu sama doma:-)
OdpovědětVymazatUf. Chápu. Naprosto. Já se nevyspala pořádně už dva roky (a to jsou jen dva). A o to hlídání se taky už nikdo tak nějak nehlásí...Je to náročný povolání co:)? Ale zase tak moc krásný. Fotka parádní:).
OdpovědětVymazatTakže hodně sil přeji!!!
Baru, mas muj obdiv, ze i s tim deficitemzvladas porad tak vtipne a mile prispevky na blog :).
OdpovědětVymazatBaro, moc pekne. Pro me prispely tyto argumenty nakonec k tomu, proc mame deti "jen" dve. A musim priznat, ze nekdy tohoto rozhodnuti malicko lituji. A ti lezici, spici jsou uzasni!
OdpovědětVymazatBáro, děkuji za příspěvek. Posledních pár dnů právě na toto myslím ... obě děti nemocné, Tadeášovi navíc rostou zuby a prožívá to mnohem víc než tenkrát Emma. A já si říkám, opravdu bychom časem chtěli ještě třetí :)?!?
OdpovědětVymazatříkám si úplně přesně to co Andrea :-) s tím, že jak mi opadlo mléko z mozku, tak se přistihuju u pocitů ne nepodobných chtění. Jenže... pak jsou tam ještě jiné věci :-(. Parádní fotka a všechny články, díky!
OdpovědětVymazat