čtvrtek 16. října 2014

Kterak mě rakvičky ke cvičení přivedly


Včera v noci jsem spráskala tři rakvičky se šlehačkou a jeden čokoládový bonbón.

Fuj.

Budiž mi omluvou, že už pár nocí skoro nespím, neb Vilík trpí kašlem a rýmou, který mu jednak kazí náladu a druhak brání v soustavném, déletrvajícím spánku. O problematice cucání dudlíku s plným nosem ani nemluvě. 

Začínám se proto potácet na pokraji sil a při nočních rýmuodsávacích výletech beru špajz útokem.

Bohužel, jakmile se cukrová vzpruha vstřebá, únava vrací úder a navíc se dostavují výčitky svědomí.

Na rozdíl od šťastných žen, které kojením samovolně hubnou, já se kojením stávám pěkně oplácanou a tučňoučkou. Asi proto mi všechny děti tak hezky přibíraj. A já s nimi. (Samo, že ani rakvičky nejsou bez viny.)

Abych výčitky zmírnila a taky proto, že se prý při cvičení vylučují endorfiny, pustila jsem se včera do Jillian

Vilík spal. Maty a Ami byly pohlceni přetvářením domečku pro panenky na parkoviště. A já se odplížila pro „cvičební úbor“, činky a notebook.

Už zahřívací cviky přilákaly dětskou pozornost a za chvilku tak se mnou před počítačem poskakovala i Amálka a Matýsek dával nevyžádané rady.

„Maminko, dělej to rychlejc. Maminko, ta paní skáče vejš. Maminko, proč tak funíš?“

U mé parodie na kliky už Mates rezignoval a jen významně zvedal obočí.


Když jsem si konečně lehla, že si „odpočinu“ u sklapovaček, vzbudil se Vilda.

Kibicujícího Matyho jsem poslala, aby dal bráchovi dudlík a za doprovodu střídavého pláče a Mátesova hlášení, že Vilík nechce dudlík, že chce asi mlíko, jsem docvičila.

Zjistila jsem, že moje tělo cvičením vylučuje leda tak pot, a že snad raději budu oplácaná, než se nechat drezůrovat vlastním dítětem, které si rozhodně nebere servítky.

Ačkoli, aspoň ta noční dostaveníčka s rakvičkou bych mohla omezit. 

Což mimochodem dnes v noci nebyl problém, jelikož díky cvičení teď stejně sotva zvednu ruce a na sladkosti umístěné v nejvyšším špajzovém sektoru, prostě nedosáhnu.

Možná už jen proto, bych měla u cvičení přeci jen vytrvat :-)


10 komentářů:

  1. Baruš nejsi jediná, kdo kojením přibírá (i když jsem si na fotkách ničeho nevšimla teda!!!) - já při kojení mám takovej hlad, že žeru jak mlejn... a nejen že přibírám, mám dlouhodobě paže jak matka pluku, a začínám mířit k původním rozměrům velmi pomalu a až teď - několik měsíců po odstavení... hodně sil na všechny ty rýmy přeju! A sluší Ti to!

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuju :-)
    I kdyby to nebylo vidět, jako že na živo to fakt vidět je, tak to na sobě cejtím, jsem po těch dětech celá taková vypolstrovaná :-)
    Ale přesně jak píšeš, při kojení doslova žeru za dva. A ne, že by mě honila jen mlsná, já mám vážně pořád hlad. Při únavě a stresu se přidá ta prokletá chuť na sladký a jsem v háji :-)
    Ale časem se snad taky vrátím do stavu, v němž se budu cítit příjemně :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Nechci ti kazit radost, ale ona ta svalová bolest rychle zmizí a na ty poličky zase dosáhneš. =D Ale hele, ještě to chvíli zkus, ono se vylučuje i něco jinýho než pot, jen to prostě tak rychle není znát. A já mám teda i z toho potu vážně dobrej pocit... =D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pot může být fajn, když máš pak šanci ho ze sebe v klidu smýt. Mě se do sprchy nakýblovaly hned dvě děti, a to jde pak veškerá příjemná regenerace do háje :-)

      Vymazat
  4. Nádherné krásné děti!!! Ty rakvičky si zasloužíte :-) Až přestanete kojit, půjde to vše samo. I když ono opravdu na fotkách není vidět žádná vada na kráse, ale záleží samozřejmě, jak se člověk sám cítí. Hezké dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, já vím, jsou úžasní :-)
      A pevně doufám, že máte pravdu...i když s mým kojením do tří let...to nevím, kdy svou postavu dostanu zpět ;-)

      Vymazat
    2. Barunko, vidím, že je u vás veselo. Děti mají bezva mámu.
      Iva

      Vymazat
    3. Báru, nic si z toho nedělej. Kdybych já ti měla povídat, jak jsem se ráno budila s piškoty v posteli a pusou od čokolády:-)))))). To znám. Ale to nedělá ani to kojení, jako únava. A nakonec, děti potřebují mít klidnou a spokojenou mámu a ne top modelku. Pěkný víkend Věra

      Vymazat
  5. Bari, ještě teď se směju .... krásně napsané !!!! Rakvičkám a špíčkům zdar .... nebo zmar ??? Marki

    PS: Jestli tě to potěší, včera večer jsem spráskala na posezení celou studentskou pečeť .... a to nekojím :o):o):o)

    OdpovědětVymazat
  6. Dámy, moc jste mě potěšily :-)
    Čokoláda v posteli, studentská pečeť na posezení...to se tak hezky poslouchá. Je příjemné vědět, že podobné hříšné slasti máme skoro všechny :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář :-)