pondělí 23. dubna 2012

Jak jsem zahájila zkouškové

Taky máte rádi ten pocit, když zvládnete něco, z čeho jste měli strach? Ať už je to nepříjemný rozhovor  (třeba s  babičkou, kterou musíte přesvědčit, že si opravdu nepřejete, aby váš půlroční kojenec svačil pribináčka), návštěva u zubaře (který už týden předem hraje hlavního záporáka ve vašich nočních můrách) nebo zkouška?
A já mám dnes za sebou právě zkoušku. První vlaštovku letního semestru. A ačkoliv jsem se díky bojovým podmínkám vládnoucím v naší domácnosti bála, že přeruším tradici úspěšnosti a zkoušku nezvládnu, odnesla jsem si dnes v indexu krásnou jedničku. Ale bylo to o fous…
Víkend, který se měl nést ve znamení učení, se jako obvykle dle plánu nevydařil. Mě se zmocnil zánět dutin, Jardy kutilská touha udělat schody do sklepa a naše milované ratolesti? Ty se snažily, abychom se ani chvíli nenudili.
Poslední hodiny před zkouškou jsem s dětmi strávila na hřišti snahou unavit je natolik, aby mi svým poledním spánkem poskytly ještě alespoň chvilku, kterou bych mohla věnovat učení. Ovšem snaha byla marná. Unavená jsem byla pouze já.
Další čárou přes rozpočet byl Jardův pozdní příjezd domů. A už jen třešničkou na dortu se zdálo být zjištění, že mi v autě došel benzín. Řekla bych, že jen silou vůle jsme z nádrže vyždímaly těch posledních pár kapek benzínu, díky nimž se mé autíčko dovleklo k čerpací stanici.
A pak už jen pusa od Jardy, zamávat spícím (jakoby nemohli usnout o dvě hodiny dřív) dětem a vydat se hledat místnost číslo 34472. Našla jsem a zvládla jsem. A to hlavně díky otázce číslo tři k níž jsem vysílala pozitivní vibrace.
Takže rozhodně nepodceňujte sílu pozitivního myšlení. A pokud jde o zkoušky, když pro sichr zaúkolujete i své nejbližší, aby v určenou dobu mysleli na určené číslo, určitě tím nic nezkazíte.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Váš komentář :-)