Verča Hurdová, kterou možná znáte jako Krkavčí matku, nedávno sdílela takovou malou agitku na zvýšení porodnosti, když si libovala v tom,
jak je to se třemi dětmi fajn, a jak se učí navzájem, aniž by sama věděla jak,
poněvadž u toho většinou vlastně ani není.
A já se musela
smát tomu, jak je to pravdivé a jak podobně to sama vnímám.
Zpravidla
stačí, aby si u nás doma nějakou dovednost osvojilo jedno dítě, a mají-li
ostatní zájem, brzy se dovednost rozšíří úplně sama na celou smečku. Bez rodičovského
úsilí a někdy i tomu úsilí navzdory (jedná-li se o věci, které by rodič naopak
raději vymýtil).
A tak jsem
včera, když mě Vili tak nemile vyklepnul u pexesa, zjistila, že už nějak
pochytil velkou část abecedy a taky si kartičky zhruba do patnácti umí s přehledem
spočítat. Osvojil si pár anglických slovíček, včetně číselné řady do deseti a stejně
jako Amálka si chce psát „deníček“.
To vše bez
dospěláckého přičinění, zkrátka jen proto, že chce a vidí v tom pro sebe
smysl. Odborně řečeno, má vnitřní motivaci.
A přesně to je
jeden z hlavních důvodů, proč mě to tak táhlo ke vzdělávacím alternativám,
proč jsem zvažovala domácí vzdělávání, a nakonec se stala součástí skupiny
rodičů, kteří se rozhodli založit si „vlastní“ školu, která funguje na
principech, jež nám dávají smysl.
Je mi ctí, že
mě právě k povídání o tomhle tématu pozvala Míša z blogu Hrajeme si jinak na zítřejší besedu, kde
kromě mě bude ještě Hanka Žežulová vzdělávající děti doma, a věřím, že to bude
inspirativní večer pro všechny zúčastněné
Pokud je tedy tohle
téma lákavé i pro vás a navíc jste ještě z Prahy, moc rádi se s vámi zítra
potkáme!
Všechny
informace jako kdy, kde a s kým najdete TADY.
Potkáme se ? ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš komentář :-)