Letos se mi
povedla jedna skvělá věc.
Nenechat se
vystresovat dárky, cukrovím, nákupy, úklidem, výzdobou ani žádnou z dalších
položek na falešném seznamu: Co musíte mít a udělat, abyste měli dokonalé Vánoce.
V minulých
letech se mi taky celkem dařilo, ale přeci jen jsem místy uklouzla a
zastresovala si tu na poště, tu v kuchyni, a nebo alespoň ráno na Štědrý
den, kdy mi došlo, že ve dvanáct přijede zbytek rodiny a my máme drobečky pod
stolem!
A letos: NIC.
Pravděpodobně
proto, že vagón stresu jsem si užila při dokončování Adventního putování a
zjištění, že spoustě lidem mail s Putováním zapadává do Spamu, a tudíž mi
pak chodily maily dalších vystresovaných jedinců, kteří se chystali tisknout
dopisy 30. listopadu o půlnoci a teď sakra ten mail se soubory nemůžou najít,
což mě samozřejmě stresovalo ještě víc. Uff.
Ale nakonec naléhavé
pípání na mobilu utichlo, na sítích se začaly objevovat fotky, kterak děti čtou
dopisy od Andělky, zapalují svíčky pro Vincenta s Dorotkou, luští jméno
čerta Moribunduse nebo si staví bunkry k nočnímu přespávání a ve zprávách
se nám vyrojilo spoustu milých slov a poděkování.
(Což mi
připomíná, pokud jste mi psali a já neodpověděla, moc se omlouvám, opravdu jsem
byla pod mailovou palbou, a tak jsem odbavovala zejména urgentní dotazy a k dalším
zprávám se snad prokoušu co nejdřív.)
A tak jak
prosinec postupoval, byla jsem v čím dál větším klidu, postupně dokoupila
dárky, užila si nějaký ten večírek, překonala osobní grinchovskou fázi (ženy znalé
PMS jistě pochopí… ) a ještě víc zpomalila, když děti postupně zachvátila
horečková epidemie. Doma jsme tak nakonec místo školy pekly perníčky, zdobily
stromeček a koukaly na pohádky.
Zkrátka
předvánoční příprava jak vyšitá.
A samotný
Štědrý den?
Oproti loňsku,
kdy jsme poprvé trávili Štědrý den jen v pěti, neboť brácha pobývající
tenkrát v Austrálii si dal s rodiči sraz v Thajsku, kde prožili
svátky na pláži, jsme se zase pro letošek vrátili k přerušené tradici a
sešli se s rodinou u nás doma.
Což obnáší
hodně jídla, přízemní fórky i filozofické diskuze, čekání na Ježíška, prskavky
na stromečku (který nám od nich letos poprvé i chytil a postaral se o lehounkou
adrenalinovou vsuvčičku…), dlouhé rozbalování dárků a samozřejmě aranžovanou
fotku před zdobenou borovičkou, na níž chybí jen ten, jehož obličej na sítích
nesmíme vystavit, a jehož si vy, kteří ho znáte, můžete představit kterak dělá
blbiny za foťákem 😉
No a od té doby
prakticky jen spíme, hrajeme si, koukáme na pohádky, dojídáme řízky (bohužel
bez bramborového salátu, který se nedožil božíhodového rána…) a občas, když už
děti nesužují žádné neduhy, se i na chvíli vyvětráme, abychom doma nezatuchli.
Jednoduše
vánoční prázdniny značka ideál.
A jak se máte
takhle ke konci roku vy? 😊
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš komentář :-)