Až přijde ten správný čas...

Pocit, že jsi v prdeli,

ten znaj všichni dospělí,

proto drž si, co to jde,

v sobě duši dítěte! 

Tak tahle rýmovačka se mi zrodila v hlavě před pár měsíci, ale v posledních dnech se k ní vracím stále.

Naše škola je báječná věc, ale nebudu kecat. Ten rozjezd není žádný med. Kdybychom si řešili jen vlastní náplň času s dětmi, je to paráda. Ale než se k ní člověk přes všechnu administrativu prokouše…

Už, už jsem si začínala zoufat, jak to všechno zvládnu skloubit. S dětmi, se svým psaním a knížkou, mužem i domem... Když mi naše ani ne pětiletá Ami ukázala, že všechno má prostě svůj čas. Stačí Tomu zkrátka věřit.

Jako Amálka.

Před rokem se během několika minut naučila jezdit na kole. Půl dne jezdila. Pak slezla, prohlásila, že se bojí a začne zase jezdit, až bude velká. Od té chvíle se z ní stala zarputilá anticyklistka.

Ovšem před pár dny nastal zlom. Ami se ráno probudila a oznámila, že dnes přišel ten správný čas a že chce jít na kolo hned teď.

S lehkou nedůvěrou jsme ze stodoly vytáhli onen obávaný stroj, Ami nasedla a naprosto bez problémů se rozjela.

Od té chvíle jezdí pořád, naprosto nebojácně a s radostí.

Ptala jsem se, co tak najednou?

A Ami mi dala kouzelnou odpověď.

„Víš, mamko, já mám v sobě dvě nádrže. Jedna je na báto a druhá na nebáto,“ chvíli mi trvalo, než jsem vydedukovala, že báto je odvozeno od slova bát se a tudíž nádrž číslo jedna je na strach a druhá vlastně na odvahu.

„No a ta nádrž na báto byla pořád plná,“ pokračovala Amálka, „až dneska ráno jsem se tam podívala a zjistila, že je úplně prázdná a plná je teď nádrž na nebáto. A tak jsem konečně mohla začít na tom kole jezdit.“

Trochu mi svou logikou vyrazila dech, ale rozhodně si z ní vezmu příklad.

Není nutné tlačit na pilu a chtít všechno umět a udělat hned teď. Někdy to chce zkrátka nechat věcem volný průběh a s důvěrou vyhlížet ten správný čas.

Takže já si jdu překontrolovat svoje báto a nebáto nádrže a věřím, že když nebudeme trvat na tom, že musíme mít všechno dokonalé hned od začátku, postupně se všechno pěkně usadí.

A na to už se fakticky těším ;-)