středa 14. září 2016

Až přijde ten správný čas...



Pocit, že jsi v prdeli,
ten znaj všichni dospělí,
proto drž si, co to jde,
v sobě duši dítěte! 

Tak tahle rýmovačka se mi zrodila v hlavě před pár měsíci, ale v posledních dnech se k ní vracím stále.
Naše škola je báječná věc, ale nebudu kecat. Ten rozjezd není žádný med. Kdybychom si řešili jen vlastní náplň času s dětmi, je to paráda. Ale než se k ní člověk přes všechnu administrativu prokouše…




Už, už jsem si začínala zoufat, jak to všechno zvládnu skloubit. S dětmi, se svým psaním a knížkou, mužem i domem... Když mi naše ani ne pětiletá Ami ukázala, že všechno má prostě svůj čas. Stačí Tomu zkrátka věřit.
Jako Amálka.
Před rokem se během několika minut naučila jezdit na kole. Půl dne jezdila. Pak slezla, prohlásila, že se bojí a začne zase jezdit, až bude velká. Od té chvíle se z ní stala zarputilá anticyklistka.
Ovšem před pár dny nastal zlom. Ami se ráno probudila a oznámila, že dnes přišel ten správný čas a že chce jít na kolo hned teď.
S lehkou nedůvěrou jsme ze stodoly vytáhli onen obávaný stroj, Ami nasedla a naprosto bez problémů se rozjela.
Od té chvíle jezdí pořád, naprosto nebojácně a s radostí.



Ptala jsem se, co tak najednou?
A Ami mi dala kouzelnou odpověď.
„Víš, mamko, já mám v sobě dvě nádrže. Jedna je na báto a druhá na nebáto,“ chvíli mi trvalo, než jsem vydedukovala, že báto je odvozeno od slova bát se a tudíž nádrž číslo jedna je na strach a druhá vlastně na odvahu.
„No a ta nádrž na báto byla pořád plná,“ pokračovala Amálka, „až dneska ráno jsem se tam podívala a zjistila, že je úplně prázdná a plná je teď nádrž na nebáto. A tak jsem konečně mohla začít na tom kole jezdit.“
Trochu mi svou logikou vyrazila dech, ale rozhodně si z ní vezmu příklad.
Není nutné tlačit na pilu a chtít všechno umět a udělat hned teď. Někdy to chce zkrátka nechat věcem volný průběh a s důvěrou vyhlížet ten správný čas.
Takže já si jdu překontrolovat svoje báto a nebáto nádrže a věřím, že když nebudeme trvat na tom, že musíme mít všechno dokonalé hned od začátku, postupně se všechno pěkně usadí.
A na to už se fakticky těším ;-)

9 komentářů:

  1. Baru, vyřiď Amálce, že děkuju za pojmenování nádrží. ;) Přesně toto řeším CCA poslední dva týdny a to hned v několika důležitých směrech mého života, (asi aby toho nebylo málo a já se nenudila). Je to velká lekce, za necelé dva roky už třetí, a to nejpalčivější poznání, co si odnáším je dovolit si do života vpustit to, co chceme, (co nás činí šťastnými), a následně nechat vše volně plynout beze strachu.
    Mějte krásné dny, ať vás administrativa neumoří. ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Přesně!!! "Kdybychom si řešili jen vlastní náplň času s dětmi, je to paráda." To nikdo nevidí. Nenechte se otrávit.

    OdpovědětVymazat
  3. Amálka je velká učitelka života. Ty malé dozrávající mozečky našich dětí mě nepřestávají překvapovat! Tohle mě teda ale dostalo!
    Pěkné dny s málo papírováním!
    L.

    OdpovědětVymazat
  4. Krásné a pravdivé, ale ten příměr nádrží je úžasný.

    OdpovědětVymazat
  5. Nemáš ty nějak moc chytrou dceru :) ?
    Ale je to úžasná myšlenka, dík za její sdílení.
    Pavel

    OdpovědětVymazat
  6. Skvělá holka! Statečná a moudrá. Něco z toho má určitě po mamince. Přeji krásné dny a hodně sil a trpělivosti!

    OdpovědětVymazat
  7. Baru, to je tak krásný...jak ty děti nás dokážou stále učit novému a hlavně s tím dětským nadhledem! To nedokáže žádný dospělý. Hezky jsi to napsala a Ami má naprostou pravdu. Určitý věci chtějí čas a takhle to budeš mít asi i s tou administrativou. Škoda, že jí je (nejen) v téhle branži tolik :-( Vydrž, moc držím pěsti, ať vám všem dál škola pěkně jede!!! Jana

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář :-)