Vesmírná bojovka

Domácí internace už je pro všechny zúčastněné poněkud vyčerpávající. 

Dětem trochu otrnulo a horečka z nich už nedělá pomalu se pohybující zombíky se skelným pohledem. Takže se rvou, provokují a dělají naschvály, v důsledku čehož se pak vztekají, ječí a brečí.

Nejvyšší čas zasáhnout a napřít jejich obnovující se energii méně destruktivním směrem.

Dali jsme s mužem hlavy dohromady a vymysleli pro ně bojovku.

Já byla mozek, muž realizoval a výsledek si nakonec užili všichni…

Začalo to po setmění. Seděla jsem s dětmi u pohádky, když tu najednou se ozvala venku za dveřmi rána. Amálka vyběhla, aby zjistila, co se děje.

Její výkřik hoří! přilákal i Matýska.

Otevřeli jsme dveře a za nimi ležel „padák“ s kufrem a kolem hořící úlomky „meteoritu“.

Děti byly zcela konsternovány. Matýsek se přesto duchapřítomně rozběhl pro svůj hasící přístroj. Když bylo nebezpečí požáru zažehnáno, otevřely děti tajemný kufřík a nalezly dopis.

Ahoj Amálko a Matýsku,

vzpomínáte si na mě? Jsem kosmonaut Milan, viděli jsme se v divadle.

Píšu Vám proto, že se mi stala taková nemilá věc. Však víte, jsem děsný popleta a tak jsem zase něco pomotal.

Měl jsem za úkol odeslat na Zemi přísně tajný balíček s přísně tajným obsahem. Jenže když jsem zadával do přepravního modulu souřadnice pro přistání, nějak jsem to popletl a místo do střediska v Houstonu jsem ho poslal do Živanic.

Hrůza, co?

No, ale pak jsem si vzpomněl, že v Živanicích bydlíte vy dva a že byste mi možná mohli pomoci. Vytvořil jsem pro Vás mapu, kde je zakreslená pozice, kam modul nakonec přistál. Bohužel při odesílání se balíček s mapou srazil s meteorickým rojem, mapa se potrhala a její kousky přistály kdo ví kde.

Ale snad by se ještě daly najít a poskládat. Zkusíte to, prosím?

Mám dojem, že jeden kousek přistál u Vás v posteli, když jste větrali v ložnici. Možná byste se tam mohli skočit podívat.

Hodně štěstí!

S pozdravem,

kosmonaut Milan

Ještě jsem ani nedočetla a děti už běžely do ložnice.

Následující hodinu jsme strávili plněním úkolů, které nás postupně dovedli k sestavení mapy. A mapa k místu, kde jsme za svitu svíček v zavařovačkách nalezli do Houstonu adresovaný balík, pochopitelně opět s „padákem“.

Těžko říct, jestli dětem udělaly větší radost marťanské lentilky nebo ruční vesmírný fotoprojektor, každopádně sotva jsme s mužem usedli, abychom si vydechli a poplácali se vzájemně po ramenou, už před námi stála Amálka a dožadovala se dalšího „překvapení“.

A tak už dumám, jakou že bojovku to dětem připravíme příště...

A jak je to u Vás? Máte taky rádi bojovky? Nebo jste tábory nepolíbení a takové infantilnosti Vás nechávají zcela chladnými? :-)