úterý 4. listopadu 2014

Synchronizované marodění

Solidarita je pěkná věc. Ale vocaď pocaď. 

Jakmile se jedná o solidární a synchronizované marodění veškerého potomstva, tato vlastnost ztrácí své kouzlo.

Posledních pár dní se můj vesmír smrskl na utírání nosů, přemlouvání k utírání nosů a násilné odsávání nosů. Podávání sirupů na kašel a teplotu. A snahu diplomaticky potomstvo přesvědčit o vhodnosti aplikování nosních kapek (nutno podotknout, že v této disciplíně mám silné rezervy).

Maty vše nese se stoickým klidem střídaným záchvaty hysterie, pláče a tulivosti.

Amálka je plačtivější, ale zase je skvělá pacientka, neboť miluje veškeré medikamentózní látky sirupoidního charakteru. Občas mám dokonce pocit, že tu horečku ze sebe přímo násilím vypotí, jen aby mohla dostat lžíci jahodového panadolu.

No a Vili, ten je pohodář každým coulem. Jen mu plný nos brání v uklidňujícím dudání. Nepřítomnost dudlíku brání ve spánku. A jeho nespaní pak brání ve spánku mně.


Když pak jako zombie usedám k počítači, abych se alespoň virtuálně přesvědčila, že svět tam venku ještě existuje, jako na potvoru se ke mně dostávají zprávy od spousty spokojených známých.


Většinou se nacházejí někde v cizině. V kurzu je Florida, Nový Zéland, Británie, Sicílie nebo Island. Jsou bezdětní. A stoprocentně happy. 

Statečně bojuji se závistí a s nadějí vyhlížím lepší zítřky. Třeba takové, v nichž se dostanem aspoň na zahradu. Pro začátek by mi to stačilo :-)

Tak zhruba někde tady se vidím v ideálním světě :-)

1 komentář:

  1. máme totéž. chápu tě. mimino kašle a má plnej nos, batole je paličatý a nechce smrkat, velkej je naštěstí už zdravej, ale pro změnu si rozrazil hlavu. celej říjen máme něco. zdravej vydržel akorát otec, já se plížím jako mátoha.

    OdpovědětSmazat

Děkuji za Váš komentář :-)