Jak jsem se přesvědčila o důležitosti otců

V životě dětí mi dlouho připadaly důležitější matky. A nejen proto, že právě skrze ženy se děti na svět rodí, ale i proto, že jsem jejich pouto s dětmi považovala za trvalejší, pevnější a přinášející větší pocit bezpečí a lásky.

Až díky svému muži jsem zjistila, jak nízko jsem sama v sobě onu otcovskou laťku měla díky vlastnímu dětství položenou. A jak úžasní muži-otcové mohou být.

A to i přesto (nebo možná právě proto), že otec našich dětí:

• V zásadě nerozpozná, komu z dětí náleží jaké svršky (bez ohledu na to, že ty klučičí od sebe dělí asi tak čtyři velikosti a holčičí jsou jen jedny…a většinou růžové!)

• Zapomíná, že zvracející děti by neměly snídat kakao a tvaroháček a dítě se zelenou nudlí u nosu by se taky nemuselo půl dne macerovat v bazénu.

• Z procházek s dětmi se vrací v čase, kdy už má potomstvo objektivně vzato dávno spát.

• Pokouší-li se uvařit večeři, končí to totálním zničením mixéru při míchání bramborové kaše, což je zřejmě důvod, proč od té doby teplé večeře v mužové podání tvoří převážně zapečené tousty (nutno podotknout, že po pořízení knihy Kuchařka pro mého muže rozšířil muž svůj repertoár o buřtguláš, zapečené brambory a tiramisu!)

• Amálce nečeše vlasy a bez ohledu na dobu trvání jeho souvislé plně otcovské péče ji „vrací“ ve stejném účesu jaký jsem jí (včera, předevčírem, předpředevčírem) udělala já.

• A do svačin dětem na přilepšenou dává spoustu sušenek a pak se diví že mu ty jablka a chleby se sýrem nosí zpátky…

Na druhou stranu vymýšlí ty nejlepší výlety a bojovky, staví s dětmi lego, vláčky i letecké modely, přijímá výzvy k drsným polštářovým či šiškovým bitvám, učí děti rozdělat oheň a zatloukat hřebíky, na hodinovou vycházku do okolí balí proviant na půl dne, a tak nikdy nikdo netrpí hlady, a i když má s dětmi možná o něco menší trpělivost než já, nesmírně je miluje. 

A v neposlední řadě, bez ohledu na to, co jsem napsala výše, se o děti dokáže s přehledem (po chlapsku) postarat!

Můj muž je zkrátka skvělý táta. Ten nejlepší, kterého naše děti můžou mít!

A já mu děkuju i za to, že jsem díky němu zjistila, že otcové se v oné důležitosti v dětských životech, matkám hrdě vyrovnají.

PS: Dnes je Den otců. Aniž bych se na to předem chystala, poskytla jsem vlastně muži skvělý dárek! Celý víkend intenzivního užívání si našich ratolestí (zatímco já se, bohužel zatím dost neúspěšně, kurýruju z oboustranného zánětu spojivek se zákeřně přidruženou virózou)! Ani kdybych chtěla, nevymyslela bych to dopředu líp! ;-)