Hned v úvodu na vás
mám otázku.
Míříte-li na svatbu,
oslavu či jinou zhůvěřilou akci, u níž je na pozvánce zmiňován speciální
dresscode, berete to jen jako dobrovolné doporučení nebo okamžitě zmobilizujete
všechny kamarádky, oběháte půlku města a den před akcí do noci googlíte účesy
abyste dostáli barvě a stylu akce?
Já se řadím spíš do
skupiny číslo dvě. I když je pravda, že s tím
obíháním města přeháním, stačil mi jeden obchoďák a pak se stejně ukázalo, že
žluté „retro“ baleríny a plastové náušnice (za pět ká čé!) nesežene člověk nikde
jinde než u Vietnamců…
Každopádně, jakmile muž
oznámil, že svatba jeho kamaráda má být ve stylu 60. let, jakožto přirozeně
lehce marnivá žena, která se jak doma, tak v práci obléká ryze baby
friendly, jsem po příležitosti, trochu si se svým „zjevem“ pohrát dychtivě
skočila.
A tak v sobotu přišel
den D. Hlavně tedy pro nevěstu a ženicha, samozřejmě. Ale já byla sama se sebou
(po hodině v koupelně) taky nezvykle spokojená.
Fialové šaty s bílými
puntíky, konečně ta vytoužená spodnička, velké žluté korále, natupírované vlasy,
a dokonce i oční linky (které sice odpovídaly tomu, že jsem si je dělala poprvé
v životě, ale usoudila jsem, že k šedesátkám to prostě pasuje…i když
trochu křivě).
Celá natěšená na ostatní
pestře oděné svatebčany jsem v mužově doprovodu dorazila na obřad a tam se
to ukázalo.
Jediné, co bylo na téhle svatbě fialovo-žluté a retro, jsem
byla já!
Chvíli jsem dumala nad
tím, jestli bych se neměla začít cítit trapně, ale usoudila jsem, že si svou
výjimečnost raději užiju.
Na kuráž jsem si dala
panáka višňovice a pak už to šlo jako po másle.
S mužem jsme si
nostalgicky zavzdychali nad tím, že na stejném místě, ve slatiňanském parku,
jsme se téměř před osmi lety brali i my.
Na Seči, kam jsme se
přesunuli za pokračováním svatební zábavy, jsme si užili romantický západ
slunce i tanec do brzkých ranních hodin.
Já jsem zjistila, že
abych se nestyděla mluvit anglicky, je nejlepší mít v krvi nějaké to
promile, protože to je asi jediný moment, kdy mi je jedno jestli jsem použila
správný tvar slovesa být a s úžasnou energickou Američankou, pro kterou je
stejně všechno, včetně mojí angličtiny a mých tří nepřítomných dětí, wonderful!,
amazing!, crazy!, magic! nebo aspoň lovely!, si popovídám i bez předpřítomného
času.
A v neposlední řadě
jsem snad nikdy (možná kromě vlastní svatby) nenasbírala za jeden den tolik
lichotek, což mi příjemně zvedlo sebevědomí.
Nicméně dnes už jsem zase
doma, oděna v pyžamu, s očima jako angorák, s vytrvalou rýmou a
bolavým svalstvem, které trpí jednak horečkou a jednak namožením po těch
šílených tanečních kreacích, které jsem do půl třetí ráno provozovala. A
fialovo-žlutá retro „princezna“ byla uklizena do skříně.
Ale kdybyste někdo
plánoval akci v podobném duchu, dejte vědět, ráda ji zase vytáhnu do
společnosti ;-)
Lidi jsou divní. Neužijou si žádnou srandu! Ono asi hodně záleží, jak to nastávající manželé podali. Ale když se řekne dresscode, tak já bych to teda taky brala závazně. A hledala puntíky a stuhu do vlasů a prostě Rebelové, že :D
OdpovědětVymazatAbys nemusela čekat na další akci, můžeš šedesátky nenápadně propašovat do školy na nějakou akcičku a seznámit děti s "artefakty", které byly IN v době narození jejich babiček :) Jakože taková recyklace výukového materiálu.
Tak Baru :
OdpovědětVymazatza 1/ ti to velmi sluší
za 2/ jsi spontánní a dodržela si co se přeci očekávalo od hostů
za 3/ i pokud si mírně vybočovala, užila sis ten jejich den s radostí
za 4/ jsi báječná !!
Měj se hezky a šaty nenech dlouho ležet ve skříni...
Ála
Po dlouhé době komentuji, ale čtu pravidelně :-)
OdpovědětVymazatA myslím, že jste udělala jenom dobře, protože pokud se řekne, že svatba je ala 60. léta tak prostě je a ok, chápu starší ročníky, že se nazapojí, ale proč ne mladí, je to škoda.
My měli svatbu bílo zelenou - lesní, laděnou k mému manželovi, který byl v lesnické uniformě - celá moje rodina se bez toho abych jim to nutila se sladila do příroních barev, aby prostě do lesní svatby zapadli, ale rodina manžela, která by to měla pochopit snad i více, to měla někde a docela mě to zamrzelo. Švagrová dokonce řekla, že přece nebude ladit ke stolu a vzala si růžové oblečení, to samé tchýně.
Takže ano dresscode dodržuji a pokud je to něco co mi vysloveně nesluší a nebo nemám šanci sehnat, tak se domluvím s pořádajícím člověkem na kompromisu a to se mi stalo jen jednou s obřím pupkem v těhotenství :-)
A na fotkách vypadáte úžasně!
Boží! 😁😁 Jana
OdpovědětVymazat