sobota 9. února 2013

Cesta štěstí

„Všichni lidé, kteří nepůjdou svou cestou, začnou být nespokojení sami se sebou a budou nuceni volit. Buď se smíří s existencí omezenou zklamáním a bolestí, nebo pochopí, že všichni se narodili, aby byli šťastní.“
Paulo Coelho, Brida

Nejsem výpiskový typ. V knihách si nepodtrhávám ani si z nich zajímavé věty či pasáže neopisuju. Ale nedávno jsem udělala výjimku.

Knihám Paula  Coelha jsem se dlouho vyhýbala. Přiznám se, že jakmile je něco až moc in a čtou to všichni, jako na potvoru mě to neláká. Jenže Coelho si mě našel a já si ho více než oblíbila.

Bridu, příběh mladé dívky, která se chce naučit magii, jsem přečetla jedním dechem. A těsně před koncem na mě výše citovaná věta přímo vystoupila z papíru. Nemohla jsem si ji neopsat. Nechtěla jsem o ni přijít.

Každý si přece hledáme vlastní cestu. Někdy bloudíme, někdy jdeme po cestách, které končí srázem a jsme nuceni se vrátit. Ale vždycky se vyplatí hledat tu pravou cestu, která vede k našemu osobnímu příběhu. K tomu, že se cítíme naplnění a šťastní.

A štěstí, to je něco, co si dokážeme sami vytvořit, jdeme-li po těch správných cestách. Není to nepostihnutelná věc, zlatá muška, která si z nás škodolibě utahuje, zatímco bzučí téměř na dosah ruky. 
 
Je jen na nás, jestli se rozhodneme být šťastní, žít naplno a svými myšlenkami tvořit šťastnou budoucnost. Nebo se budeme mučit pochybnostmi a zoufat si nad nepřízní osudu.

Která možnost se vám líbí víc?

Já hlasuju pro tu první. Jen je to varianta kupodivu těžší. Člověk totiž musí přijmout zodpovědnost sám za sebe i tu svou zlatou mušku. A to není žádná legrace. Protože obviňovat ze svého neštěstí někoho jiného, to je vždycky mnohem jednodušší.

(O štěstí a spoustě dalších věcí si můžete přečíst taky u Brigit :-)
Ale abychom to odlehčili, ukážu vám mé dnešní karnevalové štěstí.

Představuji vám mocného černokněžníka Zababu a něžnou princeznu Amálku v doprovodu nachlazeného tatínka a natupírované maminky.






A v čem jste v poslední době našli své malé či velké okamžiky štěstí vy? :-)


14 komentářů:

  1. Baruš, vždy žasnu, jak to máš v hlavě srovnané!
    Také nemám ráda to "davové in", většinou mi pak přišlo, že je to jak mnoho povyku pro nic, a že např. míto věhlasného světového filmu jsem si vychutnala obyč starou českou detektivku.
    Jinak jestli můžu dát tip - miluju jednu knížku, od Joanne Harrisové OSTRUŽINOVÉ VÍNO. To se čte tak, že se Ti pod řádky odvíjí i film...
    A štěstí, že dnes dáme vle ponorce a splníme loňský rest - v košíku jsou kaštany mrkev rohlíky a po obědě šup do lesa.
    A FOTKY Z MAŠKARNÍHO JSOU ÚŽASNÉ!!! Amálka má naprosto luxusní střevíčky:-))))))
    A kouzelník je také skvělý. A "závidím" chlapa, co chodí na takové akce s vámi.
    Hezkou sluneční neděli, Mája

    OdpovědětVymazat
  2. Májo,
    děkuju :-) Za poklonu i za tip ke čtení, těch není nikdy dost...
    Taky se po obědě chystáme do lesa, jen ty zvířecí zásoby nemáme...ostatně i naše lednička zeje prázdnotou :-)
    Karneval se vydařil, děti byly nejdřív zaražené, ale pak se celkem rozjely a s Matýskem jsme tancovali až do konce :-)
    Energie vložená do tvroby Matýskova kostýmu a Amálčiny korunky se vyplatila :-)
    Hezký den!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Baruš, stav ledničky je podobný a přímo úměrný stavu peněženky:-(
      Ale často tak vznikají gurmánské žně typu :"Co dům dal"
      J.Harrisová napsala i Čokoládu, ktrá pak byla zfilmovaná s J.Deeppem (nebo jak se píše).
      A TO ZNÁM JEN DVĚ SOUHRY, KDY FILM NEPOKAZIL KNIHU.
      Naprosto nepopsatelně nádherné Madisonské mosty, ty mají takovou sílu a C.Eastwood a M.Streepová to jen zvýrazňují. A znáš Piáno? Tady to bylo naopak, film byl natolik krásný, že vznikla i knižní podoba.
      Musíme se oblíkat, hezký den!!! Těším se na další písmenka.

      Vymazat
    2. Májo, moc děkuju. Už si začínám psát seznam, co všechno si přečtu a na jaké filmy se podívám až budu mít po státnicích :-)

      Vymazat
    3. Teď napíšu ani něco šíleného, zvlášť pro tebe, jako mámu dvou malých dětí, ale já už po letech vykoumala, že pokud přes den není na nic čas a večer je člověk rád, že najde postel...naučila jsem se i o víkendu si nařídit budíka a i když se za okny teprve probouzí ráno a venku chodí maximálně pejskaři, co nestihli ani první kafe...já si v tom tichém bytě, kdy syn spí, pustím třeba dvd a žehlím:-))
      Tak jsem doháněla filmové resty:-))
      A MOOOOOOOOC RÁDA NAHODÍM NĚJAKÉ TYPY, Mája

      Vymazat
  3. To jsou nádherné masky. Moc jim to sluší a vám taky. Štěstí? Štěstí jsou moje děti, to, že se ráno probudím, že chce Jenda ven, že se hodinu nevzteká...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Amelie, děkuju.
      Tvoje cesta je někdy trnitá, ale o to víc tě obdivuju, že na ní dokážeš stále to štěstí nacházet! :-)

      Vymazat
  4. Krásné masky!!! A Baru, je to veliká pravda... pro mnoho lidí je jednodušší být loutkami, nemít za sebe zodpovědnost a brblat... po knihách musím kouknout, na ty jsem ještě nenarazila, i když je čtou všichni :-)
    Hezký den :-) Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, děkuju :-)
      Taky si myslím, jen ta snaha o převzetí zodpovědnosti někdy bolí. Jak milé je nechat se vést... :-)

      Vymazat
  5. Pohádková rodinka:-D
    Moje chvíle štěstí?...zrovna dnes,
    byli jsme celá rodina pohromadě:-D Jo, vlastní zodpovědnost se v dnešní době moc nenosí:-( Tak ty srážky s blbcem, jsou stále častější.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Renatko, to je krásné štěstí :-) Ať je ho co nejvíc :-)
      Já se přiznám, že poslední dobou ty blbce asi nějak odpuzuju...už dlouho jsem se s žádným pořádným nestřetla :-)

      Vymazat
  6. Baro,
    opravdu krasny citat. Takhle jsem se nad tim po pravde jeste nikdy nezamyslela. Nevim jestli si nejak zvlast hledam svou cestu, ale jelikoz se v zivote citim stastna a tak to asi delam dobre. A za me doplnim, ze se ma clovek tesit z malickosti a byt velkorysy... Hezky den, Katerina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Katko, jsem ráda, že citát zaujal :-)
      Ano, ty maličkosti totiž tvoří každý den, a když je člověk najde, nemůže si už tolik zoufat :-)

      Vymazat
  7. Docela jsem poslední dobou o tomto tématu přemýšlela. Slyšela jsem několik rozhovorů, kde lidé /většinou umělci/ tvrdili, že měli štěstí a někdo je oslovil... Já to mám v životě tak, že pro to, co si opravdu přeju, musím vždycky aktivně něco udělat. Většinou mi taky nějakou dobu trvá, než se tak rozhodnu, ale pak to nastává v pravý čas. A teď právě jsem moc spokojená a šťastná, protože se mi něco takového povedlo. A ještě k té druhé větě - myslím, že je to hlavně o tom, že štěstí přeje připraveným. Pan černokněžník a slečna princezna jsou oba kouzelní a okouzlující :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář :-)