„Všichni lidé, kteří nepůjdou svou cestou, začnou být
nespokojení sami se sebou a budou nuceni volit. Buď se smíří s existencí omezenou
zklamáním a bolestí, nebo pochopí, že všichni se narodili, aby byli šťastní.“
Paulo Coelho, Brida
Nejsem výpiskový typ. V knihách si nepodtrhávám ani si
z nich zajímavé věty či pasáže neopisuju. Ale nedávno jsem udělala
výjimku.
Knihám Paula Coelha
jsem se dlouho vyhýbala. Přiznám se, že jakmile je něco až moc in a čtou to
všichni, jako na potvoru mě to neláká. Jenže Coelho si mě našel a já si ho více
než oblíbila.
Bridu, příběh mladé dívky, která se chce naučit magii, jsem
přečetla jedním dechem. A těsně před koncem na mě výše citovaná věta přímo vystoupila
z papíru. Nemohla jsem si ji neopsat. Nechtěla jsem o ni přijít.
Každý si přece hledáme vlastní cestu. Někdy bloudíme, někdy
jdeme po cestách, které končí srázem a jsme nuceni se vrátit. Ale vždycky se
vyplatí hledat tu pravou cestu, která vede k našemu osobnímu příběhu. K tomu,
že se cítíme naplnění a šťastní.
A štěstí, to je něco, co si dokážeme sami vytvořit, jdeme-li
po těch správných cestách. Není to nepostihnutelná věc, zlatá muška, která si z nás
škodolibě utahuje, zatímco bzučí téměř na dosah ruky.
Je jen na nás, jestli se rozhodneme být šťastní, žít naplno
a svými myšlenkami tvořit šťastnou budoucnost. Nebo se budeme mučit
pochybnostmi a zoufat si nad nepřízní osudu.
Která možnost se vám líbí víc?
Já hlasuju pro tu první. Jen je to varianta kupodivu těžší.
Člověk totiž musí přijmout zodpovědnost sám za sebe i tu svou zlatou mušku. A
to není žádná legrace. Protože obviňovat ze svého neštěstí někoho jiného, to je
vždycky mnohem jednodušší.
(O štěstí a spoustě dalších věcí si můžete přečíst taky u Brigit :-)
(O štěstí a spoustě dalších věcí si můžete přečíst taky u Brigit :-)
…
Ale abychom to odlehčili, ukážu vám mé dnešní karnevalové
štěstí.
Představuji vám mocného černokněžníka Zababu a něžnou
princeznu Amálku v doprovodu nachlazeného tatínka a natupírované maminky.
A v čem jste v poslední
době našli své malé či velké okamžiky štěstí vy? :-)
Baruš, vždy žasnu, jak to máš v hlavě srovnané!
OdpovědětVymazatTaké nemám ráda to "davové in", většinou mi pak přišlo, že je to jak mnoho povyku pro nic, a že např. míto věhlasného světového filmu jsem si vychutnala obyč starou českou detektivku.
Jinak jestli můžu dát tip - miluju jednu knížku, od Joanne Harrisové OSTRUŽINOVÉ VÍNO. To se čte tak, že se Ti pod řádky odvíjí i film...
A štěstí, že dnes dáme vle ponorce a splníme loňský rest - v košíku jsou kaštany mrkev rohlíky a po obědě šup do lesa.
A FOTKY Z MAŠKARNÍHO JSOU ÚŽASNÉ!!! Amálka má naprosto luxusní střevíčky:-))))))
A kouzelník je také skvělý. A "závidím" chlapa, co chodí na takové akce s vámi.
Hezkou sluneční neděli, Mája
Májo,
OdpovědětVymazatděkuju :-) Za poklonu i za tip ke čtení, těch není nikdy dost...
Taky se po obědě chystáme do lesa, jen ty zvířecí zásoby nemáme...ostatně i naše lednička zeje prázdnotou :-)
Karneval se vydařil, děti byly nejdřív zaražené, ale pak se celkem rozjely a s Matýskem jsme tancovali až do konce :-)
Energie vložená do tvroby Matýskova kostýmu a Amálčiny korunky se vyplatila :-)
Hezký den!
Baruš, stav ledničky je podobný a přímo úměrný stavu peněženky:-(
VymazatAle často tak vznikají gurmánské žně typu :"Co dům dal"
J.Harrisová napsala i Čokoládu, ktrá pak byla zfilmovaná s J.Deeppem (nebo jak se píše).
A TO ZNÁM JEN DVĚ SOUHRY, KDY FILM NEPOKAZIL KNIHU.
Naprosto nepopsatelně nádherné Madisonské mosty, ty mají takovou sílu a C.Eastwood a M.Streepová to jen zvýrazňují. A znáš Piáno? Tady to bylo naopak, film byl natolik krásný, že vznikla i knižní podoba.
Musíme se oblíkat, hezký den!!! Těším se na další písmenka.
Májo, moc děkuju. Už si začínám psát seznam, co všechno si přečtu a na jaké filmy se podívám až budu mít po státnicích :-)
VymazatTeď napíšu ani něco šíleného, zvlášť pro tebe, jako mámu dvou malých dětí, ale já už po letech vykoumala, že pokud přes den není na nic čas a večer je člověk rád, že najde postel...naučila jsem se i o víkendu si nařídit budíka a i když se za okny teprve probouzí ráno a venku chodí maximálně pejskaři, co nestihli ani první kafe...já si v tom tichém bytě, kdy syn spí, pustím třeba dvd a žehlím:-))
VymazatTak jsem doháněla filmové resty:-))
A MOOOOOOOOC RÁDA NAHODÍM NĚJAKÉ TYPY, Mája
To jsou nádherné masky. Moc jim to sluší a vám taky. Štěstí? Štěstí jsou moje děti, to, že se ráno probudím, že chce Jenda ven, že se hodinu nevzteká...
OdpovědětVymazatAmelie, děkuju.
VymazatTvoje cesta je někdy trnitá, ale o to víc tě obdivuju, že na ní dokážeš stále to štěstí nacházet! :-)
Krásné masky!!! A Baru, je to veliká pravda... pro mnoho lidí je jednodušší být loutkami, nemít za sebe zodpovědnost a brblat... po knihách musím kouknout, na ty jsem ještě nenarazila, i když je čtou všichni :-)
OdpovědětVymazatHezký den :-) Jana
Jani, děkuju :-)
VymazatTaky si myslím, jen ta snaha o převzetí zodpovědnosti někdy bolí. Jak milé je nechat se vést... :-)
Pohádková rodinka:-D
OdpovědětVymazatMoje chvíle štěstí?...zrovna dnes,
byli jsme celá rodina pohromadě:-D Jo, vlastní zodpovědnost se v dnešní době moc nenosí:-( Tak ty srážky s blbcem, jsou stále častější.
Renatko, to je krásné štěstí :-) Ať je ho co nejvíc :-)
VymazatJá se přiznám, že poslední dobou ty blbce asi nějak odpuzuju...už dlouho jsem se s žádným pořádným nestřetla :-)
Baro,
OdpovědětVymazatopravdu krasny citat. Takhle jsem se nad tim po pravde jeste nikdy nezamyslela. Nevim jestli si nejak zvlast hledam svou cestu, ale jelikoz se v zivote citim stastna a tak to asi delam dobre. A za me doplnim, ze se ma clovek tesit z malickosti a byt velkorysy... Hezky den, Katerina
Katko, jsem ráda, že citát zaujal :-)
VymazatAno, ty maličkosti totiž tvoří každý den, a když je člověk najde, nemůže si už tolik zoufat :-)
Docela jsem poslední dobou o tomto tématu přemýšlela. Slyšela jsem několik rozhovorů, kde lidé /většinou umělci/ tvrdili, že měli štěstí a někdo je oslovil... Já to mám v životě tak, že pro to, co si opravdu přeju, musím vždycky aktivně něco udělat. Většinou mi taky nějakou dobu trvá, než se tak rozhodnu, ale pak to nastává v pravý čas. A teď právě jsem moc spokojená a šťastná, protože se mi něco takového povedlo. A ještě k té druhé větě - myslím, že je to hlavně o tom, že štěstí přeje připraveným. Pan černokněžník a slečna princezna jsou oba kouzelní a okouzlující :)
OdpovědětVymazat