Když se zdá pracovní týden příliš dlouhý, není nic lepšího než si udělat malý víkend, třeba už ve středu.
Nám se to podařilo minulý týden.
Svátečně oděni u příležitosti rodičovského výročí jsme vyrazili na místo činu. Tedy místo, kde jsme si před třemi lety řekli ono obligátní ano.
Tenkrát pršelo. A celkově to byl chvílemi adrenalin.
Pan farář v parku zabloudil a obřad začal se zpožděním. Štěstí mám napršelo až do důchodu. A jako bonus se v době obřadu právě vyhlašovaly výsledky nedaleko se konajícího parkuru.
Být méně pozitivní, snad svou vlastní svatbu vzteky propláču.
Ale takhle se to zdálo být celkem legrační.
K oltáři mě vedla moje maminka, která má evidentně stejně špatný orientační smysl jako já. Protože jsme na parkových cestičkách taktéž zabloudili a svatebčané, včetně mírně nervózního ženicha si tak mohli vychutnat pohled na to, kterak se šaty zvednutými nad kolena prcháme zdánlivě pryč, abychom našli správnou pěšinku.
Podepisování úředních listin se nakonec muselo přesunout na zámek, stejně jako focení, neboť papír si, jak známo, s vodou příliš nerozumí.
A jako bonus se můj milovaný bráška v roli svědka (zřejmě z vypětí způsobeného zodpovědnou rolí) přepsal a my dodnes trneme hrůzou, že náš mokrý, rozpitý a špatně podepsaný oddací list není platný.
Aby toho nebylo málo, po obřadu a focení nás měl odvézt na místo hostiny kočár. Bohužel, kočího už v dešti čekat nebavilo a tak ujel. Ale tomu jsme se už smáli společně a jako manželé.
A doufám, že se společně prosmějeme do důchodu (i když ten nás možná mine) a ještě dál.
Protože smích opravdu potřebujeme, abychom se občas nezbláznili. Jak je pro nás typické, i náš výlet byl nakonec takovou malou adrenalinovou jízdou.
Opět pršelo. Slibovaní koně ve výbězích nebyli. Pes nerespektoval pokyn k chození po vyznačených parkových cestách. A z večeře v restauraci jsme se málem plížili zadním vchodem.
Nakonec však v autě usnuli jak děti, tak pes.
A my, ujíždějíc vstříc zapadajícímu slunci, jsme na sebe zamilovaně hleděli přes řadící páku. Jo, jo, tomu se říká rodičovská romantika.
Jo, tak tomu se říká nezapomenutelný zážitek. A takovým má svatba být. U vás se to tedy povedlo maximálně. Jste skvělí, že to berete tak s humorem, ikdyž věřím, že tenkrát vám asi mnoho do smíchu nebylo, aspoň zpočátku. My se brali na čarodějnice. Propršel celý duben. Já, na začátku pátého měsíce těhotenství, jsem totálně propadla panice (ten slejvák + hormony k tomu = vražedná kombinace). Den před svatbou přestalo a v den svatby byl sunshine jak z katalogu. Skoro to vypadalo na obligátní nudu; ovšem můj tehdy ještě nemanža nezklamal: během otázky, zda si mě se opravdu, ale opravdu vzít, to panu oddávajícímu starostovi zopakoval asi čtyřikrát. Byl tak na nervy, že ho prostě nenechal domluvit. Pak jsme se smíchy málem nepodepsali, včetně pana starosty. Na veselce prostě být veselo musí! L.
OdpovědětVymazatLeni, to jsme na tom byli podobně. Já byla na konci pátého měsíce :-) Ale asi mě hormony tak oblbly, že jsem to brala, jak to přicházelo a vážně jsem se kvůli tomu nehroutila. Mám dojem, že déšť víc vadil svatebčanům :-)
VymazatKaždopádně děkuju za tvůj svatební zážitek :-)
Drahá moje..Děkuji za tento krásný příběh..Zaslzela jsem..Vzpomínala na naši nezapomenutelnou svatbu..Vaše situace naznačijí,že ve zlém i dobrém zvládáte v celku dobře a to je úžasné..
OdpovědětVymazatMy jsme měli sice nádherný svatební den bez problémů,ale ty zátěžovky přišly později a hodně velké..
Milá moje moc vám všem přeji ať jste kde jste,ať padají třeba tragače,ať se i po letech stále milujete a štěstí budujete:-)
Jsme stejně dlouho vdané:-)ale to už jsme si psaly..
Krásné dny Barunko
Brigit, jsem ráda, že jsem tě přivedla k příjemnému vzpomínání.
VymazatDoufám, že si budeme za dalších dvacet, třicet let opět blahopřát ke krásnému výročí :-)
Ahoj Baruško, náhodou, parádní svatba! Na každé se něco děje, u nás toho nebylo tolik, ale taky by se pár kotrmelců našlo, však se pak na to nejraději vzpomíná. My už "válčíme" osm let, zato s ratolestma jsme pozadu. :) Moc držím palce, ať vám to klape, a zas si dojdu počíst.
OdpovědětVymazatBin, děkuju :-)
VymazatAsi je nám souzeno nežít nudný život a tak si to vybíráme při každé příležitosti a se vším všudy :-) A čím šílenější, tím lepší vzpomínky :-)
Gratuluju ke krásným osmi uválčeným rokům! :-)
A s těma ratolestma nás třeba brzy doženete ;-)
Baruš, tomu říkám svatba:-)! Vždycky jsem si říkala, že svatba v přírodě musí být jeden velký adrenalin. Už kvůli počasí. Ale že vám odávající zabloudil a kočár ujel, to by mě nenapadlo:-)
OdpovědětVymazatAle určitě vám napršelo hodně štěstí. Gratulace ke krásnému výročí:-)
Lucie, děkuju :-)
VymazatJe pravda, že celková logistika venkovní svatby je komplikovanější a výsledek nejistější, ale stálo to za to :-)
Baruška, dnes som sa náhodou dostala na Tvoj blog a čo som zatiaľ stihla prečítať, tak to ma všetko veľmi pobavilo. Si neuveriteľná a ako všetko zvládaš s kľudom, dve krásne detičky, vysoká škola. No poviem Ti klobúk dolu. Tak Ti moc držím palce a prajem všetko dobré. Andrea
OdpovědětVymazat